Americký scénárista a režisér Richard Linklater (Před úsvitem, Před soumrakem, Před půlnocí) pro natočení zajímavého filmu nepotřeboval filmové triky nebo efekty. Pro svůj nový film o obyčejném dospívání si vymyslel fiktivní rodinu s dvěma dětmi, kdy si rodiče nerozumí a rozvod nastartuje dlouhé období poznávání a vytváření nových vztahů. Hlavním hrdina šestiletý Mason (Ellar Coltrane) je sypatický kluk, který se musí se svou starší sestrou Sam (Lorelei Linklater) vyrovnat nejen s rozvodem milovaných rodičů, ale přežít další známosti své mámy (Patricia Arquette) i svá drobná dobrodružství. Po rozvodu rodičů se děti pravidelně setkávají se svým dobrodružně a bohémsky naladěným otcem (Ethan Hawke) a jejich vztah zůstává trvale přátelský. Malý Mason se z citlivého a roztomilého chlapečka postupem let změní nejen fyzicky, ale získané životní zkušenosti mění jeho otevřenou a důvěřivou povahu. Schopnost vnímat pozorně své okolí a přistupovat k životu s lehkým nadhledem si ponechá.
Film zachycuje proměnu vztahů v rozvedené rodině i související vztahy s přáteli a příbuznými. Dalším prostředím, které má vliv na dospívání mladého Masona je školní prostředí, kde nachází kamarády i první platonické lásky. Nechybí mejdany a první zkušenosti v partě vrstevníků s účastí alkoholu. Díky častému stěhování si mason ani jeho setra nevytvoří dlouhodobá přátelství mezi vrstevníky. Ve středu zájmu jsou rodinné vazby a ty jsou také tím nejdůležitějším v životě mladého Masona. Ačkoliv se rodiče rozvedou, umí se dohodnout na návštěvách a děti rozchodem výrazně netrpí. Každodenní nepřítomnost otce je však znát při řešení chodu domácnosti, kdy veškerá rozhodnutí leží na matce a děti mají k některým rozhodnutím výhrady. Návštěvy u otce mají zpočátku báječnou atmosféru, ale v průběhu let děti poznávají, že i jeho život nemá ani ona snadný a jeho přístup k povinnostem se zákonitě mění. Začátek a konec filmu patří hlavnímu hrdinovi. Se zasněným pohledem leží Mason jako šestiletý klouček na školní zahradě a přemýšlí o vzniku vosy. Se stejnou vážností mudruje jako osmnáctiletý mladík nad smyslem života. Chlapecký věk se romantickým večerem posouvá do dalšího období. Bez žádných velkých emocí, bez velkých gest ale záběr na skály ve světle zapadajícího slunce jsou dostatečně výmluvné a pan režisér si je nedokázal neodepřít.
Jestliže se tento film něčím výrazně odlišuje od běžné americké produkce, pak je to především snaha o zachycení běžného života v rozpadlé rodině, kde se neztrácí a stále funguje neokázalá láska k dětem. Scénář od počátku počítal s omezeným počtem herců, kteří budou po dvanáct let hrát své role, a epizodní role učitelů, spolužáků a dalších postav obsazoval v jednotlivých rocích natáčení. Hlavní postava chlapce Masona není ničím výjimečná, ale určitě nebylo snadné najít a vložit důvěru v šikovné šestileté dítě, které neztratí své nadšení pro plnění úkolů ze scénáře po celou dobu natáčení. Do role Sam obsadil režisér svou vlastní dceru a do rolí rodičů zkušené herce. Scénář se musel nutně uzpůsobit možnostem dětských herců a dát i kvalitní prostor profesionálů. Přesto, že film zachycuje běžné životní situace jako je společný oběd nebo jízdy autem, jsou postavy slušně upovídané a prožívají emoce. Zajímavé jsou také situace ze školního prostředí, kde jsou patrné určité rituály i přístup učitelů k žákům. I na otázku náboženství film nezapomíná a ukazuje tentokrát velmi nezávislý přístup k víře. A je docela možné, že právě určitá nezávislost a volný přístup k informacím je jedním ze základních rysů filmu. Agrese a násilím dodržovaná nesmyslná pravidla jsou prezentovány jako zásadně nežádoucí a nebezpečné. Než pasivně trpět, je lépe včas odejít, jak to v jedné z vypjatých scén musí matka s dětmi rychle udělat. Role matky je ve filmu velice zvýrazněna a ukazuje nejen její důležitost pro děti a fungující vztahy, ale také na některé negativní dopady na ženu, která s dětmi zůstane po rozvodu sama. Autorům filmu se podařilo na některé každodenní komplikace ukázat, ale jsou zobrazeny jako jednotlivé epizody, které děti registrují jako mnoho dalších situací.
Chlapectví je film dlouhý 164 minut a po celou dobu jsem se nenudila. Přestože jsou ve filmu jen tři scény zobrazující rodinné násilí, nepůsobí film drsně ani depresivně. Postavy se staví k životu jako silní jedinci s určitými pochybnostmi, ale nejsou to žádní superhrdinové. Možná nebo právě proto je zajímavé sledovat, jak bude jejich život pokračovat a s kým se potkají. Režisér Linklater natočil film s velkou citlivostí a s úctou k hercům. Ponechal je hrát civilně a nejspíš se zde osvědčila i určitá míra improvizace. Ostatně tak pracoval s herci i ve filmech, které jsem už dříve jmenovala a měly své premiéry v předchozích letech. Tentokrát je ve filmu více záběrů, někdy se s textem přímo šetří a občas je použitý styl „ hýbej se a mluv o něčem důležitém“, tak, jak to přirozeně plyne v životě a jak je natočena i scéna, kdy jede Mason se svým otcem stanovat.
Při vší úctě k celkové originalitě nápadu, stylu natáčení a k celkovému vyznění filmu se nemohu obránit dojmu, že film je zidealizovanou představou o vazbách v rozvedené rodině a může být v určitém smyslu pohádkovým příběhem pro mnoho lidí, jejichž rodiny a vztahy dopadly po rozvodu daleko hůř. Doufám však, že někde skutečně existují tátové, kteří umí s dětmi prožívat jejich hry a v dospíváním se k nim staví jako kamarádi stejně dobře, jako to dokázal zahrát Ethan Hawke. Stejně tak věřím, že jsou na světě skvělé a obětavé matky, které přes všechna škobrtnutí a přehmaty zůstávají silné a milující, jako jsem to uvěřila herečce Patriciï Arquette. Výkon Ellara Coltrana byl bezprostřední a věrohodný především v období z mladšího školního věku. S přibývajícími lety se mu patrně hrálo o poznání hůř. Nepovažuji to však za jeho chybu. Ani Lorelei Linklater nedokázala být ve všech letech práce na filmu v odpovídajícím nasazení a se zájmem o natáčení. Je to nejspíš daň za originální nápad autora filmu. Vlastním vývojem a dospíváním si prošli samotní mladí herci a proměnou prošel i jejich vztah k jejich filmovým postavám a filmování.
Film se natáčel od roku 2002 a v průběhu natáčení se v něm odrazilo i několik historických skutečností, které nějakým způsobem zasáhly do života hrdinů. Objevuje se tu volební kampaň Baracka Obamy nebo šílenství při uvedení filmu Harry Potter. Je to úsměvné poohlédnutí do minulosti a filmu to dodává na autentičnosti. Stejně tak se podařilo ve filmu využít několik písní, které zazní jako reprodukovaný doprovod i živém provedení. Ve filmu je mnoho výborných scén, které jako by autor někde okoukal v dokumentárním filmu, i mnoho scén průměrných, které by jinde zcela zanikly. Všechny však do sebe zapadají a to považuji s ohledem na délku natáčení za dobrý výsledek. Namíchaný filmový koktejl nabízí zajímavý pohled na dospívání s mírně idealistickým a naučným podtextem. Neobsahuje sice „Silné emoce“ ani „Velký příběh“, ale nechává diváka projít spolu s hlavním hrdinou některé okamžiky průběhu lidského života.
Chlapectví - 12 let natáčení a film získal několik cen - Oscara, Zlatý globus...
Chlap3
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Odebírat
Přihlášení
0 Komentáře
Nejstarší
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji? Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!
◄ Pí a jeho život - Když něco natočí Ang Lee, stojí to vidět | Invaze - Nicole Kidman a Daniel Craig v režii Jamess McTeigue (V jako Vendeta) a Olivera Hirschbiegela (Pád Třetí říše) ►
Nejnovější komentáře