(1 hlasů, průměr: 2,00 z 5)
Loading...Pod podstatným jménem Predátor si dnes, vedle krvelačných dokumentů na Discovery, většina z nás představí především slavnou filmovou sci-fi sérii čítající dva samostatné díly a dva crossovery s přátelskými sousedy Vetřelci. Avšak ruku na srdce, drtivou většinu práce za všechny čtyři snímky stejně odvádí hned McTiernanova jednička, která dnes platí za vlajkovou loď a zároveň zdaleka nejčastěji skloňovaného člena ságy. A právě toho si je vědomo i její nejnovější pokračování pod záštitou producenta Roberta Rodrigueze, Predátoři.
Když se poprvé ohlásilo, že další film o dredatém myslivci z vesmíru tentokrát chystá právě Rodriguez, v duších filmových štamgastů se zablýskla alespoň malá jiskřička naděje na pro změnu zase úctyhodné pokračování kultovní sci-fi z roku 1987. Konkrétně na jeho „fandovský“ přístup k dané látce však už nikdo moc neslyšel, za fanoušky se totiž prohlašovala i trojice režisérů ne zrovna povedených crossoverů vetřelců proti predátorům. Když už je ale nyní nový film, ve kterém predátoři zase hrají prim bez účasti svých oslizlých kamarádů, konečně na světě, můžeme vidět, že zatímco Paul W.S. Anderson a bratři Strausovi jsou náruživci spíše do počítačových her, komiksů a nejrůznějších pseudovědeckých poznatků o mimozemském šmejdu z Hollywoodu, Rodriguez a jeho svěřenec, režisér Nimród Antal, se naopak ukázali jako příznivci čistě onoho konkrétního filmu se zabláceným Arnoldem Schwarzeneggerem, jeho komandem zlaté generace drsňáků 80. let a one ugly motherfucker.
Na nových Predátorech je zajímavé to, že by asi vypadali prakticky stejně, i kdyby nikdy nevznikl Predátor II či dvě následující AvPčka. Inspirace prvním Predátorem je zřejmá už z prvních minut, využívajících podmanivé scenérie nepropustné džungle (tady navíc kamera občas těká tak, že už dokonce čekáte, kdy ze kře vyběhne lední medvěd). Pocta původnímu filmu však s následnou změnou lokace zdaleka nemizí a naopak se z ní postupně stává stěžejní motiv nových Predátorů.
Predátoři totiž představují zajímavý hybrid sequelu a remakeu, kdy z řady citací svého předchůdce odvozují vlastní originalitu. Dokonce se nebojí ani přímo rozvíjet nevyužité motivy z jedničky, když například velice přesně rekonstruují jednu její konkrétní scénu (a to prosím i včetně hudebního doprovodu, což vám ale po celkové ódě na Alana Silvestriho burácející napříč celým filmem, nakonec ani nepřijde nijak zvláštní), ve které dochází na čelní střet jedné z vedlejších postav s titulním predátorem. Zatímco ale v originálu pouze z dálky slyšíme smrtelný řev poraženého, Predátoři svůj duel neopouští a vedle atrakce pro vlastní film nám tak nabízí i dodatečnou satisfakci za to, co jsme všichni chtěli vidět už v jedničce, ale nebylo nám to dopřáno.
Predátorům paradoxně hodně podrážejí nohy jejich trailery (viz. profláknutý průser s desítkou laserových trojúhelníků zaměřených na Adriena Brodyho, které v konfrontaci s výslednou scénou ve filmu působí opravdu úsměvně). Predátorů tu zdaleka není tolik, kolik by člověk čekal, avšak nebýt pomalejšího rozjezdu, kdy, opět po vzoru McTiernanova originálu, si scénář dává s představením hlavních záporáků na čas, je každý jeden z přítomných lovců osobitý a v akci využitý na plno. Film samotný balancuje na hraně (vědomě) úsměvného kýče, avšak pauzy mezi jednotlivými jatky se občas bohužel zvrtnou v až moc dlouhou zakecávačku. Největší škoda u takových scénách je, že vážně nemají žádný smysl. Je jasné, že už od prvních minut bez problému poznáte, kteří drsňáci mají na čele napsáno „zabte mě“, s takovými postavami by ale měla být alespoň sranda, a to bohužel není. Walton Goggins je protivný velkohubák, sličná sniperka Alice Braga v jednom kuse hází psí oči (přestože její chemii s Brodym a schopnost táhnout film i v jeho nepřítomnosti popřít nelze) a Danny Trejo pohořel na tom, že ho predátoři do džungle neshodili i s jeho sekačkou od Mountfieldu, se kterou by šmejd z vesmíru mohl doslova kosit.
Film tak vyloženě táhnou roztomile trhlý Laurence Fishburne (jehož dějové pozadí ve filmu trochu přechýlí od Predátorů k Vetřelcům) a samozřejmě Brody, který je sice největší drsňák a všude byl a všechno zná, zároveň je to ale takový parchant, že vás občas i donutí se zamyslet, jestli mu opravdu chcete fandit (titul Predátoři v několika dialozích dostává úplně nový rozměr), což scénář skrze pár situací taky chytře otestuje.
Výsledně vás můžou noví Predátoři uspokojit úměrně tomu, jak špatně jste nesli jejich poslední dva (polo)výlety na filmové plátno. Neškodilo by jim ale trochu ubrat na konverzačkách a přidat ještě ze pár krvavých bonbónků (a to především do první půlky filmu, protože finále je naopak parádní a dokonale našlapané). Ironií zůstává, že přes všechny obtahovačky prvního Predátora se zrovna sympatické vedlejší postavy převést nepodařilo. McTiernanovi stačila úvodní scéna ve vrtulníku a hned jsme si Arnoldovy kamarády všichni zamilovali. Tady, sic jsou herci obsazeni vesměs dobře a dostávají prostoru dostatek, je čas jim věnován využitý úplně špatně.
(Pokud bych měl ze všech těch narážek na prvního Predátora vybrat opravdu jednu, byl by jí hudební doprovod k závěrečným titulkům. Ale nechte se překvapit.)
Photo © Twentieth Century-Fox Film Corporation
Nejnovější komentáře