Žena ve vodě

Scénárista a reži­sér M. N. Shyamalan se pro­sla­vil jako mis­tr napě­tí a neče­ka­ných zvra­tů. V roce 1996 spous­tě divá­kům vyra­zil dech Šestým smys­lem, poté násle­do­val Vyvolený, Znamení a Vesnice. Při rea­li­za­ci Ženy ve vodě se však dostal do kon­flik­tu s pro­du­cen­ty. Několikrát musel pře­pi­so­vat scé­nář, až mu došla trpě­li­vost a vymě­nil Studio Disney za Warner Bros.

A nato­čil dal­ší mys­te­ri­óz­ní sní­mek, jenž si opět ori­gi­nál­ně pohrá­vá s fan­ta­zií na plné obrát­ky. Je neo­by­čej­nou pohád­kou, kte­rou vyprá­věl na dobrou noc svým dce­rám a nako­nec se ji roz­ho­dl pře­psat do fil­mo­vé podo­by. Vytvořil svět, ve kte­rém se rea­li­ta mísí s fik­cí...

Údržbář Cleveland Heep (Paul Giamatti), osa­mě­lý kok­ta­jí­cí muž střed­ní­ho věku, na své kaž­do­den­ní ces­tě za úkli­dem najde poklad – upro­střed noci obje­ví v bazé­ně děvu vel­mi záhad­ných mra­vů, malou vod­ní vílu (Bryce Dallas Howardová). Její pří­tom­nost zde roz­hod­ně není pou­hou náho­dou a pořád­ně zato­čí s živo­tem nejen Clevelanda, ale i něko­li­ka oby­va­tel domu, vel­mi bizar­ních posta­vi­ček.

Jednu z nich ztvár­nil samot­ný reži­sér. Shyamalan je obec­ně zná­mý tím, že se ve svých fil­mech mih­ne v něja­ké mini­a­tur­ní roli, ten­to­krát si však střih­nul vcel­ku důle­ži­tý part začí­na­jí­cí­ho spi­so­va­te­le Vicka, kte­ré­mu setká­ní s vílou koneč­ně pro­čis­tí mysl. A nejen jemu… Parta zhu­le­ných týp­ků, kte­ří celé dny deba­tu­jí o ničem, dvě upiš­tě­né Korejky, mla­dík, co posi­lu­je jen jed­nu polo­vi­nu těla a dal­ší spo­leč­ně vytvo­ří tým, jenž pomá­há víle v návra­tu do její­ho svě­ta poté, co spl­ni­la své poslá­ní…

Žena ve vodě roz­hod­ně není fil­mem pro kaž­dé­ho. Někomu se bude zdát napros­to stu­pid­ní, ale ty, co věří na víly a zlé démo­ny a mají buj­nou fan­ta­zii, do níž se doká­žou pono­řit, roz­hod­ně oslo­ví. Dostane se jim pod kůži, budou hltat kaž­dý záběr a při závě­reč­né sek­ven­ci téměř nedý­chat. Zamilují si ten­to kou­zel­ný sní­mek a urči­tě se k němu rádi vrá­tí.

Už Vesnicí si Shyamalan pro­ti sobě poštval spous­tu divá­ků a Ženou ve vodě si jich zpro­ti­ví ješ­tě víc. Zřejmě pro­to, že není tolik napí­na­vá jako jeho před­cho­zí fil­my, ani na vás neče­ka­jí infark­to­vé zvra­ty. Spíše bude­te pře­kva­pe­ni, že tvůr­ce má i smy­sl pro humor. Najde se tu pár pove­de­ných vtíp­ků, bez­kon­ku­renč­ně nej­lep­ším je scén­ka smr­ti fil­mo­vé­ho kri­ti­ka, nově při­stě­ho­va­né­ho namyš­le­né­ho nájem­ní­ka. S not­nou dáv­kou iro­nie, či dokon­ce sar­kas­mu reži­sér zabí­jí toho, koho stej­ně jako všich­ni ostat­ní fil­ma­ři zřej­mě nemá zrov­na v lás­ce. Že by nám pisál­kům tím chtěl něco nazna­čit? 🙂

Photo © Warner Bros.