Prehistorický Park – Zachraňme dinosaury s Nigelem Marvenem

Nigel Marven je brit­ský orni­to­log a ces­to­va­tel. Znám je pře­de­vším ze svých doku­men­tů Putování za tuč­ňá­ky, nebo Za smr­tí­cí­mi hady. V Prehistorickém par­ku se však vydal tam, kam dopo­sud žád­ný doku­men­ta­ris­ta, totiž do mili­ar­dy let vzdá­le­né minu­los­ti. Ve fik­tiv­ním doku­men­tár­ním cyk­lu se roz­ho­dl, že zachrá­ní něko­lik již vyhy­nu­lých tvo­rů, pře­ne­se je do pří­tom­nos­ti, a posta­ví pro ně chrá­ně­ný park.

Mluvit o sním­ku jako o fik­tiv­ním doku­men­tu, což může znít jako oxy­mó­ron, je oprav­du na mís­tě. Je totiž nato­če­ný jako kaž­dý jiný doku­ment, kte­rý může­te vidět na National Geographic, nebo Prima Zoom. Všechny infor­ma­ce, kte­ré se zde dozví­me jsou prav­di­vé a pre­zen­to­vá­ny sro­zu­mi­tel­ně a jas­ně. Přesto je však samo­zřej­mé, že ces­to­vá­ní časem do minu­los­ti, kde se Nigel plí­ží po ste­pích a loví Šavlozubé tyg­ry, nebo v džun­glích chy­tá dvou­me­t­ro­vý hmyz, je jas­ným dílem fik­ce. Tvůrci pro­blém ces­to­vá­ní časem vyře­ši­li poměr­ně jed­no­du­še – Nigel má časo­vý por­tál, kte­rý ho pře­ne­se přes­ně do toho obdo­bí, kam bude chtít.

Dokument, ač s vlo­že­nou fik­cí, však stá­le pra­cu­je s tím, s čím by doku­ment pra­co­vat měl, tedy s auten­tič­nos­tí, fak­ti­ci­tou, dra­ma­tič­nos­tí a pre­zen­ta­cí schop­nou zaujmout širo­ké pub­li­kum.

Tým kame­ra­ma­nů tvo­řil Tim Pridham, David Langan a Patrick Duval. Odvedli skvě­lou prá­ci, zvlášť když zvá­ží­me, že všech­na zví­řa­ta, kte­rá natá­če­li, byla jen CGI gene­ro­va­ná, a oni tak k umě­lým atra­pám muse­li při­stu­po­vat, jako by šlo o reál­ná zví­řa­ta v divo­či­ně. Přesto půso­bí vše vel­mi auten­tic­ky, a napros­to uvě­ři­tel­ně, pokud tedy samo­zřej­mě pomi­nu nápad­nou počí­ta­čo­vou gra­fi­ku dino­sau­rů, kte­rá je ekvi­va­lent­ní roku 2006.

Kromě Nigela Marvena se v cyk­lu obje­vu­je Rod Arthur, jako správ­ce par­ku Bob, nebo Suzanne McNabb, jako hlav­ní vete­ri­nář­ka. Do dílu o Šavlozubém tygro­vi si dokon­ce při­zval na pomoc kole­gy­ni doku­men­ta­rist­ku Sabu Douglas-Hamilton, odbor­ni­ci na vel­ké koč­ky. Všechny posta­vy půso­bi­li vel­mi reál­ně, a opět to jen dokres­lo­va­lo rea­lis­tič­nost doku­men­tu.

Dramatičnost cyk­lu byla vysta­vě­ná samo­zřej­mě pře­de­vším v situ­a­cích, kdy Nigel čelil nebez­pe­čí ze stra­ny prehis­to­ric­kých tvo­rů, nebo pod­mí­nek prehis­to­ric­ké­ho pro­stře­dí. Těmto pasá­žím na napě­tí při­da­la navíc hud­ba, slo­že­ná Danielem Pembertonem. Celý cyk­lus měl navíc i řek­ně­me až fil­mo­vý zvrat, kdy na kon­ci Tyranosauři celý park zni­či­li, a vypus­ti­li tak zví­řa­ta z jejich kle­cí vol­ně po are­á­lu. Pro doku­ment to mož­ná bylo zby­teč­né, ale na dru­hou stra­nu to niče­mu neuško­di­lo, a může­me to brát jako při­da­nou hod­no­tu.

Hlavním úko­lem doku­men­tu je však vzdě­lá­vat co nej­šir­ší veřej­nost. Přístup, kte­rý tvůr­ci, v čele s pro­du­cen­tem Jasperem Jamesem zvo­li­li, je pod­le mě pro ten­to účel napros­to ide­ál­ní. Kombinuje se kla­sic­ký zaži­tý a popu­lár­ní prin­cip ces­to­va­tel­ské­ho doku­men­tu, spo­lu s leh­kým sci-fi, kte­ré udě­lá sní­mek ješ­tě atrak­tiv­něj­ší napří­klad pro mlad­ší divá­ky. Plus samo­zřej­mě pra­cu­je zvo­le­né téma, pro­to­že dino­sau­ry má rád kaž­dý. Myslím, že šir­ší divác­kou základ­nu už oslo­vit ani nemoh­li.

Závěrem tedy, vel­mi oce­ňu­ji ino­va­tiv­ní pří­stup, kde se do doku­men­tu při­mí­chá fik­ce, ale záro­veň tím není naru­še­na infor­ma­tiv­ní inte­gri­ta. Nigel Marven jako zku­še­ný doku­men­ta­ris­ta umí infor­ma­ce pře­dat zají­ma­vě a pou­ta­vě. Místy tvůr­ci mož­ná až moc dra­ma­ti­zu­jí, což mě osob­ně neva­di­lo, ale dove­du si před­sta­vit, že ne kaž­dý to v doku­men­tu rád vidí. Lehce odflák­nu­tý prin­cip ces­to­vá­ní časem mi taky neva­dil, pro­to­že šlo spí­še jen o for­mál­ní klič­ku, aby cyk­lus jako tako­vý fun­go­val. Celkově tedy dávám 9/10. 

---