Na knihu „Překladatelka HAIKU“ od spisovatelky Moniky Zgustové, jež vydalo nakladatelství Argo, jsem byla velmi zvědavá, protože anotace lákala na strhující příběh, v němž hlavní hrdinové kvůli pronásledování komunistickým režimem potají i s malými dětmi opouští bývalé Československo, aby tak mohli za oceánem žít svůj americký sen.
Celý příběh vypráví hlavní hrdinka Jana, která po smrti svého manžela tráví večery u vína s přítelem Dannym, jež je shodou okolností také vdovec, a vypráví mu celý svůj životní příběh.
Danny, Tomášův dlouholetý přítel a kolega, po loňské smrti mého muže se ve mně zhlíží. Lichotilo mi to, ale nemohla jsem to přijmout. Po manželčině smrti by určitě chtěl poslední část života strávit s nějakou ženou. A když i já jsem ovdověla, určitě myslí na to, že my dva jsme už celá léta kamarádi, spojenci. spiklenci.... Jak jeho návrhu však zabránit? Mluvit a mluvit! Napadlo mě. Ticho by mohlo vytvořit prostor a příležitost k důvěrnostem.
Janu odmalička matka nenáviděla a dávala ji to i najevo, až se jednoho dne otec zabalil a Janu si odvedl k nové ženě Haně. Bohužel díky tomu ztratila pouto se svou milovanou sestrou Zorou, která zůstala u matky, což jí dost trápilo.
Její život nakonec nabral na obrátkách v okamžiku, kdy poznala Tomáše, svého budoucího manžela. Ovšem doba komunismu na ně dýchala ze všech koutů, pronásledovala je a dusila na každém kroku.
Jana však měla jiný cíl, a to založit si rodinu, která by byla pravý opak toho, co zažila doma, což se jí i tak trochu povedlo. Starala se o své děti, muže, navíc se začala učit Japonsky a zdálo se, že by mohla být i konečně v životě šťastná.... a pak vše propuklo naplno, začaly výslechy a výpady, aby je zlomili pro spolupráci s STB.
A jediná záchrana před tím vším byl útěk do zahraničí s nadějí vybudovat nejen pro sebe, ale hlavně pro své děti lepší budoucnost. A my prostřednictvím těchto stránek jsme svědky, jak se tato mladá rodina prosekávala v neznámém prostředí, v cizí zemi a snažila se svým způsobem zapadnout a začlenit do společnosti, stát se součástí „nového“ světa.
Ne jednou si Jana od dětí vyslechla, že se chtějí vrátit domů do Čech, a jediné, co jim bylo od matky řečeno bylo: „Tak a dost! Všichni jsme sem přijeli ze svobodné vůle a je třeba se snažit, dívat se kolem sebe a napodobovat, co se nám líbí, a ignorovat to, co nám připadá nepěkné. Vytříbit si škálu hodnot!“
S hlavní hrdinkou Janou jsem se těžko sžívala, a v některých situacích se mi vůbec nelíbilo, jak se chovala k svým nejbližším lidem nebo co říkala. Někdy byla dost chladná a krutá, jako by se svět točil jen kolem ní.
„Potřebovala jsem ublížit druhým tak jako mně ubližovala matka dnes a denně. Ponížit je, jako máma ponižovala mě. Tomáš se proti mně sice nepostavil, nezastal se své dcery a jejího muže proti mně, ale očividně se mnou nesouhlasil a možná, že mě i tehdy považoval za tyrana.“
Já osobně bych asi s takovým tyranem nevydržela žít a nikdy bych asi ani nežila, a nejhorší je, že se i stejně v určitém směru chovala i ke svým vlastním dětem..... byla ve výchově na ně tvrdá. Možná může vše omlouvat tím, že má duševní chorobu, ale tím si mě osobně nezískala, i přesto jak zpočátku měla velmi těžký život....
Příčilo se mi některé chování hlavní autorky, a nejvíce asi to, jak se jako tyran chovala ke svému manželovi, a jak později naložila s jeho posledním rozloučením, jeho osobními věcmi a hlavně jeho popelem... jako by neměla žádnou úctu k nikomu a ničemu....
Jeden život skončil. nebudu se za ním ohlížet. V sedmasedmdesáti mi začíná život převozníka. Poněvadž překladatel je převozník, který přepravuje krásné myšlenky a jejich nenapodobitelné formulace z jednoho břehu řeky na druhý. Zvolna jsem upíjela čaj proviněný jasmínem... Můj nový život právě začal.
A ač mi moc nesedla hlavní protagonistka příběhu, přec to byla velmi zajímavá kniha pojednávající nejen o složitých rodinných vztazích, hlavně o vztahu matky a dcery, ale i šikanování a pronásledování komunistickým režimem, jež rodinu nakonec donutilo nastoupit na náročnou cestu emigrace.
Na druhou stranu je překladatelka Haiku velmi skvělou vypravěčkou, která nejen do sebemenších detailů nabídne rozsáhlé popisy nejen prostředí, ale i celkového vnímání jednotlivých pocitů, nabízí spoustu myšlenkových pochodů, jež vybízí k dalšímu zamyšlení.
Kniha se velmi dobře čte, a i když jsem ji přečetla až do konce - možná i tak trochu s nadějí, že se smrtí svého manžela Jana konečně vystřízliví ze svého despotického a tyranského chování - podruhé bych asi už po této knize nesáhla.
PŘEKLADATELKA HAIKU
Napsala: Monika Zgustová
Vydalo nakladatelství ARGO
Vydání první, Praha 2023
Počet stran: 276
ISBN: 978-80-257-4154-2
Nejnovější komentáře