Čas od času není na škodu shlédnout tak trochu netradiční dokument, do kterého jsou zakomponovány prvky divokrásné a nespoutané přírody Makedonie, symbióza mezi přírodou a tamními zemědělci, dávné tradice, legendy, a v neposlední řadě i vzájemná sounáležitost člověka s přírodou.
Jedním takovým dokumentárním filmem je i „Příběh o Siljanovi“, ve kterém máme možnost se seznámit s dávnou legendou o tom, jak otec proklel svého vlastního syna v čápa, jež tak nevědomky dokonale koresponduje s tím, o čemž bude vyprávět právě „Příběh o Siljanovi“.
V dokumentu sledujeme velmi drsný život jednoho makedonského farmáře Nikoly, který je zasažen těžkou realitou nových ekonomických opatření, jež postihla všechny zemědělce Makedonie. Jsme svědky toho, jak usilovně pracují na svých polích, kde obdělávají svojí půdu, aby vypěstovali úrodu, jež by následně mohli prodat na tamních trzích a vydělat si tak alespoň něco málo na své živobytí.
Bohužel však zasáhla ekonomická a možná i tak trochu politická krize, jež tamní zemědělce doslova zruinovala, neboť oni sami nejsou schopni nic prodat, a ani nezbytné stávky a demonstrace nic nevyřešily.
Mladší generace Nikolovy rodiny odchází za lepším životem do zahraničí, kde po rychlém vystřízlivění zjišťují, že ani život ve městě není žádný med, a je mnohem nákladnější, než samotný život na venkově. Oproti tomu Nikola zůstává sám doma ve snaze rozprodat rodinné pozemky, o které prakticky nikdo nemá zájem. Záhy na to přijímá práci řidiče buldozeru na tamní na skládce, která ho tolik neuspokojuje jako práce na rodné půdě.
Zlom však nastává v okamžiku, kdy při své práci objeví čápa se zlomeným křídlem, kterého familiárně pojmenuje Siljan. Nikola se ujímá péče o Silana, pomáhá mu ze všech sil zotavit se a zesílit. Je velmi úsměvné sledovat, jak stařičký muž pro tohoto vznešeného ptáka loví žáby, a naopak jak se Siljan o tyto žáby přetahuje s domácí drobnou drůbeží.
Mezi dvěma rozdílnými bytostmi, jako je člověk a čáp, se rodí velmi silné a nečekané pouto, jež je důmyslně protkáno severo-makedonským folklorem a tamními legendami. Úplně se zatajeným dechem jsem sledovala záběry, jak Siljan za Nikolou chodí doslova jako ochočený pejsek, nechá se chovat a klidně usínat v Nikolově náručí, rozmazlovat se jako malé dítě.
Farmář Nikola ve svém vlastním domě úplně osamocen, odloučen od vlastní rodiny, pouze se svým tichým společníkem, má velké množství času přemýšlet o samotném životě, bok po boku čápa pozorovat přírodu a srovnat si své vlastní myšlenky i to, co od svého života vlastně ještě dál očekává.
Siljan je v tomto příběhu symbolem nezištné lásky k druhé bytosti, laskavosti, vděčnosti za záchranu, ale i jakýmsi symbolem blížící se velké změny v životě Nikoly, symbolem „nikdy se nevzdávat“ a jít vstříc svému životu.
Příběh jako takový nemá žádný hlubší děj, je to spíše o zamyšlení se nad tím, co je v životě opravdu důležité, i to jak důležité je pružně reagovat na změny, nikdy se nevzdávat a snažit se všemu zlému odolat a čelit se vzpřímenou hlavou.
Navíc je tu vyzdviženo vzájemná a staletí fungující symbióza mezi člověkem a přírodou, kdy jedno bez druhého nemůže existovat, pouze přežívat.
Ve filmu režisérky Tamary Kotevské vystupují skutečné postavy, jež hrají samy sebe bez přetvářky, a ukazují autentičnost prostřednictvím svého životního příběhu i to, co vše obnáší být farmářem.
- Příběh o Siljanovi
- Severní Makedonie
- Rok 2025
- Stopáž: 80 minut
- Režie: Tamara Kotevska
- Kamera: Jean Dakar
- Hrají: Nikola Conev, Jana Coneva
- Produkce: Tamara Kotevska, Jean Dakar
- Střih: Martin Ivanov
- Právě nyní na @Disney+
