Příběh seriálu: Hospoda

Foto: © TV Nova

Seriálový občas­ník se po prv­ním zahra­nič­ním vybo­če­ní vra­cí domů. Devátý díl nás zave­de do pro­stře­dí, kte­ré je Čechům coby piv­ní­mu náro­du mimo­řád­ně blíz­ké. Podíváme se totiž do hos­po­dy a bude to rov­nou Hospoda s vel­kým H. Tento oblí­be­ný sit­com, kte­rý pat­řil k vůbec prv­ním seri­á­lům vznik­lým pod hla­vič­kou komerč­ní tele­vi­ze Nova, se totiž na obra­zov­kách vůbec popr­vé obje­vil před tři­ce­ti lety. Režijní tak­tov­ky se cho­pil ostří­le­ný mata­dor Jaroslav Dudek, z jehož díla jsme si již podrob­ně roze­bí­ra­li legen­dár­ní Nemocnici na kra­ji měs­ta a rodin­nou ságu Synové a dce­ry Jakuba sklá­ře. Už to samo o sobě bylo záru­kou, že Hospoda neu­pad­ne do zapo­mně­ní jako jiné novác­ké seri­á­ly. Pojďme se tedy spo­leč­ně podí­vat do té naší hos­po­dy, z níž stou­pa­jí tři scho­dy, což je ten důvod, má milá, že se jde tak těž­ko ven.

Celý seri­ál začí­ná po pohřbu býva­lé­ho hos­tin­ské­ho Jana Jonáše. Jeho syn Břetislav (Václav Knop), čino­ro­dý tělo­cvi­kář na gym­ná­ziu, má ambi­ci z hos­po­dy vybu­do­vat fit­ness cen­t­rum, což se míst­ním šta­m­gas­tům ani tro­chu nelí­bí. Jeho mat­ku (Blažena Holišová) se pro změ­nu sna­ží otrav­ná důchod­ky­ně Jirásková (Věra Tichánková) při­mět, aby hos­po­du pře­sta­vě­la na cuk­rár­nu. Jako deus ex machi­na se však náh­le ve dve­řích obje­ví kama­rád zesnu­lé­ho hos­tin­ské­ho Jarda Dušek (Petr Nárožný), kte­ré­mu sta­rý Jonáš v závě­ti svě­řil hos­po­du do pro­nájmu na 10 let za pev­nou část­ku 15 000 měsíč­ně. Vdova a syn jsou sice pobou­ře­ni, ale pro­ti závě­ti nic nezmů­žou. Duškův nástup sice způ­so­bí oka­mži­tý odchod kucha­ře Slávka Špičáka (Vlastimil Zavřel), nicmé­ně sto­lu šta­m­gas­tů se ule­ví, že o svůj dru­hý domov nepři­jdou.

„Věční klu­ci“ Novák a Babula a trpas­li­čí kame­lot Goliáš tra­dič­ně tvo­ří levou stra­nu sto­lu šta­m­gas­tů.

Zmíněný stůl šta­m­gas­tů se nachá­zí v bez­pro­střed­ní blíz­kos­ti výčep­ní­ho pul­tu. U toho­to sto­lu pra­vi­del­ně sedí čtve­ři­ce mužů roz­lič­ných pro­fe­sí, jejichž deba­ty mají i díky mezi­o­bo­ro­vým stře­tům vel­mi zají­ma­vou dyna­mi­ku. Nejblíže pul­tu sedí sou­kro­mý auto­do­prav­ce Václav Novák (Ladislav Potměšil), nejim­pul­siv­něj­ší člen piv­ní par­ty, kte­rý rád vymýš­lí vše­li­ja­ké legrác­ky a čas­to si z kama­rá­dů uta­hu­je, což vede k drob­ným hád­kám, jinak však fun­gu­je jako tme­lí­cí prvek celé par­ty. Novák je stá­le pro­ná­sle­do­ván svou ráz­nou a ener­gic­kou man­žel­kou Vlastou (Veronika Žilková), kte­rá mu v jed­nom z prv­ních dílů hodí na krk i jejich dvě děti. Po jeho levi­ci sedí topič Tomáš Babula (Bronislav Poloczek), což je vůbec nej­věr­něj­ší šta­m­gast a rekord­man v počtu vypi­tých piv. Jedná se o pros­té­ho muže z lidu, mys­lí jed­no­duš­ší­ho, kte­rý slo­ži­té deba­ty ostat­ních, avšak jeho pří­mo­ča­rost je prá­vě zají­ma­vým kon­ver­zač­ním koře­ním. Druhou stra­nu sto­lu pra­vi­del­ně obsa­zu­je dvo­ji­ce vyso­ko­škol­sky vzdě­la­ných dok­to­rů. Právnickou pro­fe­si zastu­pu­je advo­kát JUDr. Vladimír Zatloukal (Jan Kanyza), kte­rý v par­tě fun­gu­je jako klid­ná síla a glosá­tor, jenž doká­že kaž­dou vyostře­nou situ­a­ci urov­nat zapo­je­ním svých práv­nic­kých zna­los­tí. Po jeho pra­vi­ci sedá­vá psy­chi­atr a záro­veň rad­ní MUDr. Jindřich Prášek (Jiří Menzel), kte­rý je opro­ti Zatloukalovi dis­tingo­va­něj­ší a upja­těj­ší, při­čemž ostat­ní šta­m­gas­ty čas­to­krát podro­bu­je psy­cho­lo­gic­kým roz­bo­rům. Nárazově pozná­me i jejich man­žel­ky, kte­ré se však nemo­hou více lišit. Zatímco Marta Zatloukalová (Ljuba Krbová) je milá a spo­le­čen­ská dáma, Josefka Prášková (Uršula Kluková) je domi­nant­ní a upja­tá žena, kte­rá hos­pod­ským pro­stře­dím pohr­dá. K hlav­ní­mu sto­lu si občas při­sed­nou i dva méně pra­vi­del­ní šta­m­gas­ti. Kamelot trpas­li­čí­ho vzrůstu s komic­kým jmé­nem David Goliáš (Jiří Krytinář) cho­dí do hos­po­dy hlav­ně roz­ná­šet novi­ny, při­čemž ostat­ním slou­ží pře­de­vším jako zdroj vti­pů na jeho výš­ku (teh­dy ješ­tě podob­ný neko­rekt­ní humor pro­šel bez pro­blé­mů). Druhým občas­ným pří­se­dí­cím je har­mo­ni­kář Joska Váňa (Pavel Vondruška), kte­rý je pro­ti­kla­dem upo­ví­da­né­ho Goliáše, je to tako­vá tichá voda, kte­rá však svou har­mo­ni­kou bře­hy mele. Josku si ostat­ní pro změ­nu dobí­ra­jí kvů­li soci­ál­ně slab­ší­mu posta­ve­ní.

Pravá stra­na stra­na sto­lu pat­ří dvě­ma dok­to­rům, psy­chi­at­ru Práškovi a advo­ká­tu Zatloukalovi.

Z hos­tů, kte­ří sedí u jiných sto­lů, jsou dva důchod­ci. První z nich je výše zmí­ně­ná baba Jirásková (křest­ním jmé­nem Vendula), což je zvě­da­vá drb­na, kte­rá do hos­po­dy pra­vi­del­ně cho­dí na zele­nou (nebo­li „fefr­minc­ku“) a vodí s sebou psa Pajdu. Stává se čas­tým ter­čem vti­pů šta­m­gas­tů, s nimiž se však doká­že vypo­řá­dat po svém. Druhým seni­o­rem je Alois Horáček (Lubomír Lipský), poně­kud skle­ro­tic­ký sta­řík, kte­rý i je přes pokro­či­lý věk dvor­ný k ženám. Nejčastěji se špič­ku­je s Novákem, jemuž adre­so­va­ná repli­ka „Neříkej mi děd­ku, já ti taky neří­kám cuc­ká­ku“ pat­ří k vůbec nej­zná­měj­ším hláškám seri­á­lu. Oba důchod­ci se sice celou dobu pošťu­chu­jí, avšak v před­po­sled­ním díle se (z popu­du Jonáše) málem vez­mou.

Dostáváme se k per­so­ná­lu, v jehož čele sto­jí sám hos­tin­ský Dušek, kte­rý je ve svém obo­ru pro­fe­si­o­nál kaž­dým cou­lem. Přestože si šta­m­gas­ty rád dobí­rá ost­rý­mi a sar­kas­tic­ký­mi hláš­ka­mi, před­sta­vu­je pro ně při­ro­ze­nou auto­ri­tu. Jedná se o život­ní roli Petra Nárožného, dří­ve zná­mé­ho pri­már­ně jako sema­for­ské­ho komi­ka a čet­né­ho před­sta­vi­te­le ved­lej­ších, ale výraz­ných rolí. Ve dru­hém dílu Dušek při­jí­má nové­ho kucha­ře Františka (Josef Dvořák), kte­ré­mu nikdo neřek­ne jinak než Kachna. Tento své­ráz, kte­rý dří­ve pra­co­val v cir­ku­su, kde vařil šlich­tu pro med­vě­dy, je neu­stá­lým ter­čem nará­žek Duška i šta­m­gas­tů, avšak i oni vždy uzna­jí, že kuchař je to zna­me­ni­tý. Sestavu per­so­ná­lu dopl­ňu­jí ješ­tě dvě roz­díl­né ser­vír­ky, rázná Mařka (Zuzana Bydžovská), kte­rá pro ost­ré slo­vo nejde dale­ko, a atrak­tiv­ní Janinka (Eva Čížkovská).

Na závěr cha­rak­te­ris­tik postav jsem si nechal hlav­ní­ho zápo­rá­ka, výše zmí­ně­né­ho Jonáše. Říká se, že povo­lá­ní může lézt na mozek, při­čemž v Jonášově pří­pa­dě to pla­tí dvoj­ná­sob. Tento tělo­cvi­kář se cho­vá jako peda­gog i mimo ško­lu, což by však ješ­tě neby­lo to nej­hor­ší, kdy­by jeho snem neby­lo dát Duškovi výpo­věď, hos­po­du zavřít a vybu­do­vat z ní fit­ness cen­t­rum. Zatímco z někte­rých si šta­m­gas­ti jen uta­hu­jí, Jonáše upřím­ně nesná­še­jí, pro­to­že jeho pří­cho­dem vždy zába­va kles­ne k bodu mra­zu. Pod drs­nou slup­kou je Jonáš však sla­boch, kte­rý stá­le žije se svou mat­kou a dává jí celou výpla­tu. Z dneš­ní­ho pohle­du půso­bí vel­mi odváž­ně tak­to nega­tiv­ní vykres­le­ní pro­pa­gá­to­ra zdra­vé­ho život­ní­ho sty­lu. V něko­li­ka dílech se obje­ví i Jonášův pří­tel Veškrna (Oldřich Vlach), kte­rý je záro­veň před­se­dou Strany národ­ní­ho bla­hoby­tu, což je tako­vý sati­ric­ký tón (s výjim­kou této posta­vy je však seri­ál zce­la apo­li­tic­ký).

Hlavním zápo­rá­kem seri­á­lu je pan domá­cí a tělo­cvi­kář Břetislav Jonáš, syn býva­lé­ho hos­tin­ské­ho.

Dnes si Hospodu nedo­ká­že­me před­sta­vit s jiný­mi her­ci, k něko­li­ka změ­nám v obsa­ze­ní však opro­ti původ­ní­mu plá­nu došlo. Například posta­vu dok­to­ra Práška psal scé­náris­ta Jiří Drejnar na tělo herec­ké legen­dě, „smut­né­mu komi­ko­vi“ Miloši Kopeckému, jemuž však již zdra­vot­ní stav nedo­vo­lil natá­čet (a tele­viz­ní pre­mi­é­ry se již nedo­žil, jeli­kož zemřel v úno­ru téhož roku). Jakkoliv se osca­ro­vý reži­sér Jiří Menzel této role zhos­til se ctí, býva­lo by bylo zají­ma­vé vidět Kopeckého v roli léka­ře, kte­rý je však abso­lut­ním pro­ti­kla­dem legen­dár­ní­ho dok­to­ra Štrosmajera z Nemocnice na kra­ji měs­ta. Existují i pro­ti­chůd­né infor­ma­ce, že Kopecký měl původ­ně hrát dědu Horáčka, avšak (i když by to z hle­dis­ka věku bylo logič­těj­ší) vět­ši­na zdro­jů uvá­dí Práška. Ke změ­ně došlo i v roli Jonáše, kte­ré­ho měl původ­ně hrát toho času super­po­pu­lár­ní Miroslav Donutil, kte­rý to však z důvo­du vel­ké­ho pra­cov­ní­ho vytí­že­ní odmí­tl, pro­čež se ote­vře­la ces­ta pro Václava Knopa, her­ce pře­váž­ně ved­lej­ších rolí, kte­rý měl s podob­ný­mi zápo­rá­ky zku­še­nos­ti, jeli­kož zhru­ba o dva roky dří­ve nada­bo­val dok­to­ra Franka Burnse (Larry Linville) pře­zdí­va­né­ho „kuní ksicht“ v kul­tov­ním ame­ric­kém sit­co­mu M*A*S*H (1972-83), na kte­rý se v tom­to občas­ní­ku může­te těšit již příští rok. Došlo i ke „ška­tu­la­ta, hýbej­te se!“, pro­to­že Josef Dvořák měl původ­ně hrát Nováka, ale kvů­li množ­ství tex­tu, kte­rý by se musel nau­čit, nej­slav­něj­ší čes­ký „vod­ní­ko­he­rec“ tuto roli radě­ji pře­ne­chal Ladislavu Potměšilovi a při­jal ved­lej­ší roli kucha­ře Kachny.

Hospoda se kom­plet­ně natá­če­la v ate­li­é­rech na Barrandově, při­čemž na jeden díl při­pa­da­ly dva dny natá­če­ní. Všechno pivo, kte­ré her­ci pili, bylo neal­ko­ho­lic­ké. Dohromady vznik­lo 52 dílů, při­čemž se seri­ál dělí do dvou šest­a­dva­ce­ti­díl­ných sérií. Plánovaná byla i tře­tí řada, ale poté, co v roce 2000 zemřel Jaroslav Dudek, her­ci nechtě­li natá­čet s jiným reži­sé­rem. 52 se tak sta­lo finál­ním čís­lem, i tak ale v počtu epi­zod pat­ři­la do Top 3 s Životem na zám­ku (1995-98), kte­rý měl ovšem del­ší sto­páž jed­not­li­vých dílů, a licenč­ním sit­co­mem Nováci. To bylo ješ­tě před­tím než při­šly všech­ny ty neko­neč­né Ulice a Ordinace.

Seriálem nás pro­vá­zí titul­ní zněl­ka z pera Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka.

Zatímco však výše zmí­ně­ní Nováci (1995-96), kte­ří vznik­li na zákla­dě licen­ce, jíž Nova na němec­ký sit­com Ein Schloss am Wörthersee, byli těž­ce nepo­ve­de­ným poku­sem o sit­com tupě napo­do­bu­jí­cím zahra­nič­ní vzo­ry, kte­rý divá­ci prá­vem ztr­ha­li, Hospoda při­šla s typic­ky čes­kým humo­rem, kte­rý je tuzem­ské­mu divá­ko­vi mno­hem bliž­ší. Scénář byl zalo­žen na hos­pod­ských his­tor­kách, kte­ré Jiří Drejnar sbí­ral po puty­kách, což seri­á­lu jen dodá­vá na auten­tič­nos­ti. Hospoda se prá­vem řadí do Top 3 čes­kých sit­co­mů, při­čemž v této „sva­té tro­ji­ci“ půso­bí jako jaký­si mezi­stu­peň. Zatímco Taková nor­mál­ní rodin­ka (1971), kte­rá rov­něž bude sou­čás­tí Příběhu seri­á­lu v příš­tím roce, u nás polo­ži­la základ žán­ru a poz­děj­ší Comeback (2008-11) byl prv­ním vyda­ře­ným sit­co­mem západ­ní­ho stři­hu, Hospoda je mezi nimi doko­na­lým mos­tem, s Rodinkou sdí­lí čes­kost a s Comebackem úder­něj­ší humor. Přestože dnes již z před­sta­vi­te­lů šta­m­gas­tů žije pou­ze Jan Kanyza (zatím­co per­so­nál je na živu v kom­plet­ním slo­že­ní), zdi ima­gi­nár­ní hospůd­ky oží­va­jí, kdy­ko­liv se z tele­vi­ze ozve iko­nic­ká ústřed­ní píseň Jaroslava Uhlíře.

V jubi­lej­ním desá­tém dílu zacho­vá­me žánr, avšak pře­su­ne­me se (již podru­hé) za moře a při­po­me­ne­me si sou­ži­tí rodin Lambertových a Fosterových v popu­lár­ním ame­ric­kém rodin­ném sit­co­mu Krok za kro­kem.

Zdroj: AI, Wikipedie, CSFD, Youtube;  Foto: © TV Nova, Facebook Hospoda (seri­ál)