Příběh seriálu: Nemocnice na kraji města

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Čtvrtý díl seri­á­lo­vé­ho občas­ní­ku jsem na 29.6. (kdy ten­to člá­nek vyšel na mém blo­gu) nesi­tu­o­val náho­dou. Přesně před čty­ři­ce­ti lety nás totiž navždy opus­til král čes­ké­ho seri­á­lu Jaroslav Dietl. A jeli­kož jej před dese­ti lety na věč­nost násle­do­val člen čino­hry Slovenského národ­ní­ho diva­dla Ladislav Chudík, nemohl být čtvr­tým seri­á­lem, kte­rý si roze­be­re­me pod lupou, žád­ný jiný než legen­dár­ní Nemocnice na kra­ji měs­ta. Tento pří­běh léka­řů, sester a paci­en­tů byl své­ho času tako­vým feno­mé­nem, že doká­zal při­ko­vat k tele­viz­ním obra­zov­kám celý národ a navíc jako jeden z mála čes­kých seri­á­lů pro­ni­kl i za hra­ni­ce soci­a­lis­tic­ké­ho Československa. Pojďme si při­po­me­nout, jak zřej­mě nej­po­pu­lár­něj­ší čes­ký seri­ál pod ruka­mi Dietlova čas­té­ho spo­lu­pra­cov­ní­ka, reži­sé­ra Jaroslava Dudka vzni­kal a v čem tkví jeho nesmr­tel­né kouz­lo, kte­ré s kaž­dou reprí­zou oží­vá.

Primáře Sovu měl původ­ně hrát Karel Höger, kte­rý však ke kon­ci natá­če­ní zemřel, pro­to muse­ly být již nato­če­né zábě­ry pře­to­če­ny s novým Sovou, slo­ven­ským her­cem Ladislavem Chudíkem.

Hlavním dějiš­těm seri­á­lu je okres­ní nemoc­ni­ce ve fik­tiv­ním měs­tě Boru (což je v reá­lu seve­ro­čes­ký Most), zejmé­na pak orto­pe­dic­ké oddě­le­ní, kte­ré zde od nepa­mě­ti vedl pri­mář Karel Sova (Ladislav Chudík), muž na prv­ní pohled odta­ži­tý a sucho­pár­ný, avšak jinak vel­ký cha­rak­ter a záro­veň kapa­ci­ta ve svém obo­ru. Pro své pod­ří­ze­né je Sova jed­no­znač­nou auto­ri­tou, při­čemž málo­kdo z nich tuší, že zda­le­ka tako­vou auto­ri­tu nemá u své­ho syna Karla (Ladislav Frej), u nějž sice jabl­ko nepadlo dale­ko od stro­mu po strán­ce pro­fes­ní (je rov­něž chi­rurg), ale zatra­ce­ně dale­ko se zaku­tá­le­lo po strán­ce cha­rak­te­ru. Karel je totiž abso­lut­ní opak své­ho otce, vznět­li­vý cho­le­rik a záro­veň totál­ní sla­boch, jehož úhlav­ním démo­nem je alko­hol. Kvůli kom­bi­na­ci pití a kon­flikt­ní pova­hy při­jde o pres­tiž­ní mís­to na praž­ské kli­ni­ce a roz­pad­ne se mu i man­žel­ství s jeho ženou Kateřinou (Daniela Kolářová), extrém­ně chlad­nou psy­cho­lož­kou. Karel tak spad­ne na úpl­né dno, ze kte­ré­ho jej musí vytáh­nout sta­rý Sova, jak­ko­liv i jejich vzá­jem­né vzta­hy se ocit­nou na bodě mra­zu. K radi­kál­ní­mu kro­ku se Sova odhod­lá po smr­ti hos­po­dy­ně Emy (Marie Motlová), kte­rá za Karlem jako jedi­ná vždy stá­la. Opustí funk­ci pri­má­ře a násle­du­je své­ho syna do okres­ní­ho stře­dis­ka v Týništi, v němž Karel půso­bí jako obvod­ní lékař. První série kon­čí tak, že Sova pomů­že Karlovi k mís­tu na bor­ské orto­pe­dii, zatím­co on sám zůsta­ne v Týništi. Obecně zná­mou sku­teč­nos­tí je, že Sovu původ­ně hrál Karel Karel Höger, kte­rý však zemřel v prů­bě­hu natá­če­ní a jeli­kož se jed­na­lo o hlav­ní roli, muse­la být pře­ob­sa­ze­na. Otevřela se tak ces­ta pro Ladislava Chudíka, do té doby pře­de­vším diva­del­ní­ho her­ce zná­mé­ho jen na Slovensku. Dochovalo se něko­lik scén s Högerem, pro­čež může­me vzá­jem­ně porov­ná­vat, kdo by byl lep­ším Sovou. Vůbec nej­tref­ně­ji to však vyjá­d­řil Miloš Kopecký, když řekl, že Höger by Sovu mož­ná zahrál doko­na­le­ji, ale byl by to pořád Höger, zatím­co Chudík byl oprav­du Sova.

Právě Kopeckému napsal Dietl na tělo život­ní roli dok­to­ra Josefa Štrosmajera, cyni­ka v bílém pláš­ti, kte­rý sice srší sakras­mem, ale pro záchra­nu paci­en­ta je scho­pen obě­to­vat coko­liv. Štrosmajer se coby nej­vět­ší hláš­kař seri­á­lu (z jeho úst pochá­zí mimo jiné i nej­slav­něj­ší seri­á­lo­vá repli­ka adre­so­va­ná sestře Martě Huňkové (Iva Janžurová), že „kdy­by hloupost nad­ná­še­la, léta­la by jako holu­bič­ka“) stal divác­ky nej­ob­lí­be­něj­ší posta­vou seri­á­lu, což doká­zal i v závě­ru dru­hé série, když svou smr­tí (trpěl angi­nou pec­to­ris a zemřel na infarkt) dojal celý národ nato­lik, že se zasta­vi­la dopra­va a už jen chy­bě­lo, aby na Hradě vyvě­si­li čer­nou vlaj­ku. V prv­ní sérii Štrosmajer pře­de­vším řeší rodin­né pro­blémy s dce­rou, sebestřed­nou Irenou (Helga Čočková), kte­rou k lep­ší­mu změ­ní až nepo­ve­de­ná sebe­vraž­da.

Primářské žezlo po Sovovi v desá­tém dílu prv­ní série pře­bí­rá dok­tor Arnošt Blažej (Josef Abrhám), když pře­sko­čí Štrosmajera, kte­rý se popral s milen­cem své dce­ry Bohumilem Bauerem (Jiří Kodet) a zlo­mil mu klíč­ní kost. Blažej na orto­pe­dii pla­tí za don­chu­á­na, kte­ré­mu pod­leh­ne téměř kaž­dá žena, což ostří­žím zra­kem sle­du­je jeho žár­li­vá man­žel­ka Alena (Hana Maciuchová), dce­ra ředi­te­le míst­ní fab­ri­ky Kovandy (Jaroslav Moučka). Blažejovou fem­me fata­le, kte­rá mu od zákla­du změ­ní život, je krás­ná a mlčen­li­vá sest­ra Ina (Andrea Čunderlíková), s níž se během obou sérií něko­li­krát roze­jde a opět dá dohro­ma­dy. A přes­to­že se na kon­ci prv­ní série vrá­tí ke své rodi­ně, v závě­ru dru­hé série se poté, co s ním Ina otě­hot­ní, při­zná k její­mu dítě­ti a od rodi­ny defi­ni­tiv­ně ode­jde. Blažej se jinak řadí z roz­po­ru­pl­ným postá­vám seri­á­lu, na jed­nu sta­nu je extrém­ně ješit­ný a v pri­mář­ské funk­ci mnoh­dy půso­bí pano­vač­ně, na dru­hou stra­nu však zejmé­na ve dru­hé sérii vypla­vou na povrch jeho kla­dy, když se doká­že za svůj pri­ma­ri­át bít jako lev.

Donchuán Blažej, cynik Štrosmajer, out­si­der Cvach a novic­ka Čeňková, toť nej­slav­něj­ší obsa­ze­ní bor­ské orto­pe­die vede­né pri­má­řem Sovou.

Růží mezi trním na orto­pe­dii je mla­dá dok­tor­ka Alžběta Čeňková (Eliška Balzerová), kte­rá v prv­ním dílu nastu­pu­je ihned po ško­le. Během prv­ní série pak pře­de­vším sle­du­je­me vývoj její­ho vzta­hu s hoke­jis­tou Přemyslem Rezkem (Viktor Preiss), kte­ré­ho po auto­ne­ho­dě při­ve­zou do nemoc­ni­ce v den její­ho nástu­pu. Alžběta je Rezkovi psy­chic­kou opo­rou ve chví­lích, kdy je mu nej­hůř, za což se jí on „odvdě­čí“ tak, že jakmi­le se dosta­ne naho­ru, tak si na ni ani nevzpo­me­ne. V posled­ním dílu prv­ní série se Alžběta sezna­mu­je s Karlem Sovou, pro­čež dru­há série se pak věnu­je jejich man­žel­ství, kte­ré neskon­čí šťast­ně a ztros­ko­tá to zejmé­na na Karlově sla­boš­ské pova­ze. Karel se na kon­ci vra­cí do Prahy na kli­ni­ku a tím pádem i ke Kateřině. Právě ten­to cha­rak­te­ro­vý vývoj při­po­mí­na­jí­cí hor­skou dráhu dělá z Karla ale­spoň z mého pohle­du nej­za­jí­ma­věj­ší posta­vu seri­á­lu. Zajímavostí je, že původ­ní před­sta­vi­tel­kou Alžběty měla být Libuše Šafránková, zatím­co Balzerová měla nej­pr­ve hrát Inu. Opět se může­me jen doha­do­vat, kte­rá z nich by byla lep­ší. Zatímco u Šafránkové by lépe seděl otcov­ský vztah, kte­rý k Alžbětě cho­val Štrosmajer, opro­ti tomu na pro­fe­si orto­péd­ky se lépe hodi­la urost­lá Balzerová než drob­ná Šafránková.

Nejslavnější sesta­vu bor­ské orto­pe­die dopl­ňu­je ješ­tě dok­tor Cvach (Josef Vinklář), out­si­der oddě­le­ní, kte­rý nedo­sta­tek eru­di­ce nahra­zu­je pod­lé­za­vos­tí k nad­ří­ze­ným a rádo­by zna­los­tí zahra­nič­ních odbor­ných časo­pi­sů. Zatímco Sova se ve své nobles­nos­ti nedo­ká­že Cvacha i přes jeho neschop­nost zba­vit, Blažej s ním zato­čí cel­kem ener­gic­ky, což mu Cvach opla­tí potom, co se sta­ne asi­s­ten­tem na fakul­tě a Blažejovi zha­tí jeho kan­di­da­tu­ru. Jakkoliv Vinkláře kvů­li Cvachovi národ nená­vi­děl, byl ten­to padouch ukáz­kou jeho herec­ké­ho mis­trov­ství. Přestože se jed­ná o roli jed­no­stran­ně zápor­nou, Vinklář doká­zal dodat Cvachovi hloub­ku a neklouzat po povrchu. Můžeme zde spe­ku­lo­vat, zda se u Cvacha Dietl nein­spi­ro­val posta­vou Franka Burnse (Larry Linville) z legen­dár­ní­ho ame­ric­ké­ho sit­co­mu M*A*S*H (kte­rý je star­ší než Nemocnice, ale vysí­lal se u nás až po revo­lu­ci na Nově). Každopádně když tyto dvě posta­vy porov­ná­me, tak Cvach je bar­vi­těj­ším zápo­rá­kem než Burns, což je v prv­ní řadě Vinklářova záslu­ha.

Slušný pro­stor v seri­á­lu dostá­va­jí i léka­ři z jiných oddě­le­ní. V popře­dí jsou zejmé­na aneste­zi­o­lož­ka Dana Králová (Jana Štěpánková) a cév­ní chi­rurg Vladimír „Gregory“ Řehoř (František Němec). Králová je intro­vert­ní samo­tář­ka, kte­rá se roz­hod­la sama zplo­dit a vycho­vá­vat dce­ru Elišku, avšak až když je s ní sama, tak si uvě­do­mí tíži samo­ty. Zamilovaná je prá­vě do Řehoře, kte­rý nej­pr­ve její lás­ku neo­pě­tu­je a mys­lí si na Alžbětu, kte­rá jej však bere pou­ze jako kama­rá­da. Až tepr­ve když jej Alžběta odmít­ne, Řehoř požá­dá Královou o ruku, jí je však od začát­ku jas­né, že je pro něj jen nou­zo­vým řeše­ním. Jejich vztah se ve dru­hé sérii pro­hlou­bí, avšak Řehoř nako­nec odje­de na stáž v Alžíru, kde potká novou zná­most, což Králová pova­žu­je za neod­pus­ti­tel­nou zra­du. Na Řehořovi je mimo jiné zají­ma­vý fakt, že je milov­ní­kem a znal­cem váž­né hud­by, z níž pořá­dá dis­ko­té­ky (což zvlášť Němci nedo­ká­za­li pocho­pit). Spíše nára­zo­vě se v seri­á­lu obje­vu­je býva­lý pri­mář chi­rur­gie František Vrtiška (Ladislav Pešek), kte­rý dostá­vá vět­ší pro­stor ve dru­hé sérii, kdy při­zve Štrosmajera do klu­bu šachis­tů, při­čemž obje­ví jeho těž­kou srdeč­ní cho­ro­bu. Zapomenout nemů­že­me ani na ředi­te­le nemoc­ni­ce Pekaře (Josef Somr), kte­rý sna­ží klič­ko­vat mezi dvě­ma mlýn­ský­mi kame­ny, kte­ré repre­zen­tu­jí léka­ři na jed­né stra­ně a nad­ří­ze­né orgá­ny na stra­ně dru­hé.

Výrazný pro­stor v seri­á­lu dostá­va­jí i zdra­vot­ní sest­ry, pře­de­vším „holu­bič­ka“ Marta Huňková (poz­dě­ji Pěnkavová) a mlčen­li­vá Ina Galušková (poz­dě­ji Jáchymová). 

Nejen léka­ři, ale i zdra­vot­ní sest­ry v Nemocnici do děje výraz­ně zasa­hu­jí. Největší pro­stor mají obě výše zmí­ně­né, Marta Huňková (poz­dě­ji Pěnkavová) a Ina Galušková (poz­dě­ji Jáchymová). Prvně jme­no­va­ná je zpo­čát­ku oblí­be­ným ter­čem vti­pů dok­to­ra Štrosmajera, jeli­kož se neu­stá­le cho­vá jako hlou­pá sle­pi­ce, navíc s mini­mál­ní sebe­re­flexí. V jádru je to však moc hod­ná hol­ka, což u ní roz­po­zná těž­ce zra­ně­ný mon­tér Václav Pěnkava (Josef Dvořák), kte­rý v nemoc­ni­ci leží se zlo­me­nou pán­ví, což utr­pěl při havá­rii domu, na kte­rém jeho par­ta v čele s vedou­cím Vandasem (Vladimír Menšík) pra­co­va­la. Pěnkavovi se poda­ří zdán­li­vě nemož­né, když v Huňkové pro­bu­dí její lep­ší strán­ku. První série kon­čí prá­vě jejich svat­bou, na kte­ré Štrosmajer pro­ne­se paměti­hod­ný pří­pi­tek, v němž tuto zázrač­nou pro­mě­nu zdů­raz­ní. Ve dru­hé sérii pak sle­du­je­me, jak se Pěnkavovi pokou­še­jí o dítě, což se zpo­čát­ku zdá jako bez­na­děj­né a na oba man­že­le tato sku­teč­nost nepří­jem­ně dolé­há (v té době je Marta již vrch­ní sestrou). Ina má však ješ­tě mno­hem kom­pli­ko­va­něj­ší pří­běh. Když se její vztah s Blažejem kvů­li skan­dá­lu, kte­rý ztro­pil její otec, pokrý­vač Galuška (Josef Bláha), sta­ne věcí veřej­nou, Ina se nej­pr­ve z nou­ze pro­vdá za sani­tá­ře Romana Jáchyma (Jaromír Hanzlík), syna vrch­ní sest­ry Valentýny Jáchymové (Nina Popelíková), a násled­ně odchá­zí z orto­pe­die na ARO. Kvůli Cvachovi dojde ke kon­flik­tu Romana s Blažejem, což skon­čí auto­ne­ho­dou. Na kon­ci prv­ní série se Ina usmí­ří s Romanem, aby mu ve dru­hé nasa­di­la paro­hy a nako­nec jej defi­ni­tiv­ně opus­ti­la. Ina je po celou dobu seri­á­lu vylo­že­ně roz­po­ru­pl­nou posta­vou. Ačkoliv je krás­ná, je ze začát­ku zce­la pasiv­ní, až ve dru­hé sérii se uká­že jako mimo­řád­ně rafi­no­va­ná mani­pu­lá­tor­ka.

Z paci­en­tů pat­ří k výraz­ným posta­vám výše jme­no­va­ní Rezek a Pěnkava, chví­li si ve špi­tá­lu pobu­de i Kovanda. Ve dru­hé sérii se k nim při­dá ješ­tě zeli­nář Dobiáš (Ferdinand Krůta), jehož zlo­me­ný kot­ník, do kte­ré­ho se dostal hni­sa­vý zánět, se díky jeho „z grun­tu hod­né“ ženě (Stella Zázvorková) sta­ne před­mě­tem skan­dá­lu, díky němuž se někte­ré pova­hy našich hlav­ních hrdi­nů uká­žou v novém svět­le (zejmé­na u Blažeje a Karla). Nejlépe s však s tou­to pro­tiv­nou potí­žist­kou vypo­řá­dá Štrosmajer, kte­rý ji titu­lu­je „krá­vou nebeskou“, což je po výše zmí­ně­né „holu­bič­ce“ jeho dru­há nej­zná­měj­ší hláš­ka.

Oslím můst­kem se tak dostá­vá­me k novým posta­vám, kte­ré do seri­á­lu při­by­ly ve dru­hé sérii, z nichž jsou nej­vý­raz­něj­ší dva noví dok­to­ři. Na orto­pe­dii při­chá­zí mla­dý, avšak sebe­vě­do­mý dok­tor Vojtěch Peterka (Oldřich Kaiser), kte­rý odmí­tá při­jí­mat rady star­ších zku­še­něj­ších kole­gů a mys­lí si, že ví všech­no nej­líp. Zpočátku dosta­ne od kolek­ti­vu pře­zdív­ku Cvach 2, kte­rá se však poz­dě­ji uká­že jako nespra­ved­li­vá. Když Štrosmajer při ope­ra­ci dosta­ne infarkt, Peterka ji sám úspěš­ně dokon­čí a doká­že tak, že je na nej­lep­ší ces­tě stát se dob­rým orto­pédem. Jelikož jej však čeká povin­ná vojen­ská služ­ba, ani on nezů­sta­ne na orto­pe­dii do kon­ce seri­á­lu. Druhou a vůbec nej­vý­raz­něj­ší novou posta­vou je své­rázná dok­tor­ka Fastová (Dana Medřická), kte­rá nastu­pu­je na mís­to obvod­ní lékař­ky v Týništi, kte­ré uvol­nil Karel. Tato náru­ži­vá kuřač­ka se řídí hes­lem „co na srd­ci, to na jazy­ku“ a dove­de vždy věci pojme­no­vat pra­vým jmé­nem stej­ně jako se vypo­řá­dat s kaž­dým, kdo to zaslou­ží. Fastová, kte­ré je mnoh­dy pře­zdí­vá­no „Štrosmajer v suk­ních“, před­sta­vu­je pro­ti­pól k přesluš­ně­lé­mu Sovovi, ale pro­to­že pro­ti­kla­dy se při­ta­hu­jí, tak v sobě tito dva najdou zalí­be­ní. Pro Fastovou si však zne­na­dá­ní při­je­de její man­žel (Svatopluk Beneš), aby vyře­ši­la pro­blémy jejich dětí, což je pro Sovu vel­ká rána. Fastová se k němu vrá­tí až na samém kon­ci dru­hé série.

 Nejvýraznější posta­vou dru­hé série je jíz­li­vá dok­tor­ka Fastová ve výteč­ném podá­ní Dany Medřické.

Spojnicí prv­ní a dru­hé série je osa­zen­stvo Týniště, kte­ré tvo­ří správ­ce obvod­ní­ho stře­dis­ka Kabíček (Václav Sloup) a jeho žena (Dagmar Veškrnová, dnes Havlová), mla­dá sest­ra Veronika (Jana Paulová) a vystří­da­jí se tam dvě star­ší sest­ry Klapetková (Darja Hajská) a Trochtová (Věra Tichánková). Zajímavé je v tom­to pří­pa­dě pře­de­vším spo­je­ní Sloupa a Havlové, jeli­kož o Sloupovi se tra­du­je his­tor­ka, že za nor­ma­li­za­ce zapřel poz­děj­ší­ho pre­zi­den­ta Václava Havla, přes­to­že oba půso­bi­li v Divadle Na zábrad­lí.

Nemocnice se zača­la natá­čet v roce 1976 a v roce 1977 bylo nut­né pře­to­čit scé­ny se zesnu­lým Högerem, zejmé­na pak někte­ré exte­ri­é­ry. Několik zábě­rů bylo nato­če­no v mos­tec­ké nemoc­ni­ci, prá­vě ty se však muse­ly pře­to­čit a nové již byly nato­če­ny ve stu­diu. První řada má 13 dílů, při­čemž úvod­ní epi­zo­da měla pre­mi­é­ru 5. lis­to­pa­du 1978. Nemocnice se dočka­la obří­ho úspě­chu nejen v Československu, ale i v Německu, odkud při­šel poža­da­vek na dru­hou sed­mi­díl­nou sérii, kte­rá se natá­če­la v roce 1981 a na obra­zov­ky se dosta­la kon­cem téhož roku, při­čemž závě­reč­ný dva­cá­tý díl byl odvy­sí­lán 30. pro­sin­ce 1981.

V prv­ní deká­dě nové­ho milé­nia vznik­ly ješ­tě dva seque­ly, kte­ré jsou však vzhle­dem k odliš­ným tvůr­čím týmům úpl­ně jiný­mi seri­á­ly. První z nich Nemocnice na kra­ji měs­ta po dva­ce­ti letech, kte­rou pod­le scé­ná­ře Petra Zikmunda nato­čil Hynek Bočan, při­šla na obra­zov­ky České tele­vi­ze kon­cem roku 2003. V cen­t­ru dění je ten­to­krát pře­de­vším Blažej, kte­rý se musí vyrov­ná­vat nejen se svým dáv­ným zra­ně­ním ruky, kte­ré mu čas od času nedo­vo­lí ope­ro­vat, ale pře­de­vším s rako­vi­nou jeho dru­hé ženy Iny. Zároveň se sezna­mu­je­me i s jeho dět­mi, léka­řem Arnoštem (Saša Rašilov), práv­nič­kou Veronikou (Tatiana Vilhelmová, dnes Dyková) a nejmlad­ším Honzou (Ondřej Brousek), kte­rý ze stu­dia medi­cí­ny ute­kl k diva­dlu. Velký pro­stor však má i Alžběta Čeňková, kte­rá se dosta­la do věku pro ženy kri­tic­ké­ho, a také man­že­lé Pěnkavovi, kte­ří řeší nejen milost­né tra­ble jejich syna Matěje (Aleš Říha), ale pře­de­vším Pěnkavovy pro­blémy v pod­ni­ká­ní. Z nových postav je nej­vý­raz­něj­ší ambi­ci­óz­ní dok­tor Mirek Machovec (Tomáš Töpfer), kte­rý s Blažejem sve­de sou­boj o pri­mář­ské křes­lo, v čemž jej pod­po­ru­je jeho nemé­ně ambi­ci­óz­ní žena, psy­chi­atrič­ka Saša (Bára Hrzánová). Zajímavostí je, že Töpfera jsme již moh­li spat­řit v původ­ní Nemocnici v epi­zod­ní roli beze­jmen­né­ho léka­ře. Na toto pokra­čo­vá­ní se své­ho času snes­la vel­mi ost­rá kri­ti­ka, kte­rá sice byla z čás­ti opráv­ně­ná, jeli­kož dra­ma­tur­gic­ky je prv­ní sequel oprav­du mís­ty těž­ko­pád­ný, na dru­hou stra­nu však opro­ti novác­ké Ordinaci v růžo­vé zahra­dě je to pořád vele­dí­lo.

Sequely z let 2003 a 2008 byly s ori­gi­nál­ní Nemocnicí nekom­pro­mis­ně srov­ná­vá­ny.

Druhý sequel s podti­tu­lem Nové osu­dy z roku 2008 dopa­dl o pozná­ní lépe, což při­klá­dám zejmé­na scé­ná­ři Lucii Konášové, kte­rá se osvěd­či­la již u rodin­né­ho seri­á­lu Dobrá čtvrť (2005-2008) Karla Smyczka a stá­la mimo jiné i za scé­ná­řem k popu­lár­ní pohád­ce Anděl Páně (2005) Jiřího Stracha. Režijní tak­tov­ky se ten­to­krát cho­pil Viktor Polesný, do té doby pře­váž­ně reži­sér tele­viz­ních fil­mů, insce­na­cí a doku­men­tů (nicmé­ně jeden seri­ál už teh­dy na kon­tě měl, kon­krét­ně pohád­ku na pokra­čo­vá­ní O ztra­ce­né lás­ce z roku 2002). Oproti prv­ní­mu seque­lu má toto pokra­čo­vá­ní vět­ší švih a jed­not­li­vé posta­vy i dějo­vé lin­ky půso­bí život­ně­ji. V cen­t­ru dění je ten­to­krát pře­de­vším Alžběta, kte­rá je pri­mář­kou na orto­pe­dii (zatím­co Blažej pře­síd­lil na post ředi­te­le nemoc­ni­ce) a postup­ně na ni dolé­há ubý­va­jí­cí fyzic­ká síla, ale záro­veň chy­tá dru­hou mízu při setká­ní po letech s Přemyslem Rezkem, kte­rý je jed­nou navrá­ti­vších se z postav, na něž prv­ní pokra­čo­vá­ní zapo­mně­lo, při­čemž dal­ší­mi jsou dok­tor Peterka a Štrosmajerova dce­ra Irena, kte­rá se pro­vda­la za sta­ros­tu Boru Svatopluka hra­né­ho nedáv­no zesnu­lým Jiřím Bartoškou. Z nových postav zaujme pře­de­vším dok­tor­ka Marie Hudcová (Vilma Cibulková), kte­rá má tem­né zku­še­nos­ti z mise nezisko­vé orga­ni­za­ce Lékaři bez hra­nic (ten­to motiv byl rov­něž pou­žit v o 5 let mlad­ším seque­lu popu­lár­ní­ho záchra­nář­ské­ho seri­á­lu Sanitka). Tentokrát došlo i na obsa­ze­ní něko­li­ka hvězd pop music, kon­krét­ně Richarda Krajča (mla­dý dok­tor Kryštof Pavelka), Lucie Vondráčkové (Linda Svatopluková, taneč­ni­ce a snou­ben­ka Arnošta Blažeje juni­o­ra) a Jiřího Korna (paci­ent Klaus Funke), avšak jeli­kož se vesměs jed­ná o zpí­va­jí­cí her­ce, tak jejich obsa­ze­ní nepů­so­bí nijak prvo­plá­no­vě. A koneč­ně jsme v Nemocnici moh­li vidět Libuši Šafránkovou, jak­ko­liv jen v men­ší roli paci­ent­ky Anny. Vlastně jedi­né, co dru­hé­mu seque­lu stá­lo v ces­tě, bylo srov­ná­ní s původ­ní Nemocnicí, ze kte­ré­ho je nemož­né vyjít vítěz­ně, pro­to stej­ně jako jeho o 5 let star­ší brat­ří­ček ani toto pokra­čo­vá­ní není pří­liš čas­to reprí­zo­vá­no.

Původní Dietlova Nemocnice se tak jako ostat­ní seri­á­ly té doby nevy­hnu­la ide­o­lo­gic­ké zátě­ži, zde měla podo­bu schůzí SSM (+ Moučkova Kovandy). Toto nut­né zlo však bylo ome­ze­no na abso­lut­ní mini­mum. Naopak z urči­té­ho hle­dis­ka Nemocnice ve své době půso­bi­la pokro­ko­vým dojmem. Za nor­ma­li­za­ce býva­lo zvy­kem, že hlav­ní posta­vy seri­á­lu se rekru­to­va­ly z děl­nic­ké tří­dy, even­tu­ál­ně z řad komu­nis­tic­kých funk­ci­o­ná­řů. Bylo pro­to vel­mi osvě­žu­jí­cí vidět seri­ál o vyso­ko­škol­sky vzdě­la­ných lidech, tedy o léka­řích. To je mimo jiné i jeden z hlav­ních důvo­dů, proč si svou vyso­kou popu­la­ri­tu udr­že­la dodnes, jeli­kož seri­á­ly ze zdra­vot­nic­tví stá­le táh­nou, o čemž svěd­čí i výše zmí­ně­ná Sanitka (1984-2013) nebo Ordinace v růžo­vé zahra­dě (od 2005). Dietl měl navíc vzác­ný dar napsat jed­not­li­vé díly tak, aby neby­ly pří­liš epi­zod­ně oddě­le­né a při kaž­dém kon­ci byly divá­ci napnu­tí jak tri­ko. Právě pro­to půso­bí Nemocnice jako seri­ál vel­mi život­ně i téměř čty­ři deká­dy po svém uve­de­ní. A mys­lím, že i za dal­ších čty­ři­cet let bude divá­ky pri­mář Sova udi­vo­vat svou šle­chet­nos­tí, dok­tor Štrosmajer bude bavit hláš­ka­mi a dojí­mat svou smr­tí, divač­kám se budou pod­la­mo­vat kole­na se svůd­né­ho Arnošta Blažeje, budou držet pal­ce Alžbětě Čeňkové v jejích tur­bu­lent­ních vzta­zích s muži, při­čemž všich­ni budou mít jas­no v tom, že za všech­no může Cvach.

Na pátý díl občas­ní­ku Příběh seri­á­lu si musí­te počkat na začá­tek září, pro kte­rý jsem k návra­tu ško­lá­ků do lavic nemohl zvo­lit pří­hod­něj­ší seri­ál - My všich­ni ško­lou povin­ní Ludvíka Ráži a Markéty Zinnerové.

Zdroj: Wikipedie, ČSFD; Foto (úvod­ní): © Česká tele­vi­ze / Přiba Mrázová, dále viz. popis­ky fotek

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře