Pro pár dolarů navíc

Pro pár dola­rů navíc (ital­sky: Per qualche dolla­ro in più) je spaghet­ti wes­tern z roku 1965, kte­rý nato­čil Sergio Leone. V hlav­ních rolích lov­ců odměn v něm vystu­pu­jí Clint Eastwood a Lee Van Cleef, hlav­ní­ho padou­cha ztvár­nil Gian Maria Volonté. Vedlejší roli sekun­dár­ní­ho padou­cha hra­je němec­ký herec Klaus Kinski. Film vzni­kl v mezi­ná­rod­ní kopro­duk­ci Itálie, západ­ní­ho Německa a Španělska. Ve Spojených stá­tech byl film uve­den v roce 1967 a je dru­hou čás­tí tzv. dola­ro­vé tri­lo­gie.

Děj

Muž, kte­ré­mu mno­zí říka­jí Manco, je lovec odměn, což je pro­fe­se, kte­rou sdí­lí býva­lý armád­ní důstoj­ník, plu­kov­ník Douglas Mortimer. Odděleně se dozví­da­jí, že bez­o­hled­ný, chlad­no­krev­ný ban­kov­ní lupič „El Indio“ byl svým gan­gem pro­puš­těn z věze­ní a všich­ni jeho věz­ni­te­lé až na jed­no­ho byli povraž­dě­ni. Zatímco Indio vraž­dí rodi­nu muže, kte­rý ho zajal, je uká­zá­no, že má u sebe hudeb­ní kapes­ní hodin­ky, kte­ré vzal ženě, jež se zastře­li­la, když ji zná­sil­nil poté, co zavraž­dil její­ho man­že­la. Tato udá­lost Inda pro­ná­sle­du­je a on kou­ří návy­ko­vou dro­gu, kte­rá mu zamlžu­je paměť.

Indio plá­nu­je vylou­pit ban­ku v El Pasu, v níž je zamas­ko­va­ný tre­zor obsa­hu­jí­cí „téměř mili­on dola­rů“. Manco při­jíž­dí do měs­ta a uvě­do­mí si Mortimera, kte­rý při­jel dří­ve. Vidí, jak Mortimer záměr­ně urá­ží hrbá­če Wilda, kte­rý ban­ku pro­zkou­má­vá. Manco se s Mortimerem střet­ne a poté, co se oba navzá­jem pro­stu­du­jí a kaž­dý se ujis­tí, že ten dru­hý neu­stou­pí, roz­hod­nou se spo­lu­pra­co­vat. Mortimer pře­svěd­čí Manca, aby se při­dal k Indiově ban­dě a „dostal ho mezi dva ohně“. Manco toho dosáh­ne tím, že navzdo­ry Indiovu pode­zře­ní osvo­bo­dí z věze­ní Indiova pří­te­le.

Indio pošle Manca a tři dal­ší lidi vylou­pit ban­ku v neda­le­kém Santa Cruz. Manco tři lupi­če zastře­lí a vyšle faleš­ný tele­gra­fic­ký poplach, aby vybur­co­val šeri­fa z El Pasa a jeho oddíl, kte­ří jedou do Santa Cruz. Gang odstře­lí zeď v zad­ní čás­ti ban­ky v El Pasu a ukrad­ne tre­zor, ale nedo­ká­že ho otevřít. Groggy se zlo­bí, když se ze Santa Cruz vrá­tí jen Manco, ale Indio při­jme Mancovu ver­zi udá­los­tí díky tomu, že Mortimer dal Mancovi pře­svěd­či­vou ránu. Parta odjíž­dí do malé­ho pohra­nič­ní­ho měs­teč­ka Agua Caliente, kde na ně čeká Mortimer, kte­rý jejich cíl před­ví­dal. Wild Mortimera pozná, což ho donu­tí ke stře­tu, jehož výsled­kem je hrbá­čo­va smrt, načež Mortimer nabíd­ne Indiovi své služ­by, aby tre­zor ote­vřel bez pou­ži­tí výbuš­nin. Indio pení­ze zamkne do tre­zo­ru a řek­ne, že kořist si po měsí­ci roz­dě­lí.

Manco a Mortimer se do tre­zo­ru vlou­pa­jí a pení­ze ukry­jí, jen­že hned poté jsou chy­ce­ni a zbi­ti. Mortimer však zámek tre­zo­ru zajis­til a Indio se domní­vá, že pení­ze jsou stá­le tam. Později téže noci Indio pově­ří své­ho poru­čí­ka Niña, aby nožem pat­ří­cím Cuchillovi zabil muže, kte­rý hlí­dá Manca a Mortimera. Jakmile Niño věz­ně osvo­bo­dí, Indio pro­zra­dí, že celou dobu věděl, že jde o lov­ce odměn, popra­ví Cuchilla za údaj­nou zra­du gan­gu a naří­dí zbyt­ku svých mužů, aby šli po Mancoovi a Mortimerovi, a dou­fá, že se všich­ni navzá­jem zabi­jí a on a Niño si budou moci pení­ze roz­dě­lit jen mezi sebe. Groggy si však plán uvě­do­mí a po zabi­tí Niña donu­tí India otevřít tre­zor, kte­rý se uká­že být prázd­ný.

Nakonec poté, co s Mancem ban­di­ty zabi­jí, Mortimer zavo­lá India a záro­veň pro­zra­dí jeho celé jmé­no. Mortimer zastře­lí Groggyho, kte­rý se běží krýt, ale je odzbro­jen Indiem, kte­rý hra­je na kapes­ní hodin­ky a záro­veň vyzve lov­ce odměn, aby si vzal zpět svou zbraň a zabil ho, až hud­ba skon­čí. Když však hud­ba skon­čí, začne znít stej­ná melo­die z iden­tic­kých kapes­ních hodi­nek, kte­ré Manco ulou­pil Mortimerovi. Manco dá Mortimerovi svůj vlast­ní pásek a pis­to­li a řek­ne: „Teď začne­me.“ Když hud­ba skon­čí, Mortimer vystře­lí jako prv­ní a zabi­je Inda.

Mortimer zís­ká hodin­ky z Indiovy ruky a Manco pozna­me­ná, že Mortimer je podob­ný ženě na foto­gra­fi­ích. Mortimer pro­zra­dí, že je její bra­tr (ve špa­něl­ském dabin­gu otec), a s doko­na­nou pomstou odmít­ne svůj podíl z odmě­ny a ode­jde. Manco nahá­zí těla Indyho a jeho mužů do vozu, nako­nec při­dá i Groggyho tělo poté, co ho zabi­je, a odjíž­dí si pro odmě­ny za všech­ny, při­čemž se krát­ce zasta­ví, aby z úkry­tu vyzve­dl ukra­de­né pení­ze.

Obsazení

-Clint Eastwood jako Manco (aka Manco): „Manco je mrt­vý. Muž beze jmé­na)

-Lee Van Cleef jako plu­kov­ník Douglas Mortimer

-Gian Maria Volonté jako El Indio

-Mario Brega jako Niño

-Mara Krupp jako man­žel­ka ředi­te­le hote­lu

-Luigi Pistilli jako Groggy

-Aldo Sambrell jako Cuchillo

-Klaus Kinski jako Wild

-Benito Stefanelli jako Hughie

-Panos Papadopoulos jako Sancho Perez

-Robert Camardiel jako nádra­žák z Tucumcari

-Josef Egger jako Starý pro­rok

-Antoñito Ruiz jako Fernando

-Tomas Blanco jako šerif z Tucumcari

-Lorenzo Robledo jako Tomaso, Indiův zrád­ce

-Dante Maggio jako Tesař v cele s El Indiem

-Werner Abrolat jako Slim, člen Indiova gan­gu

-Frank Braña jako Blackie, člen Indiova gan­gu

-José Canalejas jako Chico, člen Indiova gan­gu

-Rosemary Dexter jako Mortimerova sest­ra

-Fernando Di Leo jako hráč karet s dout­ní­kem

-Jesús Guzmán jako kober­co­vý pod­vod­ník ve vla­ku

-Peter Lee Lawrence jako Mortimerův švagr

-Sergio Leone jako pís­ka­jí­cí lovec odměn

-Antonio Molino Rojo jako Frisco, člen Indiova gan­gu

-Ricardo Palacios jako maji­tel salo­o­nu v Tucumcari

-Carlo Simi jako ředi­tel ban­ky v El Pasu

Produkce

Vývoj

Po kasov­ním úspě­chu fil­mu Pro hrst dola­rů v Itálii chtě­li reži­sér Sergio Leone a jeho nový pro­du­cent Alberto Grimaldi zahá­jit výro­bu pokra­čo­vá­ní. Protože Clint Eastwood nebyl ocho­ten se zavá­zat k dru­hé­mu fil­mu dří­ve, než viděl prv­ní díl, tvůr­ci mu narych­lo posla­li ital­skou kopii fil­mu Per un pug­no di dolla­ri - pro­to­že ver­ze v ang­lič­ti­ně ješ­tě nee­xis­to­va­la. Když hvězda zaří­di­la pre­mi­é­ro­vé pro­mí­tá­ní v CBS Production Center, ačko­li tam­ní divá­ci mož­ná nero­zu­mě­li ital­sky, styl a akce je pře­svěd­či­ly. Eastwood pro­to s návrhem sou­hla­sil. Pro hlav­ní roli byl zno­vu oslo­ven Charles Bronson, ale scé­nář pokra­čo­vá­ní se mu zdál pří­liš podob­ný prv­ní­mu fil­mu. Místo něj roli při­jal Lee Van Cleef. Eastwood za návrat do pokra­čo­vá­ní dostal 50 000 dola­rů, zatím­co Van Cleef 17 000 dola­rů.

Scenárista Luciano Vincenzoni napsal film za devět dní. Leone však nebyl spo­ko­jen s někte­rý­mi dia­lo­gy ve scé­ná­ři a najal Sergia Donatiho, aby pra­co­val jako neú­plat­ný scé­náris­ta.

Produkce

Film se natá­čel v Tabernas ve špa­něl­ské Almeríi, inte­ri­é­ry vzni­ka­ly v řím­ských stu­di­ích Cinecittà. Scénograf Carlo Simi posta­vil v alme­rij­ské pouš­ti měs­teč­ko „El Paso“; to exis­tu­je dodnes, jako turis­tic­ká atrak­ce Mini Hollywoodu. Městečko Agua Caliente, kam Indio a jeho ban­da prcha­jí po pře­pa­de­ní ban­ky, bylo ve sku­teč­nos­ti Los Albaricoques, malé „pue­blo blan­co“ na Níjarské pla­ni­ně.

Postprodukce

Jelikož veš­ke­rý mate­ri­ál fil­mu byl nato­čen MOS (tj. bez nahrá­vá­ní zvu­ku v době natá­če­ní), Eastwood a Van Cleef se vrá­ti­li do Itálie, kde dabo­va­li dia­lo­gy a byly při­dá­ny zvu­ko­vé efek­ty. Ačkoli je ve fil­mu výslov­ně uve­de­no, že posta­va plu­kov­ní­ka Mortimera pochá­zí z Karolíny, Van Cleef se roz­ho­dl před­nést své dia­lo­gy s rod­ným pří­zvu­kem z New Jersey, niko­li s jižan­ským pří­zvu­kem.

Hudba

Hudební dopro­vod slo­žil Ennio Morricone, kte­rý s reži­sé­rem Leonem spo­lu­pra­co­val již na fil­mu Pro hrst dola­rů. Pod Leoneho výslov­ným vede­ním začal Morricone psát hud­bu ješ­tě před začát­kem natá­če­ní, pro­to­že Leone čas­to natá­čel na hud­bu pří­mo na pla­ce. Hudba je pozo­ru­hod­ná svým pro­lí­ná­ním die­ge­tic­kých a nedie­ge­tic­kých momen­tů pro­střed­nic­tvím opa­ku­jí­cí­ho se moti­vu, kte­rý vychá­zí ze stej­ných kapes­ních hodi­nek pat­ří­cích El Indiovi a plu­kov­ní­ku Mortimerovi. „Hudba, kte­rou hodin­ky vydá­va­jí, pře­ná­ší vaše myš­len­ky na jiné mís­to,“ řekl Morricone. „Samotná posta­va vystu­pu­je pro­střed­nic­tvím hodi­nek, ale pokaž­dé v jiné situ­a­ci.“

Soundtrackové album původ­ně vyda­la v Itálii spo­leč­nost RCA Italiana. Ve Spojených stá­tech vydal cover­ver­zi Hugo Montenegro a také Billy Strange a Leroy Holmes, kte­ří vyda­li cover­ver­zi soun­d­trac­ko­vé­ho alba s původ­ním ame­ric­kým pla­ká­tem. Maurizio Graf nazpí­val vokál „Occhio Per Occhio“/„Oko za oko“ na hud­bu z naráž­ky „Sixty Seconds to What?“. Grafovo vystou­pe­ní se ve fil­mu neob­je­vi­lo, ale bylo vydá­no jako pří­lo­ho­vá deska 45 RPM.

Všechny sklad­by napsal Ennio Morricone.

Seznam skla­deb

Čís.NázevDélka

1. „La Resa Dei Conti „3:06

2. „Osservatori Osservati „2:01

3. „Il Vizio Di Uccidere „2:24

4. „Il Colpo „2:21

5. „Addio Colonnello „1:44

6.„Per Qualche Dollaro In Più „2:50

7. „Poker D’Assi „1:15

8. „Carillon „1:10

Vydání a přijetí

Box office

Pro pár dola­rů navíc byl v Itálii uve­den 30. pro­sin­ce 1965 pod názvem Per Qualche Dollaro in Più.

Film se uká­zal být komerč­ně ješ­tě úspěš­něj­ší než jeho před­chůd­ce. Do roku 1967 se stal nej­vý­dě­leč­něj­ším fil­mem v Itálii s výděl­kem 3,1 mili­ar­dy lir (5 mili­o­nů USD) ze 14 543 161 vstu­pe­nek.

Ve Španělsku byl film uve­den 17. srp­na 1966 pod názvem La muer­te tenía un pre­cio a stal se nej­vý­dě­leč­něj­ším špa­něl­ským fil­mem všech dob s výděl­kem 272 mili­o­nů peset.

Ve fran­couz­ských poklad­nách byl v roce 1966 sed­mým nej­na­vště­vo­va­něj­ším fil­mem.

V USA film debu­to­val 10. květ­na 1967, čty­ři měsí­ce po uve­de­ní fil­mu Pro hrst dola­rů, a vydě­lal 5 mili­o­nů dola­rů.

Kritické přijetí

Zpočátku se mu dosta­lo prů­měr­ných recen­zí od kri­ti­ků. Bosley Crowther z The New York Times řekl: „Skutečnost, že ten­to film je posta­ven tak, aby pod­po­ro­val cvi­če­ní vra­hů, zdů­raz­ňo­val zabi­jác­kou bra­vu­ru a vyvo­lá­val radost ze zbě­si­lých pro­je­vů smr­ti, je pod­le mého názo­ru ostrou obža­lo­bou jako tak­zva­né zába­vy v dneš­ní době.“ Roger Ebert z Chicago Sun-Times film popsal jako „jed­no vel­ké sta­ré wes­ter­no­vé klišé za dru­hým“ a řekl, že „je slo­žen ze situ­a­cí, niko­liv ze záple­tek“. Jeho frá­zo­vi­tý cha­rak­ter ho oka­mži­tě vysta­vil paro­dii a jed­na násle­do­va­la ješ­tě téhož roku jako film Lando Buzzanca Pro pár dola­rů méně (1966).

Od té doby popu­la­ri­ta fil­mu vzrost­la a záro­veň zís­kal více pozi­tiv­ních ohla­sů od sou­čas­né kri­ti­ky. Webový agre­gá­tor recen­zí Rotten Tomatoes uvá­dí 92 ppří­z­ni­vé hod­no­ce­ní s prů­měr­nou znám­kou 8/10 na zákla­dě 36 recen­zí. Shoda na webu zní: „S Clintem Eastwoodem v hlav­ní roli, Enniem Morriconem na hud­bě a sty­lo­vou režií Sergia Leoneho si sní­mek Pro pár dola­rů navíc zaslou­ží uzná­ní jako žánro­vá kla­si­ka.“

V retrospek­tiv­ní recen­zi dola­ro­vé tri­lo­gie Paul Martinovic z Den of Geek uve­dl: „Pro pár dola­rů navíc je v tri­lo­gii čas­to pře­hlí­žen, neši­kov­ně zasa­zen mezi původ­ní film a nej­zná­měj­ší z nich, ale sám o sobě je to ohro­mu­jí­cí film.“ Paolo Sardinas z MovieWebu řekl: „Eastwood do toho dává všech­no a před­vá­dí dal­ší kul­tov­ní výkon spo­lu s Lee Van Cleefem, kte­rý kra­de scé­ny a pomá­há tomu, aby bylo Pro pár dola­rů navíc dva­krát tak dob­ré jako jeho před­chůd­ce.“ Filmový his­to­rik Richard Schickel se ve své bio­gra­fii Clinta Eastwooda domní­val, že jde o nej­lep­ší film tri­lo­gie, a tvr­dil, že je „ele­gant­něj­ší a kom­plex­něj­ší než Pro hrst dola­rů a napí­na­věj­ší a sevře­něj­ší než Hodný, zlý a ošk­li­vý“. Režisér Alex Cox pova­žo­val scé­nu v kos­te­le za jed­nu z „nej­straš­něj­ších smr­tí“ všech wes­ter­nů a Volontého Inda ozna­čil za „nejďá­bel­štěj­ší­ho wes­ter­no­vé­ho padou­cha všech dob“.

Britský novi­nář Kim Newman uve­dl, že film změ­nil pohled divá­ků na lov­ce odměn. Posunul je od „povo­lá­ní, za kte­ré je tře­ba se sty­dět“, kte­ré má „(na žeb­říč­ku hod­ných obča­nů) ve wes­ter­nu niž­ší posta­ve­ní než ost­rá kar­ta“, k hrdin­ské úcty­hod­nos­ti.

---

• Zdroj: Anglická Wikipedie
• Photo © United Artists / Metro-Goldwyn-Mayer

---