Prometheus - Ridley Scott se po dlouhých třiatřiceti letech vrátil k látce, s kterou začínal svou dlouhou a podle všeho úspěšnou kariéru.

Photo © Twentieth Century Fox Film Corporation

 „Prometheus“ není fil­mem z nej­hor­ších, ale oče­ká­vá­ní nena­pl­ňu­je.

Nemám rád Ridleyho Scotta. Cože? To už to zase něko­mu cpu? Ale tak se na to podí­vej­te, co dělá? Vzal posta­vu Hannibala Lectera a dal jí do fil­mu, kte­rý si hra­je na efekt. Potom vzal krás­nou legen­du o Robinu Hoodovi a poku­sil se z ní udě­lat dru­hé­ho „Gladiátora“. Samozřejmě, že to nefun­go­va­lo. Teď se poku­sil vzkří­sit pří­běh, kte­rý ho dostal na vrchol, na němž se pod­le jiných stá­le drží. „Vetřelec“ je legen­da, kte­rou i já uzná­vám, ale „Prometheus“ není úpl­ně doko­na­lý prequel.

Kdyby „Prometheus“ nebyl prequel, ale samo­stat­ný film, mož­ná bych se na to díval jinak. Ale já se na to musím dívat jako na film, kte­rý měl vliv na udá­los­ti, jež se sta­ly v prv­ním fil­mu, tedy ve fil­mu „Vetřelec“. „Prometheus“ by se tak dal ozna­čit za film nul­tý. Nultý i v tom smys­lu, že se nám sna­ží pre­zen­to­vat, kde je oka­mžik vzni­ku lid­ské rasy, kdy se začí­ná roz­ví­jet lid­ské poko­le­ní. Právě tohle je základ­ní otáz­ka fil­mu – kdo nás stvo­řil? Byli jsme navr­že­ni? Nebo je pří­či­na jiná? Loď Prometheus se vydá­vá najít prav­du.

Začátek není špat­ný, navíc prv­ní scé­ny – včet­ně té sku­teč­ně úvod­ní – chtě­jí patr­ně evo­ko­vat atmo­sfé­ru, kte­rá panu­je, když se dívá­te napří­klad na sní­mek „2001: Vesmírná ody­sea“, z těch nověj­ších by to pak mohl být sní­mek Moon. Právě tohle fun­gu­je doko­na­le. „Prometheus“ je výbor­né sci-fi, kte­ré fanouš­ky žán­ru při­ve­de sko­ro do vizu­ál­ní extá­ze, pro­to­že obje­vo­vá­ní svě­tů je pros­tě nád­her­né, zábě­ry na nové kra­ji­ny jsou úchvat­né, kdy si sku­teč­ně nejsem jis­tý, jest­li se může jed­nat pou­ze o upra­ve­né sce­né­rie ze Země, ale hlav­ně, digi­tál­ní tri­ky, ty jsou na nej­vyš­ší úrov­ni a divák má sku­teč­ně pocit, že při­stá­vá s oprav­do­vou lodí na nové pla­ne­tě, že sle­du­je doku­ment, niko­li film.

Osazenstvo lodi roz­hod­ně sto­jí za to. Charlize Theron jako věč­na naštva­ná a odta­ži­tá vedou­cí celé výpra­vy, Michael Fassbender, jehož pohy­by jas­ně dají tušit, že andro­i­dů se v sérii „Vetřelec“ pros­tě nezba­ví­me, nád­her­ná a skvě­le hra­jí­cí Noomi Rapace v hlav­ní roli, a nako­nec i hrdin­ný kapi­tán v podá­ní Idrise Elby. Jenže na jeho posta­vě tro­chu selhá­vá závěr. Pojďme se obě­to­vat před něja­kou šíle­nou hroz­bou, kte­rou nezná­me, nechá­pe­me a jen se domní­vá­me, že ta běží­cí žen­ská má prav­du. Ne, tohle je pří­liš laci­né, pří­liš jed­no­du­ché. Je zde jas­ně zřej­má sna­ha po dvou hodi­nách skon­čit film, kte­rý by se mohl roz­pliz­nout do tří hodin, a stej­ně bychom se pří­liš nedo­vě­dě­li.

Z „Promethea“ mám pocit, že Ridley se díval na „2001: Vesmírná ody­sea“ a řekl si, že by se koneč­ně mohl vrá­tit k „Vetřelci“, ako­rát by do toho měl při­dat něja­kou filo­so­fic­kou rovi­nu a ubrat na horo­ro­vos­ti, kte­rá oprav­du sko­ro vymi­ze­la. Pak, ješ­tě než dojel do stu­dia, ces­tou shléd­nul kla­si­ku „Hvězdná brá­na“ a řekl si, že to bude dob­ré. Není to dob­ré. Vypadá to pěk­ně, tvá­ří se to, že nám to dává vel­kou myš­len­ku, ale film ve sku­teč­nos­ti nic neře­ší, a jen nám uka­zu­je, jak vznik­nul prv­ní vetře­lec, kte­rý vypa­dá jako div­ný pes, navíc ani jeho vznik nedá­vá moc smy­sl. Prostě tam jen musel být, aby se to sku­teč­ně dalo pova­žo­vat za prequel. Škoda, straš­ně mi chy­bě­la gotič­nost „Vetřelce“, ale sci-fi jsem si doce­la uží­val.

Hodnocení: 60 %