Prvok, Šampón, Tečka a Karel

word image 30

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Šampón je kom­pli­ko­va­ná posta­va. Přitažlivá a při­tom pro své oko­lí nebez­peč­ná. V Davidovi Švehlíkovi se snou­bí při­ro­ze­ný sex appeal s těž­ko defi­no­va­tel­ným odu­šev­ně­lým tajem­stvím. Jeho inte­li­gent­ní jem­né herec­tví mi impo­nu­je. Jsem moc rád, že Šampóna hra­je prá­vě on.“

Patrik Hartl

ROZHOVOR S DAVIDEM ŠVEHLÍKEM

role Šampóna

Jak pro­bí­ha­lo natá­če­ní?

Patrik mě pozval na kame­ro­vé zkouš­ky, dal mi pře­číst kni­hu, kte­rou jsem do té doby neznal, a pak se šlo natá­čet. Natáčení bylo vel­mi pří­jem­né. Nejen pro­to, že jsem se tam setkal se svý­mi kama­rá­dy. Patrik Hartl byl skvě­le při­pra­ve­ný, věděl přes­ně, co chce točit, tak­že to bylo ve všech smě­rech pří­jem­né natá­če­ní.

Byl Patrik Hartl přís­ný reži­sér?

Zjednával si respekt v růz­ných situ­a­cích. Režisér má ale oprav­du vel­kou zod­po­věd­nost a neu­stá­le v prů­bě­hu natá­če­ní řeší mno­ho věcí. A Patrik měl pocit zod­po­věd­nos­ti umoc­ně­něj­ší tím, že natá­čel film pod­le své kni­hy. Nebyl jsem ale svěd­kem toho, že by něko­ho nějak nepří­jem­ně seřval, nebo něco podob­né­ho.

V čem je vám posta­va Šampóna blíz­ká a v čem vzdá­le­ná?

Vzdálená je mi v mno­ha ohle­dech. Nicméně jeho neschop­nost nalézt sebe sama, svo­je mís­to v živo­tě a tou­ha po tom to mís­to najít, ta je mi vel­mi sym­pa­tic­ká. Jeho život­ní styl a jak v růz­ných situ­a­cích jed­ná, je ovšem poli­to­vá­ní­hod­né. Je to spíš tra­gic­ká posta­va vzbu­zu­jí­cí lítost, pro­to­že tápe a neda­ří se mu nalézt v živo­tě to důle­ži­té. A co máme ješ­tě spo­leč­né­ho se Šampónem - mám rád sviž­nou jízdu autem a mám rád zvuk spor­tov­ních aut.

Zažil jste něja­kou tako­vou podob­nou výzvu jako hrdi­no­vé fil­mu?

Já se při­znám, že jsem vůbec nepo­cho­pil, jak by mi moh­lo pomoct se svlék­nout na veřej­nos­ti. Věřím, že něko­mu to může pomo­ci, pro něko­ho to může být důkaz, že ješ­tě tak úpl­ně neze­stár­nul, že je scho­pen dělat ptá­ko­vi­ny. Pro mě je to ale absurd­ní před­sta­va.

Na dru­hou stra­nu se Patrikovi poved­lo tyto výzvy zakom­po­no­vat do život­ní situ­a­ce, kte­rá je smut­ná a výzvy vní­mám spíš jako reak­ci na bez­na­děj, ve kte­ré se postav fil­mu oci­ta­jí.

A co dal­ší výzva z fil­mu, kdy se kama­rá­di domlu­ví, že budou mlu­vit jen prav­du?

Nemyslím si, že je to výzva, to je povin­nost. Je ale otáz­ka, jest­li prav­da ve své holé podo­bě má vždyc­ky zaznít a také kdy a jakým způ­so­bem. Jestli je cen­něj­ší sdě­lit prav­du, i když dru­hé­mu ublí­žím, to je důle­ži­tá otáz­ka. To, že má člo­věk mlu­vit prav­du, by měla být kaž­do­den­ní povin­nost. To, že se to čas­to neda­ří, je jiná, ale sna­žit se o to člo­věk má.

Máte také přá­te­le z dáv­ných dob a cho­dí­te na sra­zy gym­ná­zia?

Mám kama­rá­dy, i kama­rá­dy z gym­plu. Není to tak, že bychom se vidě­li čas­to, ale jsou. Poslední tříd­ní sraz jsme měli mys­lím před tře­mi lety. Naše sra­zy jsou ale o dost komor­něj­ší, než byl ten ve fil­mu. Myslím, že Patrikovi se spí­še hodi­lo eufo­ric­ké poza­dí tříd­ní­ho sra­zu pro roze­hrá­ní kon­flikt­ních situ­a­cí mezi posta­va­mi pří­bě­hu.

Je to muž­ský film? Bude zají­mat i ženy? A je to kome­die?

Rozhodně to není jen muž­ský film. Všichni čty­ři klu­ci mají part­ner­ky a situ­a­ce, ve kte­ré kaž­dý z těch mužů je, vychá­zí i z jejich žen­ské­ho pro­tějš­ku. Ženy jsou v pří­bě­hu urču­jí­cí, a to, co ti muži děla­jí, je jejich žena­mi nebo tou­ze po nich vel­mi ovliv­ně­no.

A co se týče zařa­ze­ní fil­mu – řekl bych, že je to tragi­ko­me­die nebo kome­die s hoř­kým náde­chem a smut­ný­mi mís­ty.