Recenze knihy Pět pilířů komunikace (nejen) s dětmi – Nová komunikační metoda – 99 %

© Martin Koláček

Hodnocení článku

(3 hla­sů, prů­měr: 4,00 z 5)

Loading...

Relativně nová kni­ha „Pět pilí­řů komu­ni­ka­ce (nejen) s dět­mi“ před­sta­vu­je novou a autor­skou komu­ni­kač­ní meto­du, kte­rá nese název Pět pilí­řů komu­ni­ka­ce, zkrá­ce­ně 5P. Tuto novou meto­du lze cha­rak­te­ri­zo­vat pří­vlast­ky – dia­lo­go­vá, respek­tu­jí­cí, part­ner­ská a empa­tic­ká – plně tedy ctí veš­ke­ré sou­čas­né ide­je moder­ní komu­ni­ka­ce vede­né nená­sil­nou for­mou. Patří k nemno­ha sku­teč­ně autor­ským komu­ni­kač­ním pří­stu­pům, kte­ré byly vyvi­nu­ty. Kniha i nová komu­ni­kač­ní meto­da v kni­ze uve­řej­ně­ná, respek­tu­jí potře­by dítě­te i dospě­lé­ho a smě­řu­jí ke kon­sen­zu a vzá­jem­né­mu poro­zu­mě­ní, niko­liv k jed­no­stran­né­mu pro­sa­ze­ní zájmů rodi­če či mluv­čí­ho. Pokud někdo hle­dá inspi­ra­ci pro respek­tu­jí­cí způ­sob výcho­vy a vede­ní dia­lo­gu, tato kni­ha bude dobrou vol­bou. Kniha není jen dal­ším z mno­ha pojed­ná­ní o komu­ni­ka­ci, ačko­liv zahr­nu­je i pře­hled o komu­ni­ka­ci obec­ně, ale hlav­ní důraz kla­de na popis prin­ci­pu a pou­ži­tí nové komu­ni­kač­ní meto­dy.

Okruhem čte­ná­řů, na kte­ré kni­ha cílí, jsou pře­de­vším respek­tu­jí­cí rodi­če se zájmem o respek­tu­jí­cí výcho­vu a nové komu­ni­kač­ní meto­dy – o nové způ­so­by vede­ní dia­lo­gu a rov­něž o pro­hlou­be­ní svých zna­los­tí a prak­tic­kých doved­nos­tí na poli etic­ké komu­ni­ka­ce. Kromě rodi­čů je kni­ha urče­na také pro peda­go­gy, psy­cho­lo­gy i dal­ší poten­ci­ál­ní zájem­ce, kte­ří hle­da­jí féro­vé a respek­tu­jí­cí komu­ni­kač­ní pří­stu­py. Smyslem meto­dy není, aby se jí člo­věk strikt­ně držel po celý zby­tek živo­ta, ale aby si na uve­de­ných pří­kla­dech pro­cvi­čil a zažil jinou for­mu komu­ni­ka­ce a doká­zal tak změ­nit svůj dosa­vad­ní mind­set, zvy­ky a styl vyja­d­řo­vá­ní. Doplňuji, že kro­mě nové komu­ni­kač­ní meto­dy 5P exis­tu­je ješ­tě star­ší pří­stup zva­ný já-výrok, kte­rý vyvi­nu­li ame­rič­tí psy­cho­lo­go­vé, jme­no­vi­tě Thomas Gordon, Carl Rogers a Marshall Rosenberg.

Knihu lze zakou­pit u všech dob­rých knih­kup­ců, napří­klad zde:

https://eknihyjedou.cz/pet_piliru_komunikace

PalmKnihy

Kosmas

Martinus

Google Play

Závěrečná kapi­to­la při­ná­ší prak­tic­ké ukáz­ky roz­ho­vo­rů, kte­ré dopl­ňu­jí před­cho­zí dvě kapi­tol­ky, kte­ré jsou svou pova­hou více teo­re­tic­ky zamě­ře­né. Tato tře­tí kapi­tol­ka obsa­hu­je pří­kla­dy komu­ni­ka­ce s dět­mi, v rodi­ně, ve ško­le či při kon­tak­tu s šir­ším oko­lím. Pokud se čte­nář cítí již po pře­čte­ní prv­ních dvou kapi­tol dosta­teč­ně jis­tý, může závě­reč­nou tře­tí kapi­to­lu zce­la vyne­chat, nebo se zamě­řit jen na kon­krét­ní pří­kla­dy, kte­ré s ním něja­kým způ­so­bem rezo­nu­jí. Pojďme se podí­vat na jeden ukáz­ko­vý pří­klad!

Rozebereme si novou komu­ni­kač­ní meto­du v rych­los­ti a ve zkrat­ce, neboť v kni­ze se s ní čte­nář sezná­mí pod drob­no­hle­dem: Jedná se o meto­du slo­že­nou z pěti pilí­řů: empa­tie, oslo­ve­ní, vysvět­le­ní sta­no­vis­ka mluv­čí­ho, spo­leč­né hle­dá­ní řeše­ní, a nako­nec i poskyt­nu­tí psy­chic­ké pod­po­ry. Výše uve­de­né si ilu­struj­me ve zkrat­ce na násle­du­jí­cím pří­kla­du: Metoda 5P je dia­lo­gic­ký, empa­tic­ký a respek­tu­jí­cí pří­stup – rodič začí­ná tím, že vyja­dřu­je poro­zu­mě­ní dět­ským poci­tům („Já vím, že se ti nechce ven…“) a záro­veň sdě­lu­je své potře­by – to je jas­né a upřím­né vyslo­ve­ní posto­je bez nátla­ku. Nabízí návrh a moti­vu­je pozi­tiv­ně („Půjdeme do ZOO? Co říkáš? Bude se ti tam líbit…“), ale neza­ka­zu­je ani nevnu­cu­je. Dítě má pro­stor rea­go­vat a vyjá­d­řit nesou­hlas („Ale já teď hra­ju hry…“). Rodič pokra­ču­je v naslou­chá­ní a opět vyja­dřu­je pocho­pe­ní, při­čemž vysvět­lu­je své důvo­dy, ale stá­le nevnu­cu­je. Nabízí dítě­ti mož­nost vol­by („Tedy nemu­sí­me jít prá­vě do ZOO. Můžeš sám navrh­nout…“). Nakonec dítě samo při­jde s návrhem a rodič jej při­jí­má, potvr­zu­je a respek­tu­je.

Nabízím úry­vek z kni­hy, kde je na názor­ném pří­kla­du vidi­tel­ný prin­cip výše uve­de­né meto­dy:

Představme si pří­klad komu­ni­ka­ce meto­dou 5P doma v rodi­ně, kdy rodič chce jít ven na čer­s­tvý vzduch, ale syn Ríša chce zůstat doma. Jak lze komu­ni­ko­vat neau­to­ri­ta­tiv­ně bez zná­mek mani­pu­la­ce?

Rodič namís­to mani­pu­la­tiv­ní­ho roz­ka­zu: „Teď půjde­me ven!“ může postu­po­vat násle­du­jí­cím způ­so­bem:

Syn Ríša: hra­je hry na počí­ta­či (dítě je spo­ko­je­né a dob­ře se baví)

Rodič: „Já vím, že se ti nechce ven, Ríšo, že si teď hra­ješ, ale já už potře­bu­ji změ­nit pro­stře­dí, oba potře­bu­je­me na vzduch. Půjdeme do ZOO? Co říkáš? Bude se ti tam líbit, uvi­díš! Užijeme si to! Prohlédneš si tam zví­řát­ka, nadý­cháš se čer­stvé­ho vzdu­chu. Dobře?“ (5P)

Syn Ríša: „Ale já teď hra­ju hry…“ (dítě je otrá­ve­né a roz­trp­če­né)

Rodič: „Já to vidím, Ríšo, chá­pu tě, že se ti nechce ven, navíc, když teď prá­vě hra­ješ hry. Ale pochop i ty mne, že není dob­ré být stá­le jen zavře­ný doma. Místo toho si uži­ješ jinou zába­vu ven­ku. Hm?“ (5P)

Syn Ríša: „Zase do ZOO? Vždyť jsme tam byli posled­ně…“ (dítě nesou­hla­sí s návrhem)

Rodič: „Chápu, Ríšo. Tedy nemu­sí­me jít prá­vě do ZOO. Můžeš sám navrh­nout, kam bys šel rád. Co mys­líš, jak to udě­lá­me, co navr­hu­ješ?“ (5P)

Syn Ríša: „Mohli bychom jít do ska­te­par­ku?“ (dítě při­šlo s vlast­ním návrhem)

Rodič: „Skvělý nápad, Ríšo, to zní dob­ře. Jistě si to tam uži­ješ. Jsme domlu­ve­ni.“ (5P)

Syn Ríša: „OK. Jen to dohra­ju.“ (sou­hlas)

Vysvětlení: Rodič komu­ni­ko­val se synem las­ka­vě a empa­tic­ky. I přes syno­vy odmí­ta­vé odpo­vě­di si udr­žel klid­nou hla­vu a chlad­nou mysl. Pokud by rodič nevy­dr­žel a vybuchl by, zřej­mě by došlo k hád­ce a postu­pem času by se syn mož­ná stal nezvla­da­tel­ným rebe­lem s pro­blé­mo­vým cho­vá­ním. Postupovat meto­dou 5P se rodi­či vypla­ti­lo v tom smys­lu, že se ve finá­le se synem dohod­li na kom­pro­mis­ním řeše­ní. Prohloubili tak vztah mezi sebou. Pokud by rodič uplat­ňo­val svou vůli nad synem, napří­klad slo­vy „Ihned ukon­číš tu hru a půjdeš ven.“, mělo by toto auto­ri­ta­tiv­ní jed­ná­ní dopad na dítě v oblas­ti jeho sebe­vě­do­mí a sebe­hod­no­ty, schop­nos­ti aser­ti­vi­ty, svo­bod­né­ho jed­ná­ní i do budouc­na, kdy by měl zřej­mě pro­blém s auto­ri­ta­mi, se svý­mi roz­ho­do­va­cí­mi schop­nost­mi a doved­nos­tí zpra­co­vá­vat si své pro­voz­ní emo­ce.

Závěr:

Kniha i nová komu­ni­kač­ní meto­da jsou zce­la ino­va­tiv­ní a výji­meč­né. Nabízejí moder­ní, nená­sil­nou for­mu komu­ni­ka­ce, kte­rá kla­de důraz na ote­vře­ný dia­log, sku­teč­né vysly­še­ní part­ne­ra a dosa­že­ní spo­leč­né­ho kon­sen­su. Tuto kni­hu upřím­ně dopo­ru­ču­ji k pře­čte­ní oprav­du všem – rodi­čům, peda­go­gům, i kaž­dé­mu, kdo hle­dá ces­tu k féro­vé a respek­tu­jí­cí komu­ni­ka­ci. Uděluji jí krás­ných 99 %.