Dylan Dog: Dead of Night [35%]

http://www.csfd.cz/film/234817-dylan-dog-dead-of-night/

Komiksové fil­my táh­nou. Alespoň si to mys­lí Hollywoodská stu­dia a při­chá­zí se solid­ním zástu­pem fil­mů pod­le kres­le­ných hrdi­nů kaž­dý rok. A ať již jsou jejich kva­li­ty jaké­ko­liv, vět­ši­nou se oko­lo nich točí poměr­ně vel­ká spous­ta peněz. Chvíli trva­lo než se stu­dia roz­hod­la zabřed­nout i do evrop­ských komik­sů a vyslat do dis­tri­buce něja­kou odpo­věď na ame­ric­ké patri­o­ty.  Tou prv­ní vět­ší vlaš­tov­kou se poku­sil být ital­ský komiks Dylan Dog, respek­ti­ve jeho fil­mo­vá adap­ta­ce. Jak to tedy s touhle níz­ko­roz­počto­vou adap­ta­cí s ex-Supermanem v hlav­ní roli dopadlo?

Dylan Dog je sou­kro­mým detek­ti­vem, kte­rý se živý sle­do­vá­ním nevěr­ných man­že­lů a poři­zo­vá­ním důka­zů pro­ti nim. V minu­los­ti však byl spe­ci­ál­ním vyšet­řo­va­te­lem zvo­le­ným pro vyšet­řo­vá­ní zlo­či­nů mezi nemrt­vou čás­tí oby­va­tel­stva New Orleans. Je nucen navrá­tit se z důcho­du, kte­rý si zvo­lil po smr­ti své pří­tel­ky­ně, díky sérii vražd napříč růz­ný­mi rasa­mi oby­va­tel, kte­ré sou­vi­se­jí se zmi­ze­lým arte­fak­tem, kte­rý může své­mu maji­te­li zajis­tit roz­ho­du­jí­cí prvek v pří­pad­né vál­ce, ke kte­ré se schy­lu­je. Dylanův asi­s­tent, kte­rý se sta­ne jed­nou z obě­tí se však navra­cí v podo­bě zom­bie a obje­vu­je svět nemrtvých, kte­rý exis­tu­je sou­běž­ně s tím naším.

Z pohle­du nezna­lé­ho komik­so­vé před­lo­hy, může znít hlav­ní záplet­ka sním­ku jako kon­cen­t­rát bra­ko­vých zále­ži­tos­tí smí­cha­ný jako pomy­sl­ný dort od pej­ska a kočič­ky. Přeci jen, pohy­bu­je­me se tu v béč­ko­vých vodách, ať se to již auto­ři sna­ží zamas­ko­vat sebe­víc. Přítomnost zná­měj­ších tvá­ří ( Ruth, Stormare, Diggs) tu totiž má jen slou­žit jako prvek, odvá­dě­jí­cí pozor­nost od fak­tu, že celý sní­mek od začát­ku až do kon­ce je lev­nou vari­a­cí na sto­krát vidě­né. Nenapomáhá tomu ani fakt, že efek­ty a kom­plet­ní mas­ky vypa­da­jí jako z dob Buffy, pře­mo­ži­tel­ky upí­rů.

Takovýchto fil­mů pochyb­ných kva­lit je tu roč­ně něko­lik desí­tek, ovšem ne kaž­dý si hra­je na sofis­ti­ko­va­nou zába­vu. Dylan Dog se totiž sna­ží tvá­řit jako typic­ký badass nářez zasek­nu­tý v deva­de­sá­tých letech, ovšem opro­ti napří­klad nedáv­ným Loosers nebo A-Teamu mu to nevě­ří­te ani minu­tu. Co naplat, že jsou někte­ré sek­ven­ce pove­de­né a někte­ré dia­lo­gy vyvo­la­jí šibal­ský úsměv na tvá­ři, když jich je na celou hodi­nu a tři-čtvrtě oprav­du málo. Nezachraňuje to ani hud­ba Klause Badelta, ani rádo­by old­scho­o­lo­vé zpra­co­vá­ní.

Dylan Dog tak kon­čí jako vcel­ku nud­ná a neza­jí­ma­vá smě­si­ce horo­ro­vých prv­ků, kome­di­ál­ních pod­tó­nů a rádo­by seri­oz­ní adap­ta­ce komik­su, kte­rá se pros­tě nepo­ved­la. Ačkoliv se totiž tvůr­ci sil­ně inspi­ro­va­li v kine­ma­to­gra­fii deva­de­sá­tých let, nepo­ved­lo se jim to namí­chat tak, abys­te jim to ale­spoň čás­teč­ně věři­li. Bohužel, poten­ci­ál tam byl.

Dylan Dog, sou­kro­mý detek­tiv zasek­nu­tý v deva­de­sá­tých letech zatím­co doba oko­lo něj se už pohnu­la tro­chu jinam. Neplatí to však jen o hlav­ním hrdi­no­vi ale o celém sním­ku. V cel­ku nud­ný mix kome­die a horo­ru v komik­so­vém bale­ní totiž míchá koktejl s pro­šlou lhů­tou trvan­li­vos­ti, kte­rý je nestra­vi­tel­ný snad i pro zapří­sáhlé pří­z­niv­ce před­lo­hy. Známé tvá­ře se tak sna­ží jen odvrá­tit pozor­nost od toho, že tohle se zkrát­ka nepo­ved­lo.