Hitman: Agent 47 [40%]

Počítačové hry to mají ve fil­mu těž­ké. V drti­vé vět­ši­ně pří­pa­dů se totiž video­her­ním před­lo­hám nedo­sta­ne při adap­ta­ci dosta­teč­ná péče a stu­dia adap­tu­jí hry pře­de­vším díky pro­dej­nos­ti znač­ky, ne kvů­li samot­ným kva­li­tám titu­lu. Díky tomu tak na oprav­du kva­lit­ní adap­ta­ci video­her­ní­ho titu­lu stá­le čeká­me. Ne, že by se stu­dia o to co pár let nepo­kou­še­ly, nakop­nout něja­kou fil­mo­vou sérii zalo­že­nou na video­her­ní před­lo­ze, nicmé­ně až na prv­ní Silent Hill z toho téměř vždy bole­la hla­va jak fanouš­ků před­lo­hy tak fil­mo­vých divá­ků z před­lo­hou nese­zná­me­ných. Zkrátka video­her­ní fil­my zatím nepro­lo­mi­ly pro­kle­tí, kte­ré se s nimi už dlou­há léta táh­ne. Pokoušet se o to chtěl letos i dru­hý Hitman, kte­rý se po nepří­liš úspěš­ném osm let starém poku­su, kde si holo­hla­vé­ho zabi­já­ka zahrál Timothy Olyphant, poku­sil roz­jet sérii zno­vu od začát­ku.     

Katja van Dees (Hannah Ware) to v živo­tě nemě­la jed­no­du­ché. Jako malou ji opus­til otec chví­li poté, co její mat­ka byla zavraž­dě­na nájem­ný­mi zabi­já­ky. Od té doby se pro­tlou­ka­la živo­tem, pře­ží­va­la a pát­ra­la po svém otci. Věci ale nabí­ra­jí rych­lý spád o mno­ho let poz­dě­ji, kdy ji v Německu nalé­zá agent Mezinárodního syn­di­ká­tu John Smith (Zachary Quinto). Ten se ji sna­ží zachrá­nit před nájem­ným zabi­já­kem s kódo­vým ozna­če­ním 47 (Rupert Friend), kte­rý byl pově­řen ji zabít. Nic z toho ovšem není jak se zdá a Katja se rázem oci­tá upro­střed honu na její­ho otce, kte­rý jako jedi­ný odha­lil způ­sob, jak vytvo­řit super­vo­já­ka.    

Fiasko, kte­rým dru­hý Hitman je, má jed­no­ho zásad­ní­ho jme­no­va­te­le. Tím je Skip Woods. Člověk, kte­rý svým sce­náris­tic­kým umem poslal do kop­ru hned něko­lik naděj­ných pro­jek­tů, jako Sabotáž, X-Men Origins: Wolverine a pro mě pře­de­vším jako fanouš­ka veli­ce bolest­nou Smrtonosnou past 5, sto­jí za scé­ná­řem téhle nové vize Hitmana. Problém ovšem je, že pře­de­šlý pokus zadap­to­vat tuto znač­ku měl nej­vět­ší pro­blém v doce­la tupém scé­ná­ři. Který ovšem napsal tak­též Woods. Tedy ani více jak dva roky po ozná­me­ní toho, že se Hitman dočká rema­ku, kte­rý napí­še stej­ný člo­věk, kte­rý měl nej­vět­ší podíl na pohno­je­ní ono­ho prv­ní­ho poku­su, nechá­pu logi­ku věci proč. Ale holt nejsem mar­ke­ťák z Hollywoodu abych si byl schop­ný posklá­dat 1 a 1 dohro­ma­dy v tom­to pří­pa­dě.

Každopádně dle oče­ká­vá­ní se opět hra­je pod­le těž­ce neo­ri­gi­nál­ních not, kte­ré tvůr­ci nakom­bi­no­va­li hned z něko­li­ka zná­mých fil­mů, vylep­ši­li je o něko­lik neprav­dě­po­dob­ných momen­tů a to vše nakom­bi­no­va­li do těž­ce digi­tál­ní­ho výpla­cho­vé­ho akč­ňá­ku, kte­rý postrá­dá jaký­ko­liv vlast­ní cha­rak­ter a nena­bí­zí žád­nou při­da­nou hod­no­tu. Jediným svět­lým sním­kem fil­mu tak může být obsa­ze­ní hlav­ní role Rupertem Friendem, kte­rý v rám­ci fil­mem vyme­ze­ných hra­nic jeho posta­vy fun­gu­je obstoj­ně a ale­spoň čás­teč­ně při­po­mí­ná vzdá­le­ně her­ní­ho hrdi­nu. To se ovšem nedá říci o zbyt­ku osa­zen­stva. Někteří se sice sna­ží (Zachary Quinto), jejich posta­vy jsou ovšem A) šíle­ně špat­ně napsa­né B) mají tak nesku­teč­ně hloupé dia­lo­gy, že kdy­by mís­to nich běže­ly zvu­ky ze štěr­kov­ny, asi se to bude poslou­chat lépe. 

Akce je tu na dru­hé stra­ně dosta­tek a mís­ty má i závan doce­la zají­ma­vé­ho nápa­du (napří­klad úvod­ní sek­ven­ce, kte­rá se při­bli­žu­je atmo­sfé­ře hry), kte­rý je však bez milos­ti ušla­pán nejen hlou­pě napsa­ným pří­bě­hem ale také doce­la nepěk­ně vyhlí­že­jí­cím digi­tál­ním maglaj­zem. Navíc, někte­ré vylo­že­ně ori­gi­nál­ní momen­ty jsou tak tro­chu hloupé a nedo­sta­teč­ně vizu­ál­ně zají­ma­vé, jako se sna­ží půso­bit zby­tek fil­mu. Pozitivem na dru­hé stra­ně je hudeb­ní dopro­vod Marca Beltramiho, kte­rý sice nepři­chá­zí s ničím objev­ným, nicmé­ně v rám­ci výpla­cho­vé­ho pod­vy­ži­ve­né­ho akč­ní­ho bloc­kbus­te­ru fun­gu­je jeho hudeb­ní dopro­vod lépe, než kte­rá­ko­liv jiná slož­ka fil­mu. Variace na her­ní moti­vy zakom­po­no­va­ná do něko­li­ka momen­tů ve fil­mu pak jen potě­ší.   

Výsledek je ovšem tak jako tak mizé­rie, ješ­tě o něco vět­ší, než když se znač­ku pro film pokou­šel před lety oži­vit béč­kař Xavier Gens. Aleksander Bach nato­čil dru­hý pokus o to oži­vit legen­dár­ní video­her­ní znač­ku, kte­rý nejen, že se nepo­u­čil z nešva­rů pře­de­šlé­ho dílu, nena­bí­dl nic nové­ho jako odů­vod­ně­ní pro svo­ji exis­ten­ci. Hitman: Agent 47 je nená­pa­di­tý akč­ní béč­ko­vý miš­maš, kte­rý postrá­dá jakou­ko­liv vlast­ní tvář a spí­še než prv­ní smys­lu­pl­ná adap­ta­ce video­her­ní kla­si­ky je to dal­ší bolehlav jak pro fil­mo­vé tak her­ní fanouš­ky. Mizérii neza­chrá­ní ani pře­kva­pi­vě solid­ní hlav­ní před­sta­vi­tel. Zkrátka pro­kle­tí adap­ta­cí her stá­le pokra­ču­je.   

Hrají: Rupert Friend, Hannah Ware, Zachary Quinto, Ciarán Hinds, Thomas Kretschmann, Jürgen Prochnow, Emilio Rivera, Rolf Kanies, Dan Bakkedahl, Michaela Caspar, Angela Baby, Sebastian Hülk, Johannes Suhm

http://www.csfd.cz/film/334665-hitman-agent-47/

http://www.imdb.com/title/tt2679042/