Joker

Je mi jasné, že nastínění děje v minulém odstavci je neobvykle vágní, avšak čím méně toho o ději samotného filmu víte, tím větší si myslím, že bude mít příběh zkrachovalého komika emocionální dopad. Tohle totiž není váš obyčejný komiksový film, ve kterém se mlátí hrdinové a záporáci ve spandexu a přitom se topí v záplavě digitálních a praktických triků. Ani zdaleka. Tohle je drama jedné osoby, říznuté kriminálními filmy a thrillerem. Žádná nezávadná záležitost pro celou rodinu. Tady se totiž řeže do zatraceně citlivého… 

Tenhle herecký koncert Joaquina Phoneixe totiž svoje inspirace staví hrdě do popředí a na filmu tak mimo jiné jde cítit znatelný vliv klíčových filmu Martina Scorseseho jako Taxikář nebo Král komedie. Tahle studie charakteru a observace vývoje Arthura v něco více je o to více děsivá, jak uvěřitelně mrazivě působí. Žádné nadpřirozeno a žádné vychytávky. Jenom jeden člověk, který se snaží přežít v pohnuté společnosti která si z něj celý jeho život dělala rohožku. 

Onen emocionální dopad filmu je o to větší, když člověk vidí jak málo stačí k tomu poslat člověka za hranu. Je to až s podivem jak moc film se díky tomu  stává věrný původní postavě z komiksu, i když z ní pramálo co vlastně adaptuje. Tohle je jiný origin a naprosto jiný Joker, ale ona podstata jeho existence je zpracována na jedničku. Svoji roli na tom má samozřejmě představitel hlavní role. Phoenix totiž i když má ve své filmografii hromadu památných a perfektně ztvárněných rolí, vydává v roli zkrachovalého komika a klauna maximum a jeho příběh je stejnou měrou dojemný, děsivý a šokující. Joker stojí a padá na titulní postavě, která je ovšem ve své psychické pohnutosti ztvárněna na výbornou a postupný rozklad osobnosti a krystalizace samotného psychopata zbavováním se lidskosti je svým způsobem radost sledovat, protože onen přerod z nejistého, psychicky labilního a upozaděného jedince v modlu rozbouřených davů a uvědomělého psychopata vyobrazen naprosto bezchybně a celý závěr, kdy Arthur akceptuje svoji roli je jedno hodně velké zadostiučinění po celém průběhu. Film z Arthura nedělá hrdinu ani mu nedává za pravdu, jen věrohodně představuje Jokera jako oběť okolností.         

Připočtěte si k tomu fakt, že Todd Phillips zvládá už druhým filmem po sobě bravurně odvracet svou tvorbu od přímočarých komedií ke komplikovanějším materiálům a jeho snaha filmem složit poctu legendám let minulých je na snímku cítit na každém rohu. Parádní kamera Lawrence Shera navíc dává vyniknout jeho představiteli hlavní role a divák se s ním cítí neustále v kontaktu, čímž jen podtrhuje onen zážitek z jeho postupně upadající psychické stránky a přerod v něco víc. Tento vývoj navíc podporuje hudební kompozice od Hildur Guðnadóttir, která pracuje minimem nástrojů ovšem o to více efektivně. Když poté její motivy střídá dobová hudba propojená i s dějem filmu, vzniká z toho velice zajímavý a rozhodně náramně působivý audiovizuální koncert, který rozhodně fantastickému Phoenixovi nedělá ostudu. 

Co se týče samotného scénáře filmu, tam by se sice nějaké malé nedostatky daly pohledat a některé momenty by zasloužily více prostoru, zatímco jiným by možná neuškodilo trochu osekat, nicméně i tak film v rámci těch dvou hodin v kině rozhodně ani na moment nenudí. Nechci tu tvrdit, že se budete celých 122 minut v kině bavit a užívat si tohoto maskovaného psychopata, ale o tom ani film být neměl. Joker není hrdina a neměl by ani být uctíván jako hrdina. Jeho civilní varianta v tomto filmu ale spíše poukazuje na společnost, která ho jako psychopata stvořila než na něj jako šílence bez zábran. Tohle prostě není vždy příjemné ale místy i zatraceně mrazivé a děsivé. A přesně takový by Joker měl být.  

Co tedy říct k Jokerovi závěrem? Přímo po projekci si člověk v hlavě přemítá dvě věci. Naprosto geniálního Joaquina Phoenixe a těch pár nedostatků na jinak poměrně geniálním kousku. S odstupem času ovšem v hlavě ty drobné vady na kráse filmu ustupují do pozadí a naplno se rozleží to, jak naprosto perfektní a v každém ohledu bezchybný byl právě představitel hlavní role. Už dlouho tu nebyla takhle výrazně ztvárněná filmová postava a pokud si tímhle kusem tenhle herecký matador nevydupe nějaké další vavříny do sbírky, pak je něco hodně špatně. Joker je totiž neskutečná one man show která jen těžko hledá konkurenci a musí se zažít, ideálně na velkém plátně. Nebojí se kontroverze, nebojí se zavádět konverzaci na pro některé země (ano myslím tím hlavně USA, byť relevanci svým způsobem má i zde) hodně palčivá témata a to vše tak surovým způsobem až z toho mrazí. Ono tvrzení, že komiksové filmy se budou dělit na dobu před a po Jokerovi si myslím nebylo daleko od pravdy.

PS: Myslím že je docela k zamyšlení, že dva z nejvíce adorovaných komiksových filmů vděčí z velké části za úspěch perfektně zahranému Jokerovi.   

One man show psychopata v podání Joaquina Phoenixe. Joker je skvěle natočený komplikovaný příběh zrodu civilní verze jednoho z nejznámějších komiksových padouchů ale do běžného komiksového filmu má zatraceně daleko. Dojemný a uvěřitelný, zároveň ale také mrazivý a místy až děsivý pohled na vývoj charakteru člověka pod vlivem pokřivené společnosti. Skvělá audiovizuální stránka položená na působivém soundtracku od Hildur Guðnadóttir a především naprosto neskutečný a ve všech ohledech dokonalý Joaquin Phoenix. Tohle si zkrátka chce zažít.      

https://www.csfd.cz/film/628813-joker

https://www.imdb.com/title/tt7286456

Podívejte se na hodnocení Joker na Kinoboxu.