Nejhledanější muž | A Most Wanted Man [80%]

Musím se při­znat, že z počát­ku mě pro­pa­ga­ce sním­ku moc neo­slo­vi­la. Když ovšem člo­věk věnu­je sním­ku pozor­nost, začne obje­vo­vat ty malé detai­ly, kte­ré ho odli­šu­jí od kon­ku­ren­ce. A to je přes­ně pří­pad i samot­né­ho fil­mu. Anton Corbijn totiž nato­čil hod­ně poma­lý špi­o­náž­ní thriller, kte­rý se svou atmo­sfé­rou postup­ně vkrá­dá divá­ko­vi do příz­ně, aby jej závě­rem sme­tl doce­la str­hu­jí­cím finá­le.

A prá­vě v tom je jeho krá­sa. Tady se žád­ný Jason Bourne neko­ná. Philip Seymour Hoffman podá­vá výteč­ný výkon v hlav­ní roli mis­tr­ně vysta­vě­né­ho poli­tic­ké­ho sním­ku, ve kte­rém hra­jí prim nejen ty nejmen­ší detai­ly, ale také spo­le­čen­ské intri­ky na poza­dí samot­né­ho vyšet­řo­vá­ní. Efektivnost tako­vé­ho pří­stu­pu samo­zřej­mě pod­po­ru­jí hod­ně sluš­né herec­ké výko­ny celé­ho ansám­blu, kte­ré ani na chví­li nevy­tr­hu­jí ze scé­ny pro­ti­te­ro­ris­tic­ké­ho vyšet­řo­vá­ní v Hamburku. Chvíli za půlí sice sní­mek na moment při­jde pří­liš zby­teč­ně zdlou­ha­vý, nicmé­ně v koneč­ném důsled­ku prá­vě jeho sna­ha nespě­chat nikam dodá­vá jeho závě­ru onu neče­ka­nost a rafi­no­va­nost.

Na dru­hé stra­ně od skvě­lé­ho scé­ná­ře je ovšem dal­ší pozi­ti­vum, kte­ré si s sebou do kin Nejhledanější muž nese. A tím je reži­sé­rův audi­o­vi­zu­ál­ní cit posta­ve­ný ten­to­krát na zákla­dech skvě­lé kame­ry Benoîta Delhommea a výteč­né­ho, atmo­sfé­ru pod­tr­hu­jí­cí­ho soun­d­trac­ku Herberta Grönemeyera. A tak i přes dvou­ho­di­no­vou sto­páž se divák ani na moment nenu­dí a jen po malých douš­cích vstře­bá­vá přes­ně tako­vé dáv­ky, jaké jsou u fil­mu podob­né­ho raže­ní tře­ba.

V koneč­ném pohle­du bych tak sní­mek Nejhledanější muž ozna­čil za doce­la spe­ci­fic­ký a roz­hod­ně ne pro kaž­dé­ho. Anton Corbijn nato­čil pod­le romá­nu Johna le Carrého dal­ší půso­bi­vý špi­o­náž­ní sní­mek, kte­rý oslo­vu­je skvě­lým scé­ná­řem, špič­ko­vý­mi herec­ký­mi výko­ny (pře­de­vším Philip Seymour Hoffman doka­zu­je, jak vel­ká ztrát pro film jeho úmr­tí bylo) a výbor­ně struk­tu­ro­va­né a vysta­vě­né atmo­sfé­ře, kte­rá ve finá­le doslo­va strh­na. Jeho poma­lý roz­jezd a mini­mál­ní tem­po, kte­ré se zamě­řu­je spí­še na osob­ní pro­blémy a záku­lis­ní hry, ovšem nemu­sí sed­nout kaž­dé­mu. I tak se ovšem jed­ná o vel­mi pří­jem­né pře­kva­pe­ní, kte­ré si vaši pozor­nost roz­hod­ně zaslou­ží.     

Anton Corbijn tím­to špi­o­náž­ním thrille­rem uka­zu­je, jak nesmír­ně půso­bi­vé, mohou být poma­lu ply­nou­cí thrille­ry, kte­ré sta­ví na prvotříd­ních herec­kých výko­nech a špič­ko­vé atmo­sfé­ře. Připojte k tomu sil­né audi­o­vi­zu­ál­ní zpra­co­vá­ní a máte sní­mek, kte­rý sice nesed­ne kaž­dé­mu, nicmé­ně pro fanouš­ky žán­ru to bude vel­mi víta­né pře­kva­pe­ní. Navíc Philip Seymour Hoffman špi­o­náž­ní scé­ně nekom­pro­mis­ně vlád­ne. 

 Koktejl: 

20% Špioni
20% Zákulisní taha­ni­ce infor­mač­ních slu­žeb
20% Atmosféra
20% Teroristé
20% Německo