Očista: Volební rok | The Purge: Election Year [70%]

Těch horo­ro­vých sérií, kte­ré by byly za malé pení­ze schop­né gene­ro­vat sluš­né zis­ky už zase tolik není. Většina méně náklad­ných horo­ro­vých sérií už totiž po nepří­liš vyve­de­ných pokra­čo­vá­ních vykli­di­la pole a tak se ke slo­vu dostá­va­jí jiní. To je i pří­pad série Očista, kte­rá po obstoj­ném prv­ním díle vytasi­la vyda­ře­né pokra­čo­vá­ní, kte­ré tuhle znač­ku nakoplo novým smě­rem. A v něm se reži­sér a scé­náris­ta James DeMonaco roz­ho­dl pokra­čo­vat i ve tře­tím díle. K dis­po­zi­ci má navíc navrá­til­ce Franka Grilla z pře­de­šlé­ho dílu. Vyplatí se ale vyra­zit do kina?

Leo (Frank Grillo) se po posled­ní očis­tě vzpa­ma­to­val a roz­ho­dl se vydat ces­tou nápra­vy. Poté, co během jed­né z pra­vi­del­ných Očist, v rám­ci kte­rých je na dva­náct hodin na úze­mí USA povo­len bez­trest­ně veš­ke­rý zlo­čin, málem díky jeho činům zahy­ne hned něko­lik nevin­ných lidí, se roz­hod­ne dopo­mo­ci k vyře­še­ní celé­ho pro­blé­mu - odstra­ně­ní samot­né Očisty. To má jako svo­ji hlav­ní pro­gra­mo­vou náplň kan­di­dát­ka na pre­zi­dent­ku sená­tor­ka Roanová (Elizabeth Mitchell), u níž se prá­vě Leo nechá zaměst­nat jako vedou­cí ochran­ky. Během kaž­do­roč­ní očis­ty je ovšem tým sená­tor­ky zra­zen a do její­ho úkry­tu vni­ka­jí naja­tí žol­dá­ci s jedi­ným cílem, odstra­nit ji z ces­ty. Leo tedy na nic neče­ká a spo­leč­ně se sená­tor­kou uni­ká do noč­ní­ho měs­ta. Tam ovšem napl­no řádí lidé oddá­va­jí­cí se kaž­do­roč­ní­mu svát­ku kru­tos­ti, nási­lí a zlo­či­nu... 

Očista je zají­ma­vá série. Doposud kaž­dý díl je v pod­sta­tě fil­mem sám o sobě, neboť i přes­to, že všech­ny tři fil­my mají spo­leč­né horo­ro­vé zákla­dy, kaž­dý z nich je v pod­sta­tě jiným fil­mem roze­bí­ra­jí­cím jiné moti­vy na poza­dí výsled­ku poli­tic­ké­ho extré­mis­mu. Tam kde prv­ní díl nabí­zel tís­ni­vý záži­tek rodi­ny brá­ní­cí se útoč­ní­kům v rám­ci své­ho domo­va a dvoj­ka uka­zo­va­la pří­běh otce vyu­ží­va­jí­cí­ho nástroj Očisty k vlast­ní pomstě a zno­vu­ob­je­vo­vá­ní sebe sama, troj­ka ote­vře­ně kon­fron­tu­je poli­tic­kou situ­a­ci, kte­rou podob­ná noc ve spo­leč­nos­ti vyvo­lá­vá. Třetí díl tak díky své­mu poje­tí kom­bi­nu­je pří­mo­ča­rost a atmo­sfé­ric­kou rovi­nu dvoj­ky, s tís­ni­vos­tí jed­nič­ky. Hrdinové jsou jako myši v blu­diš­ti, ze kte­ré­ho je jedi­ná ces­ta ven a tou jsou siré­ny na kon­ci Očisty. Výsledek je tak akč­ní, atmos­fe­ric­ký a opět hod­ně sta­ví na men­ta­li­tě lidí v tako­vé situ­a­ci, zatím­co trá­pí hrdi­ny jejich bez­vý­chod­nou situ­a­cí. Ovšem i přes nespor­né kva­li­ty tře­tí­ho dílu musím tak tro­chu při­znat, že mi ovšem o něco více sed­lo poje­tí Očista: Anarchie.

I když se totiž novin­ka sna­ží onu men­ta­li­tu a naru­še­nost lidí žijí­cích v podob­ně absurd­ně vypro­fi­lo­va­né spo­leč­nos­ti (i když je otáz­ka jak absurd­ní, když podob­né názo­ry jako zakla­da­te­lé očis­ty hlá­sa­jí lidé i dnes) vykres­lit dosta­teč­ně, na ono blou­dě­ní měs­tem, kde na kaž­dém rohu je šíle­nec, mani­ak a psy­cho­pat, jako tomu bylo v jed­nič­ce, to svo­jí atmo­sfé­rou jed­no­du­še nemá. Přesto se ovšem pořád jed­ná o řád lep­ší podí­va­nou, než jakou byl prv­ní díl. Tvůrci moc dob­ře vědí, kam sérií chtě­jí zatáh­nout a jaké otáz­ky jejím pro­střed­nic­tvím poklá­dat. Ta nece­lá hodi­na a tři čtvr­tě ute­če rych­le a vy bys­te se nezlo­bi­li ani za nášup. Škoda snad jen v někte­rých ohle­dech cel­kem plo­chých sekun­dár­ních postav a absen­ce něja­ké­ho cha­risma­tič­těj­ší­ho a děsi­věj­ší­ho zápo­rá­ka (páno­vi s kami­o­nem ze dvoj­ky tady nikdo nesa­há ani po kot­ní­ky - a ne, ani dámy s auto­ma­tic­ký­mi puš­ka­mi a obrov­ský­mi kotou­čo­vý­mi pila­mi na tom nic moc nezmě­ní). 

Vizuálně si tahle série drží svůj stan­dard, kte­rý mož­ná snad jen tro­chu DeMonaco s kame­ra­ma­nem série Jacquesem Jouffretem mís­ty pokou­ší expe­ri­men­ty, kte­ré ne vždyc­ky fun­gu­jí. Přesto onen komor­ní cha­rak­ter a urči­tá úro­veň civil­ní­ho poje­tí, kte­ré pod­tr­hu­je teror v uli­cích, se poda­řil nasto­lit i ten­to­krá­te, stej­ně jako hudeb­ně opět nezkla­me Nathan Whitehead, 

Co tedy k tře­tí Očistě říci závě­rem? Pokud pat­ří někte­rý z pře­de­šlých dílů do vaší krev­ní sku­pi­ny, troj­kou se roz­hod­ně nezkla­me­te. Volební rok je skvě­lým pokra­čo­vá­ním v zaběh­nu­tém svě­tě, kte­ré posu­nu­je sérii zase tro­chu jiným smě­rem, než to dělal díl dru­hý. Kvalitativně se opět jed­ná o vyda­ře­nou žánrov­ku, kte­rá bude v hla­vách chví­li rezo­no­vat, přes­to z osob­ní­ho hle­dis­ka musím kon­sta­to­vat, že mi dvoj­ka při­jde osob­něj­ší a bliž­ší. Přesto, Očista: Volební rok je pád­ným argu­men­tem pro­to, proč by tahle série moh­la pokra­čo­vat dále, neboť ani na potře­tí nenu­dí ani na moment. Jistě, vše není ani zda­le­ka sto­pro­cent­ní a někte­ré momen­ty půso­bí tro­chu nepře­svěd­či­vě, v sou­hrn­ném pohle­du se ovšem jed­ná o sluš­nou žánro­vou podí­va­nou, kte­rá by nemě­la fanouškům žán­ru unik­nout. Uvidíme se u čtyř­ky.  

PS.: České titul­ky jsou opět skvost, nad kte­rým by se jejich dra­ma­tur­gie měla váž­ně zamys­let.