V rám­ci před-Oscarového fil­mo­vé­ho dění jsem se letos jako vždy roz­ho­dl zamě­řit se na sním­ky, kte­ré byly nomi­no­va­né v kate­go­rii nej­lep­ší film. Do dneš­ní­ho dne jsem tu už vypsal své názo­ry na Nespoutaného Djanga, Terapii lás­kou, Argo a Lincolna. Druhou polo­vi­nu kte­rou dou­fám stih­nu dokon­čit před udí­le­ním cen, kte­ré je letos 24. úno­ra, započne­me fil­mo­vou adap­ta­cí kniž­ní­ho best­selle­ru v podá­ní reži­sér­ské jis­to­ty Anga Leeho. Jak si tedy vede výprav­ná podí­va­ná, kte­rá ode­šla z nomi­nač­ní­ho večer na dru­hém mís­tě v počtu nomi­na­cí na ceny aka­de­mie, kde zís­ka­la o jed­nu méně než prv­ní Lincoln?

Spisovatel trpí­cí tvůr­čí kri­zí, dosta­ne tip při náhod­ném setká­ní na mate­ri­ál pro svo­ji novou kni­hu. Vydává se do Kanady, kde žije muž ve střed­ních letech. Jeho jmé­no je Piscine Molitor Patel, zkrá­ce­ně Pí Patel. Když se začne spi­so­va­tel zají­mat o jeho život, Pí mu jej začne vyprá­vět od začát­ku do zlo­mo­vé­ho oka­mži­ku, kte­rý ovliv­nil jeho život asi nej­ví­ce. Při ces­tě z rod­né Indie do Kanady totiž jejich loď nara­zi­la na zuří­cí bou­ři, kte­rá zna­me­na­la její zká­zu. Mladý Pí z ní vyvá­zl jako jedi­ný živý, pou­ze ve spo­leč­nos­ti něko­li­ka pře­ži­vších zví­řat z jejich rodin­né ZOO kte­rá měla spo­lu s nimi hle­dat nový domov na jiném kon­ti­nen­tu. Tenhle plán je ovšem ten tam, stej­ně jako loď i s její posád­kou a mla­dé­mu Indovi tak zbý­vá jedi­né, najít způ­sob jak pře­žít a dostat se zpět do civi­li­za­ce. 

Oscarový reži­sér Ang Lee se letos opět vytá­hl, tedy mini­mál­ně k cel­kem bez­krev­né bio­gra­fii, kte­rá jej v počtu nomi­na­cí ješ­tě pře­sko­či­la. Jako tvůr­ci mu nejde nefan­dit, pro­to­že ačko­liv dělá téměř vždy odliš­ný film, pokaž­dé doká­že zkom­bi­no­vat mate­ri­ál pro širo­ké pub­li­kum s tvor­bou pře­ci jen tro­chu arto­věj­ší­ho sty­lu. Pí a jeho život není v tom­to ohle­du žád­nou vyjím­kou. 

Pod oba­lem tro­chu nepří­stup­né artov­ky plné zví­řá­tek a bar­vi­ček, se vlast­ně scho­vá­vá pohád­ko­vý pří­běh o dospí­vá­ní mla­dé­ho muže ve svět­le neče­ka­né tragé­die. Osobně jsem byl až pře­kva­pen jak pří­stup­ný sní­mek je i přes občas­nou infan­til­nost v někte­rých aspek­tech pří­bě­hu.  Tohle je navíc umoc­ně­no závě­reč­nou reka­pi­tu­la­cí, kdy mís­ty zdlou­ha­vý obraz tro­seč­ní­ka trá­ví­cí­ho dny na moři s ben­gál­ským tygrem dostá­vá ty potřeb­né bar­vy aby koneč­ně zaklaplo vše na své mís­to. Záchrana sice na posled­ní chví­li ale to se také počí­tá. 

Zbytek totiž mimo pří­běh snad nejde ani moc kri­ti­zo­vat. Lee stří­dá mra­zi­vě chlad­ný vizu­ál až do pohád­ko­vě sno­vých sce­né­rií, kte­ré jed­no­du­še fun­gu­jí. To vše v poza­dí jis­tí téměř bez­pro­blé­mo­vý Mychael Danna. Celé moder­ní pohád­ce plné exo­tic­kých zví­řat tak vlast­ně ško­dí jen tro­chu pře­mrš­tě­ná dél­ka. Na dvě hodi­ny je pří­běh mís­ty moc zdlou­ha­vý a mís­ty zase pří­liš mimo mísu. 

Jaký je tedy koneč­ný ver­dikt? Pí a jeho život je roz­hod­ně sním­kem, kte­rý si váš čas zaslou­ží. Nejde jen o to, že se jed­ná o vcel­ku ori­gi­nál­ní moder­ní pohád­ku, ale Ang Lee navíc dopu­je co deset minut vizu­ál­ní láka­dla kte­rá pomo­hou vyrov­nat i ty slab­ší mís­ta. Jedná se beze­spo­ru o dob­rý film, jen na ty aka­de­mic­ká oce­ně­ní bych to i přes veš­ke­rou sna­hu jed­no­znač­ně nevi­děl. Jako naiv­ní feel good film s něja­kou hloub­kou bych se ovšem Pí a jeho život ozna­čit nebál.