Power Rangers: Strážci vesmíru | Power Rangers [35%]

Strážci vesmí­ru jsou kul­tur­ní feno­mén, na kte­rém vyrůs­ta­lo hned něko­lik gene­ra­cí dětí v deva­de­sá­tých letech. Někoho však napadlo, že po mno­ha tele­viz­ních seri­á­lech, kte­ré se natá­čí do sou­čas­nos­ti, je na čase znač­ku před­sta­vit v novém fil­mu, kte­rý při­blí­ží v nové ver­zi zrod těch­to iko­nic­kých hrdi­nů. Film si na sta­ros­ti vzal Dean Israelite, kte­rý si před dvě­ma lety udě­lal jmé­no sci-fi sním­kem Projekt minu­lost. Dokázal před­sta­vit tuhle lát­ku novým i sta­rým divá­kům ve vel­kém sty­lu nebo jsou Power Rangers: Strážci vesmí­ru prv­ní vel­ký prů­švih letoš­ní­ho fil­mo­vé­ho léta?

Jason (Dacre Montgomery) má prů­švih. Svoji hvězd­nou spor­tov­ní kari­é­ru díky své mla­dic­ké neroz­váž­nos­ti zaho­dil a nyní nejen, že musí trá­vit vol­ná odpo­led­ne po ško­le, má poli­cej­ně naří­ze­né domá­cí věze­ní. Během výchov­ných seze­ní pod dohle­dem uči­te­le se sezna­mu­je s dal­ším pro­blé­mo­vým stu­den­tem Billym (RJ Cyler), kte­rý mu slí­bí pomoc se sle­do­va­cím zaří­ze­ním, kte­ré má díky soud­ní­mu pří­ka­zu na své noze. Výměnou za to bude ale potře­bo­vat od Jasona pomoc se svým vlast­ním pro­jek­tem. Ani jeden z nich však neví, že se zane­dlou­ho s dal­ší­mi míst­ní­mi dospí­va­jí­cí­mi stu­den­ty dosta­nou na svá bed­ra úkol zachrá­nit pla­ne­tu zemi před zká­zou.

Snaha aktu­a­li­zo­vat podob­ně legen­dár­ní znač­ku, jakou jsou Strážci vesmí­ru, je poměr­ně pocho­pi­tel­ná. Seriálová odnož sice má nespo­čet svých vlast­ních pokra­čo­vá­ní, ty se ovšem drží zaje­tých kole­jí vyšla­pa­ných původ­ním seri­á­lem z roku 1993 a jeho fil­mo­vých pokra­čo­vá­ní ze zbyt­ku deva­de­sá­tých let a počát­ku nové­ho tisí­ci­le­tí. Čas na nové poje­tí celé znač­ky tedy nastal. A tady je také hned prv­ní a nej­zá­sad­něj­ší pro­blém nové ver­ze s názvem Power Rangers: Strážci vesmí­ru. Ačkoliv se totiž tahle novin­ka sna­ží půso­bit sebe­ví­ce váž­ně­ji, dospě­le­ji a pře­de­vším rele­vant­ně­ji (člo­věk by až čekal s tímhle nasa­ze­ním kdy se obje­ví něja­ký hrdi­na nebo zápo­rák z blíz­ké­ho výcho­du), trá­pí tuhle fil­mo­vou novin­ku mož­ná až pří­liš­ná vaz­ba na původ­ní mate­ri­ál.

Power Rangers: Strážci vesmí­ru jsou totiž trestu­hod­ně naiv­ní podí­va­nou, kte­rá se sna­ží brát až tak váž­ně a moder­ně, že půso­bí hlou­pě­ji a laci­ně­ji, než téměř pat­náct let sta­rý ori­gi­nál. A to je sak­ra co říci. Především ale jako­by se tvůr­ci roz­hod­li inspi­ro­vat v nej­no­věj­ší ver­zi Fantastické čtyř­ky a roz­hod­li se udě­lat všech­no přes­ně po jejím vzo­ru. A všich­ni víme jak tenhle pokus Joshe Tranka před dvě­ma lety v kinech dopa­dl.

Ve výsled­ku tak mís­to akč­ně­ji polo­že­né­ho sním­ku s náde­chem nai­vi­ty dosta­ne­te hut­nou por­ci stře­do­škol­ské­ho dra­ma­tu, kte­ré trestu­hod­ně trpí na nedo­sta­tek akce a pře­de­vším nedo­sta­tek svých vlast­ních hrdi­nů. Film mís­to aby se věno­val samot­né­mu týmu, se věnu­je radě­ji jejich osob­ním dra­ma­tům a neštěs­tím a samot­né Strážce vesmí­ru uvi­dí­te ve fil­mu jen na něko­lik momen­tů během samot­né­ho kon­ce. Čekali jste více? To máte holt smůlu. Tady span­de­xy a barev­né tri­ko­ty berou dru­hou kolej dámy a páno­vé, stej­ně jako rozum.

Dean Israelite ve svém poje­tí Strážců vesmí­ru totiž strá­ví pří­liš mno­ho času sna­hou o něco, co ve fil­mu jed­no­du­še není a pak mu jak­si nezbý­vá čas na nic víc. Jasně, zpra­co­vá­ní Zordona s tvá­ří hla­sem Bryana Cranstona je fajn, stej­ně jako něko­lik díl­čích momen­tů ve fil­mu, nicmé­ně to je zatra­ce­ně málo na to, aby to utáh­lo více jak dvě hodi­ny dlou­hý film. Zvláště připočteme-li fakt, že ani jeden z nových hrdi­nů nemá dosta­tek cha­risma nebo cha­rak­te­ru na to, aby o něj divák pro­je­vil sebe­men­ší zájem. Tahle jed­no­roz­měr­nost a neza­jí­ma­vost postav se naneštěs­tí pře­ná­ší i na Elizabeth Banks coby hlav­ní zápo­rač­ku fil­mu. Byť totiž na pro­pa­gač­ních mate­ri­á­lech a na fot­kách vypa­dá poměr­ně děsi­vě, v pohy­bu se jed­ná o děsi­vost úpl­ně jiné­ho cha­rak­te­ru. Nepříliš pří­jem­né pře­hrá­vá­ní a stu­pid­ní repli­ky z ní děla­jí jen dal­ší figur­ku něče­ho, co nedá­vá moc smy­sl ani vylo­že­ně nefun­gu­je.

Ona laci­nost, nuce­nost a naiv­ní pří­stup je ovšem pro­stou­pe­ný celým fil­mem, ne jen po pří­bě­ho­vé strán­ce a obsa­ze­ní. I samot­né audi­o­vi­zu­ál­ní poje­tí fil­mu evo­ku­je sna­hu napo­do­bit kaž­dý sebe­víc úspěš­ný bloc­kbus­ter posled­ních let s co nejmen­ší­mi nákla­dy. Díky tomu film tri­ko­vě vypa­dá pod­vy­ži­ve­ný podob­ně, jako tomu bylo v pří­pa­dě tele­viz­ní­ho seri­á­lu v deva­de­sát­kách s tím, že výsled­né finá­le hlav­ních hrdi­nů a jejich neme­sis je jen smě­sí digi­tál­ní­ho nezá­živ­né­ho balas­tu, kte­rý jen pod­tr­hu­je nesla­nost a nemast­nost toho, čím noví fil­mo­ví Strážci vesmí­ru jsou. Tohle se navíc dotý­ká i Bryana Tylera, kte­rý se posta­ral o hudeb­ní kuli­su. Ta je smě­si­cí pově­do­mých moti­vů a výpůj­ček z roz­díl­ných bloc­kbus­te­rů posled­ních let, kte­rá je nakom­bi­no­va­ná mís­ty až do podiv­ně laci­ně taneč­ní­ho hávu, kte­rý jako­by se sna­žil mís­ty až táh­nout do Tron: Legacy a na stra­ně dru­hé jako by dával vzpo­me­nout na svo­ji prá­ci pro Marvel.  Tak jako tak, díky absen­ci něja­ké­ho výraz­něj­ší­ho moti­vu (vyjma ori­gi­nál­ní­ho moti­vu znač­ky v čás­ti závě­reč­ných titul­ků) je jeho hudeb­ní slož­ka podob­ně snad­no zapo­me­nu­tel­ná, jako celý film.

 

Power Rangers: Strážci vesmí­ru jsou sna­hou o to, uči­nit znač­ku zase rele­vant­ní a tak tro­chu se při­ži­vit na v posled­ní době popu­lár­ních super­hr­din­ských fil­mech, byť sna­hou mar­nou. Nudné, laci­né a nepří­liš zají­ma­vé, nové zpra­co­vá­ní této legen­dár­ní znač­ky nedá­vá ve výsled­ku moc argu­men­tů pro to, věno­vat své dvě hodi­ny živo­ta něče­mu tak pito­mouč­ké­mu a mrz­ké­mu. Možná to prťa­ta budou hltat podob­ným způ­so­bem, jako kdy­si já seri­ál, veli­ce o tom ale pochy­bu­ji. Tady pšen­ka nepokve­te.