+1 [35%]

Jsou fil­my, kte­ré vás zaujmou již pou­hou myš­len­kou. Stačí si pře­číst pár řád­ků o pří­bě­hu a zvě­da­vost vám donu­tí dát sním­ku šan­ci, byť se jed­ná tře­ba o nezá­vis­lé dra­ma z pro­stře­dí stu­dent­ských pařeb. Člověk si i může říci, že po všech těch kome­di­ích je to i pří­jem­ná změ­na. A přes­ně to je i pří­pad sním­ku +1, kte­rý se sna­ží oži­vit jinak už dnes poměr­ně běž­né pro­stře­dí pařeb v ame­ri­ce poměr­ně zají­ma­vým sci fi twis­tem. Problém ovšem je, že ač už to z upou­tá­vek vypa­dá sebez­a­jí­ma­vě­ji, tohle tak upl­ně nefun­gu­je. 

Dave a Teddy vyrá­ží na pařbu ke své­mu pří­te­li Angadovi na tu nej­vět­ší let­ní pařbu. Pro Teddyho je akce mož­nos­tí jak zasu­nout a Dave dou­fá, že tam bude jeho pří­tel­ky­ně Jill. Díky nedo­ro­zu­mě­ní na tré­nin­ku totiž Jill došla trpě­li­vost a roze­šla se s ním. Dave má tak posled­ní mož­nost jak se s ní usmí­řit dří­ve, než bude poz­dě. Plány všech ale zha­tí neče­ka­ný pří­rod­ní úkaz. Po nára­zu mete­o­ri­tu se totiž vyno­ří na pár­ty ano­má­lie, kte­rý vytvo­ří iden­tic­kou kopii všech zúčast­ně­ných. A ne všich­ni na ten­to úkaz zare­a­gu­jí pozi­tiv­ně. 

Plus jed­nič­ka je na papí­ře poměr­ně zají­ma­vým pro­jek­tem, kte­rý vypa­dá poměr­ně zají­ma­vě. Ano, pár­ty nác­ti­le­tých tu sice už něko­li­krát byly, nicmé­ně onen mix science ficti­on ele­men­tů do toho při­dá­vá zají­ma­vou záplet­ku. Alespoň na papí­ře tedy. Realita je totiž jiná. Samozřejmě, polo­na­hé či úpl­ně nahé dívči­ny tu jsou, nác­ti­le­tí pochyb­né­ho vze­zře­ní také, alko­hol teče prou­dem ale nic moc ori­gi­nál­ní­ho neče­kej­te. Ba co víc, onen „thrille­ro­vý“ pro­blém s dvoj­ní­ky není ani zda­le­ka tak zají­ma­vý, jak by se na prv­ní pro­blém moh­lo zdát. 

Je to totiž chy­ba scé­ná­ře. Ať už se totiž sna­ží být sebe­víc chyt­rý, zejmé­na na kon­ci je pří­liš vidět to, že se celý kon­cept tvůr­cům roz­sy­pal pří­mo pod ruka­ma. Snímek postrá­dá logi­ku, inven­ci a nálož ste­re­o­ty­pů a prken­ných tvá­ří ve fil­mu je sko­ro až nesne­si­tel­ná. Problém je ovšem to, že čím víc začí­ná být sní­mek sám o sobě blbý, tím víc se sna­ží tvá­řit drs­ně, dospě­le a váž­ně. A nic jiné­ho to neza­chra­ňu­je. Prožívat tu samou mizé­rii něko­li­krát není upl­ně to nej­lep­ší. Hudebně navíc cel­kem o ničem, morál­ně tro­chu nahnu­té a ve výsled­ku tak vlast­ně jedi­né nad čím pře­mýš­lí­te, je to, co se vám sní­mek vlast­ně sna­žil sdě­lit. to je u sním­ku, kte­rý si hra­je na něco víc než jen dal­ší pařbo­vým sním­kem hod­ně zlá vizit­ka.    

Plus jed­na není ničím jiným než jen pro­mar­ně­nou šan­cí. Docela zají­ma­vý kon­cept, kte­rý tvůr­ci pro­pá­li­li cel­kem neschop­ným herec­kým obsa­ze­ním a napros­to dement­ním vrstve­ním pří­bě­hu. Spousta věcí není vysvět­le­na a v momen­tě kdy pří­běh skon­čí je dost mož­né, že vám zůsta­ne na obli­če­ji jen nechá­pa­vý výraz, při kte­rém bude­te pře­mýš­let, zda tohle někdo oprav­du mys­lí váž­ně. 

PS: Když si k závě­reč­ným dvou sek­ven­cím pus­tí­te prv­ně motiv z Mortal Kombat a poté Let The Good Times Roll, bude­te mít ale­spoň sluš­ný závěr, naroz­díl od toho, co vám naser­ví­ro­va­li tvůr­ci.