RECENZE – Zavěšená pizza

Autor: Vítězslav Jareš

Nakladatelství: Moba

Rok vydá­ní: 2019

Počet stran: 320

ISBN: 978-80-243-8645-4

Představte si, že dosta­ne­te darem zavě­še­nou piz­zu. Zjistíte, že na vás někdo mys­lí, ačko­li vůbec netu­ší­te, kdo ji mohl objed­nat. Co všech­no se díky tako­vé piz­ze může stát? 

Petr pra­cu­je v rádiu. Přetrpěl roz­chod a sní o vlast­ní kape­le. Manžel hos­tin­ské Ály zase čas­to utí­ká na půdu. Nikdo netu­ší, co se děje a proč netrá­ví více času se svou rodi­nou. Markéta, Kamila a Irena zalo­ži­ly klub Sněhurek. Už dlou­ho totiž čeka­jí na spás­ný poli­bek toho pra­vé­ho. Markéta, řeší­cí roz­chod rodi­čů, se díky vzta­ho­vým peri­pe­ti­ím nedo­pat­ře­ním stá­vá pro­mis­ku­it­ní. Irena ali­as Zelňačka, ská­če ze vzta­hu do vzta­hu a je nešťast­ná. Není divu, když jí kom­pli­men­ty sklá­da­jí hlav­ně žena­tí muži - prstýn­ká­ři. Kamila oko­lí neu­stá­le pod­str­ku­je svou kre­a­tiv­ní kuchy­ni, ačko­li vůbec neu­mí vařit a zís­ká­vá nabíd­ku na post mode­rá­tor­ky tele­viz­ních novin. Jenže – nic není zadar­mo!

Lidské osu­dy pro­vá­zí lás­ka, nená­vist, přá­tel­ství, tole­ran­ce i smu­tek a ať chce­me nebo ne, mnoh­dy se navzá­jem dotý­ka­jí. Kniha s vtip­ným nad­hle­dem vyprá­ví pří­běhy, kte­ré píše sám život. A kdo ví, tře­ba jed­na tako­vá zavě­še­ná piz­za obrá­tí život naru­by i vám…

Nebudu kla­sic­ky popi­so­vat děj, jako to dělám v ostat­ních recen­zích. Tady se totiž pro­lí­ná tolik pří­bě­hů a osob, že bych se do toho urči­tě pěk­ně zamo­ta­la. Z počát­ku jsem z kni­hy neby­la úpl­ně nad­še­ná. Neseděly mi oso­by, jejich způ­sob vyja­d­řo­vá­ní (hlav­ně Cimbi, kdo četl, asi pocho­pí), ale jak se časem pří­běhy zača­ly pro­lí­nat a otví­rat dal­ší, obje­vi­ly se nové posta­vy, začet­la jsem se. Některé oso­by mi byly bliž­ší, někte­ré úpl­ně vzdá­le­né. V pod­sta­tě jde o úpl­ně oby­čej­né život­ní osu­dy lidí všech gene­ra­cí, hle­da­jí­cí spo­ko­je­nost, štěs­tí v tom našem pozem­ském žití. 

Všichni hle­dá­me to své život­ní štěs­tí a pro kaž­dé­ho zna­me­ná něco jiné­ho. Někdo tou­ží po spo­ko­je­ném part­ner­ství, jiný po vysně­né prá­ci, dal­ší po zájmu vlast­ních dětí (to mi při­jde nej­smut­něj­ší, tohle by mělo být totiž pře­ce auto­ma­tic­ké) a kaž­dý se k tomu musí urči­tým způ­so­bem dopra­co­vat. Někdy je ces­ta oprav­du trni­tá, jin­dy schůd­něj­ší, někdy to nako­nec skon­čí pou­ze u té pověst­né zavě­še­né piz­zy. Některé osu­dy byly úsměv­né, z jiných mi bylo i tro­chu smut­no na duši.

Kniha neby­la vůbec špat­ná, nao­pak, ale nečet­la se mi úpl­ně lehce. Množství postav bylo oprav­du chví­le­mi matou­cí. Nebavily mě ver­šo­ván­ky v úvo­du kaž­dé kapi­to­ly. Z jaké­ho důvo­du nere­spek­to­va­ly gra­ma­ti­ku? 

Celkově je v kni­ze spous­tu chyb a pře­kle­pů, kni­ha snad nemoh­la pro­jít korek­tu­rou, to by musel být korek­tor úpl­ně sle­pý. Je to ško­da, čte­ná­ře to potom ovliv­ní nega­tiv­ním smě­rem.

Vítězslav Jareš se naro­dil v roce 1969 v Praze. Vystudoval fil­mo­vou, roz­hla­so­vou a tele­viz­ní pro­duk­ci. Pracoval něko­lik let v Krátkém fil­mu Praha jako asi­s­tent pro­duk­ce, na seri­á­lu Dobrodružství kri­mi­na­lis­ti­ky, násled­ně dva­cet let v rekla­mě. Debutoval v roce 2004 thrille­rem Intrikáni. Za tuto prvo­ti­nu zís­kal Výroční cenu nakla­da­tel­ství Mladá fron­ta v kate­go­rii původ­ní čes­ká tvor­ba. Filmová prá­va na ten­to thriller odkou­pi­la Česká tele­vi­ze, autor sám napsal scé­nář, kte­rý měl reží­ro­vat pan reži­sér Filip Renč. Kvůli finanč­ní nároč­nos­ti ČT od pro­jek­tu odstou­pi­la. Autor se podí­lel jako scé­náris­ta na seri­á­lu Kriminálka Anděl, „vystři­hl“ si epi­zod­ní mini rolič­ku poli­cej­ní­ho tech­ni­ka v seri­á­lu První odd. Po kni­ze Intrikáni násle­do­val špi­o­náž­ní thriller Všichni pro­ti všem, absurd­ní sati­ra Dědeček, mys­te­ri­óz­ní povíd­ky Zloději času, kri­mi thriller 12.12., román o vze­stu­pech a pádech hereč­ky Hlavní role a kri­mi thriller o rus­ké mafii Vor v záko­ně - hla­va mafie.

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku vel­mi děku­ji auto­ro­vi Vítězslavu Jarešovi. Knihu může­te zakou­pit zde.