Rocky Horror Picture Show - O FILMU

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Britský čino­her­ní a muzi­ká­lo­vý herec Richard O´Brien osla­vil tři­cá­té naro­ze­ni­ny, ože­nil se, na účtu měl dost peněz na to, aby mohl risko­vat a vydat se na vol­nou nohu. V roce 1972 začal sepi­so­vat autor­ský muzi­kál, ve kte­rém se vyzná­val z lás­ky k béč­ko­vým horo­rům a sci-fi. Původně se jeho díl­ko jme­no­va­lo They Came From Denton High a po půl roce jej před­sta­vil pro­du­cen­to­vi Michaelu Whiteovi. Tomu se kon­cept hry zamlou­val a sezná­mil O´Briena se svý­mi zná­mý­mi – her­cem Timem Currym a reži­sé­rem Jimem Sharmanem. Pro O´Briena to ne­bylo úpl­ně nové setká­ní, pro­to­že Sharmana jako diva­del­ní­ho reži­sé­ra znal – účin­ko­val totiž v jeho jevišt­ní adap­ta­ci muzi­ká­lu Jesus Christ Superstar – a s Timem Currym hrál v muzi­ká­lu Vlasy.

Při prv­ním jevišt­ním nastu­do­vá­ní vzal název za své a na svět při­šel muzi­kál s mno­hem výstiž­něj­ším a úder­něj­ším názvem The Rocky Horror Show. Premiéra se ode­hrá­la 19. červ­na 1973 v komor­ním di­vadle Royal Court a po řadě vypro­da­ných před­sta­ve­ních se muzi­kál smě­le stě­ho­val na mno­hem vět­ší lon­dýn­ská jeviš­tě. V roce 1974 jed­no z lon­dýn­ských před­sta­ve­ní navští­vil ame­ric­ký pro­du­cent Lou Adler, kte­rý pak pozval Whitea na skle­nič­ku a nabí­dl mu pře­su­nu­tí produk­ce do Los Angeles, kde vlast­nil klub Roxy. Představení zafun­go­va­lo i u ame­ric­kých divá­ků a Adler pozval na jeden z veče­rů Gordona Stul­berga, pre­zi­den­ta holly­wo­od­ské­ho stu­dia 20th Century Fox. Americ­ké stu­dio Fox na sní­mek uvol­ni­lo část­ku 1,3 mili­o­nu dola­rů a sou­hla­si­lo s natá­če­ním ve Velké Británii, kde sice nemě­lo nad sním­kem pří­mou kon­t­ro­lu, zato angaž­má brit­ské­ho štá­bu pod­stat­ně sni­žo­va­lo nákla­dy už tak níz­ko­roz­počto­vé­ho sním­ku.

Muzikálový sou­bor se na osm týd­nů pře­su­nul do Bray Studios v Berkshiru a na neda­leký zámek Oakley Court, kte­rý čas­to vyu­ží­va­la kul­tov­ní brit­ská spo­leč­nost Hammer, pro­sla­ve­ná komerč­ně úspěšný­mi a záro­veň laci­ně nato­če­ný­mi horo­ry. Jako kame­ra­ma­na pro­duk­ce anga­žo­va­la mla­dé­ho a zapá­le­né­ho Petera Suschitzkyho, syna úspěš­ného brit­ské­ho kame­ra­ma­na, kte­rý už v deva­te­nác­ti začí­nal jako klap­ka a od dva­a­dva­ce­ti dělal šven­k­ra. Dnes se řadí mezi nejuznáva­nější kame­ra­ma­ny. Ostatně od kon­ce 80. let je dvor­ním kamerama­nem Davida Cronenberga, nato­čil nej­lé­pe hod­no­ce­nou epi­zo­du Star Wars (Impérium vra­cí úder, 1980) a sní­mal i potrhlou poctu béč­ko­vým komik­sům Mars úto­čí! (1996) Tima Burtona.

Natáčení se obe­šlo bez váž­něj­ších obtí­ží a hned po jeho skon­če­ní se pro­du­cen­ti diva­del­ní spo­leč­nos­ti roz­hod­li celý ansám­bl nepo­slat zpět do Los Angeles, ale pře­su­nout před­sta­ve­ní na newy­or­skou Broadway. To se uká­za­lo jako hod­ně špat­ný a dra­hý nápad. Před­stavení tam napros­to pro­padlo a pod­le slov diva­del­ní­ho kri­ti­ka New York Times Clivea Barnese, kte­rý viděl před­sta­ve­ní jak v Londýně, tak v New Yorku, insce­na­ci uško­di­la výprav­něj­ší scé­na a zejmé­na pro­fe­si­o­na­li­ta zku­še­ných her­ců, kte­ří vypi­lo­vá­ním herec­kých par­tů zba­vi­li muzi­kál jeho nej­vět­ší před­nos­ti – živel­nos­ti, kaba­ret­ní leh­kosti a zejmé­na vta­že­ní pub­li­ka do děje.

Film byl uve­de­ný do ame­ric­kých kin ve stan­dard­ní dis­tri­buci, ale u divá­ků neměl úspěch. Velká stu­dia si však zadá­va­jí prů­zkumy trhu a Tim Deegan z mar­ke­tingo­vé­ho oddě­le­ní si vši­ml, že se for­mu­jí celé sku­pi­ny lidí, kte­ré o fil­mu mlu­ví vel­mi nad­še­ně. Přesvědčil pro­to šéfa stu­dia, aby film zku­si­li kina­řům nabíd­nout zno­vu. Ani při opakova­ném nasa­ze­ní ovšem čís­la neby­la pří­liš pří­z­ni­vá – s jedi­nou výjim­kou, a to bylo Los Angeles. Deegan s výkon­ným pro­du­cen­tem Lou Adlerem něko­lik před­sta­ve­ní navští­vi­li a zjis­ti­li, že na fil­my cho­dí stá­le stej­ní lidé a při pro­jek­ci si hla­si­tě zpí­va­jí chytla­vé pís­nič­ky z fil­mu podob­ně jako doma u tele­vi­ze.

Deegan dostal spás­ný nápad. Zavolal své­mu zná­mé­mu Billu Quin­leymu, kte­rý pra­co­val v řetěz­ci newy­or­ských kin, a ten zaří­dil obno­venou pre­mi­é­ru The Rocky Horror Picture Show na 1. dub­na 1976 v kině Waverly Theater v Greenwich Village. A nako­nec z toho nebyl apríl. Jen v pro­gra­mu toho­to kina se muzi­kál udr­žel mezi lety 1976– 1978 cel­kem 95 týd­nů. Studio Fox nabíd­lo na podob­ná půl­noč­ní před­sta­ve­ní na 200 kopií a film se díky tomu stal feno­mé­nem. Ještě počát­kem 80. let stu­dio vyka­zo­va­lo z těch­to repríz roč­ní trž­by mini­málně 5 000 000 dola­rů.

Tyto půl­noč­ní pro­jek­ce měly cha­rak­ter večír­ku spo­je­né­ho s kostý­my z fil­mu, buja­rým vese­lím a neo­pa­ko­va­tel­nou atmo­sfé­rou. Ostatně prá­vě jed­na z tako­vých pro­jek­cí se sta­la i předob­ra­zem půso­bi­vé epi­zody popu­lár­ní­ho kri­mi­nál­ní­ho seri­á­lu Odložené pří­pa­dy, kdy se řeši­la vraž­da na podob­né večír­ko­vé fil­mo­vé pro­jek­ci.

The Rocky Horror Picture Show pat­ří mezi ty fil­my 70. let, kte­ré po­dle ame­ric­kých fil­mo­vých věd­ců pro­střed­nic­tvím evrop­ských mon­ster a postav z horo­rů paro­du­jí ame­ric­kou měš­ťác­kou spo­leč­nost (dále např. Andy Warhol´s Dracula, 1974, Love at First Bite/Láska na prv­ní kous­nu­tí, 1979 a zejmé­na Mladý Frankenstein/Young Fran­kenstein, 1974).

The Rocky Horror Picture Show jde ovšem v paro­dii zda­le­ka nej­dál, a to pře­de­vším díky posta­vě sva­lov­ce Rockyho. Reaguje jím na v té době čas­té zob­ra­zo­vá­ní homose­xu­á­lů jako uctí­va­čů ďáb­la, vra­hů, vyzna­va­čů sado­ma­so­chis­tic­kých prak­tik nebo jako jedin­ců se sla­bos­tí pro incest­ní poměr. Je však tře­ba jed­ním dechem dodat, že ne všich­ni kri­ti­ci a divá­ci tuto paro­dii pocho­pi­li a v kon­zervativních peri­o­di­kách se o fil­mu dočte­te jako o fil­mu pro zvrh­lé pub­li­kum.