Zpívání v dešti - O FILMU

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Na počát­ku fil­mu stál poža­da­vek vliv­né­ho šéfa pro­dukč­ní sku­pi­ny MGM Arthura Freeda, aby sce­náris­té Betty Comdenová a Adolph Green napsa­li muzi­kál, v němž by se uplat­ni­lo Zpívání v deš­ti a dal­ší pís­ně, kte­ré on sám spo­lu s Nacio Herbem Brownem napsa­li mezi lety 1929–1939 (samot­né Zpívání v deš­ti se ostat­ně na plát­ně ob­jevilo před­tím už něko­li­krát, popr­vé v roce 1929 ve sním­ku The Ho­llywood Revue of 1929). Scenáristé sami při­zná­va­li, že vědě­li jedi­né, a sice že ve fil­mu se bude tan­čit a bude tam pršet. Mnohokrát byli v poku­še­ní úkol vzdát, až nako­nec při­šli na spás­nou a vprav­dě ge­niální myš­len­ku. Měli sadu pís­ní, kte­ré byly napsá­ny záhy po nástu­pu zvu­ku (pro film vznik­ly jen dvě nové melo­die – Moses Supposes a Make ´Em Laugh), tak proč se do této doby nevy­dat. Nástup zvu­ku v Hollywoodu bylo obdo­bí vel­mi zru­šu­jí­cí, byť slo­ži­té a zalo­žit na něm záplet­ku bylo jak divác­ky, tak dra­ma­tic­ky vděč­né. Oba scená­risté vyzpo­ví­da­li ve stu­diu kaž­dé­ho, kdo onu dobu zažil a zhléd­li de­sítky dobo­vých fil­mů. Je prav­da, že byť je dané téma podá­no v jis­té nad­sáz­ce, v zása­dě vel­mi přes­ně posti­hu­je situ­a­ci, kte­rá zabí­je­la sta­ré hvězdy a rodi­la hvězdy nové.

A víc než to: ve fil­mu lze najít zce­la kon­krét­ní odka­zy. V pří­pa­dě Liny Lamontové a její­ho ner­vy­drá­sa­jí­cí­ho hla­su to byla Mae Murrayové, jejíž kari­é­ra rov­něž skon­či­la nástu­pem zvu­ku. Sám Kelly v někte­rých zábě­rech záměr­ně odka­zu­je k Johnu Gilbertovi, snad nejzná­mější obě­ti zvu­ku. Postava rtu­ťo­vi­té­ho reži­sé­ra je mode­lo­vá­na na­půl pod­le legen­dár­ní­ho cho­re­o­gra­fa Busbyho Berkeleyho a reži­sé­ra Ericha von Stroheima. Váhavý šéf stu­dia občas nese zřej­mé rysy samot­né­ho pro­du­cen­ta Arthura Freeda.

Přímou poctou dobo­vé pro­duk­ci je např. i čís­lo Beautiful Girls, kte­ré je přes­nou vari­a­cí na oká­za­lé muzi­ká­ly počát­ku zvu­ko­vé­ho obdo­bí i jejich cho­re­o­gra­fii.

Ve chví­li, kdy se původ­ně uva­žo­va­ná hlav­ní posta­va wes­ter­no­vé hvězdy ve sty­lu Howarda Keela změ­ni­la ve scé­ná­ři v milov­ní­ka, bylo oka­mži­tě jas­né, že je to role jako stvo­ře­ná pro Gena Kellyho. Ten sice v té době horeč­ně pra­co­val na muzi­ká­lu Američan v Paříži, do scé­ná­ře se ovšem zami­lo­val a roz­ho­dl se nejen vytvo­řit hlav­ní roli, ale film spo­lu s Donenem i reží­ro­vat. Jejich děl­ba prá­ce byla pozoru­hodná: zatím­co byl Kelly před kame­rou, reží­ro­val Donen a měl hlav­ní a posled­ní slo­vo. Ve chví­li, kdy byl Kelly mimo záběr, reží­ro­val her­ce a Donen si hlí­dal svět­la a kame­ru.

Obsazení dal­ších rolí bylo dosti pře­kva­pu­jí­cí. Kelly odo­lal přá­ní Arthura Freeda obsa­dit do rolí Cosma a Liny Oscara Levanta a Ninu Fochovou už pro­to, že s obě­ma prá­vě pra­co­val na Američanovi v Paříži, navíc se pod­le něj do fil­mu neho­di­li. Do role Cosma pro­sa­dil taneč­ní­ka a komi­ka Donalda O´Connora, kte­rý byl v té době zná­mý spí­še jako herec béč­ko­vých sním­ků Universalu, a pro roli Liny Lamontové Jean Hagenovou, kte­rá byla pře­de­vším dra­ma­tic­kou hereč­kou (v té době sla­vi­la úspěch v Hustonově Asfaltové džun­g­li), ovšem uká­za­la se i jako výbor­ná komič­ka. Paradoxem je, že měla krás­ný melo­dic­ký hlas, tak­že ve scé­nách, kdy Kathy dabu­je Linu, ve sku­teč­nos­ti dabo­va­la ona Debbie Reynoldsovou.

Devatenáctiletou Debbie Reynoldsovou vybral Kellymu pří­mo Luis B. Meyer. Kelly si zpo­čát­ku zou­fal, pro­to­že mla­din­ká hereč­ka byla sice talen­to­va­ná, ale s tan­cem nemě­la žád­nou zku­še­nost. Ona vzpo­mí­na­la, že po den­ních osmi­ho­di­no­vých tré­nin­cích kaž­dou noc bre­če­la a že nej­hor­ší­mi dvě­ma zku­še­nost­mi v jejím živo­tě byly po­rod (Carrie Fisherové) a Zpívání v deš­ti. Za tři měsí­ce z ní ovšem byla taneč­ni­ce.

Natáčení Zpívání v deš­ti bylo pozo­ru­hod­né už tím, že více než po­lovinu fil­mu před­sta­vu­jí taneč­ní scé­ny, ved­le nichž bylo natá­če­ní dia­lo­go­vých scén vesměs vel­mi hlad­ké a nená­roč­né. Právě taneč­ními čís­ly je dnes film pro­slu­lý. Nejznámější je titul­ní melo­die, při níž Kelly tan­čí v deš­ti (a lás­ky­pl­ně odka­zu­je k Charliemu Chapli­novi, jen mís­to hůl­ky pou­ží­vá dešt­ník), ale mno­hem nejkompliko­vanější byla dva­nác­ti­mi­nu­to­vá balet­ní “sno­vá” scé­na. Byť se svým cha­rak­te­rem pod­le sce­náris­tů do fil­mu neho­di­la, Kelly s Donenem si ji pro­sa­di­li a jako Kellyho part­ner­ku do ní obsa­di­li slav­nou ho­llywoodskou taneč­ni­ci Cyd Charisseovou. Jedná se o záměr­ně sesta­ve­ný kalei­do­skop všech mož­ných klišé zábav­ní­ho průmys­lu, sle­du­jí­cí vze­stup mla­dé­ho naiv­ní­ho taneč­ní­ka ke slá­vě. Je po­tvrzením staré­ho hes­la Show Must Go On, přes­ně v duchu fil­mu, tema­ti­zu­jí­cím schop­nost showbyz­ny­su jít dál navzdo­ry změ­nám doby, vku­su i tech­no­lo­gií.

Američan v Paříži co do počtu cen Zpívání v deš­ti zastí­nil, přes­to ho divá­ci milo­va­li. A rozu­mě­li mu – vždyť při­šel do kin v době, kdy film pro­chá­zel podob­nou změ­nou jako na kon­ci 20. let. Objevila se tele­vize a film se s ní musel vyrov­nat.

Jak poz­dě­ji řekl Gene Kelly: “Natočil jsem spous­tu fil­mů, kte­ré byly vět­ší hity a vydě­la­ly dale­ko víc peněz, dneska jsou ale zasta­ra­lé. Tenhle má ovšem šan­ci pře­tr­vat. Ten film jsme toči­li s lás­kou.”

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře