Romeo a Julie 2300

Vladimír Páral je spi­so­va­tel, kte­rý napsal již mno­ho a mno­ho knih. Bohužel však také musím kon­sta­to­vat, že ačko­li Páral mno­ho knih napsal, tak jeho díla se od sebe mno­ho neli­ší. Dalo by se v pod­sta­tě říci, že pořád píše jed­nu (sice obsáh­lou) kni­hu. Nepřečetl jsem od něj sice všech­na jeho díla, ale zhru­ba z těch 60%, kte­rá jsem měl tu čest naske­no­vat si svý­ma mod­rý­ma očka­ma, mohu sou­dit, že jeho styl je úchvat­ný, zají­ma­vý a - odpustíte-li mi ten­to počí­ta­čo­vý ter­mín - čte­nář­sky user fri­en­dly. Náplní všech jeho knih (za nej­lep­ší pova­žu­ji Milence a vra­hy, Generální zázrak či Zemi žen) je lás­ka a boj pro­ti ste­re­o­ty­pu a nudě (jak v běž­ném živo­tě, tak i v lás­ce).

Počátkem osm­de­sá­tých let se Páral vydal na ces­tu sci-fi lite­ra­tu­ry, pokud však v něm bude­te hle­dat dal­ší­ho čes­ké­ho A. C. Clarka, tak bude­te na omy­lu. Páral si i v kni­ze Romeo a Julie 2300 (což je ofi­ci­ál­ně sci-fi) dál píše svůj pří­běh o lid­ských vzta­zích. Jediné, co je na kni­ze sci-fi je sku­teč­ně jen pro­stře­dí. To však nemu­sí nut­ně zna­me­nat, že kni­ha je špat­ná.

Něco k pří­bě­hu: Manka Lebdušková a Milan K. se mají rádi, moc. Chtějí se dokon­ce vzít, ovšem ve 24. sto­le­tí se mís­to k oltá­ři cho­dí do labo­ra­to­ří feli­cis­ti­ky, kde vám z com­pu­te­rů vyje­dou pro­gnó­zu vaše­ho budou­cí­ho živo­ta. V tom je však prá­vě sví­zel výše jme­no­va­ných M. L. a M. K. Podle feli­ci­to­lo­gů se totiž tito 2 k sobě vůbec neho­dí. Co s tím? Páral zde dále roze­hrá­vá osu­dy svých hrdi­nů a nasti­ňu­je boj lás­ky pro­ti raci­o­nál­ní­mu myš­le­ní, kte­rým se ohá­ní vědec­ko tech­nic­ká revo­lu­ce. Důležitou roli zde hra­je IRAF, což je ira­ci­o­nál­ní fak­tor osob­nos­ti (kte­rý také feli­cis­ti­ka doká­že změ­řit), lidé, kte­ří mají IRAF vel­mi vyso­ké jsou..šílenci, nao­pak lidé s IRAF nula jsou...racionálně uva­žu­jí­cí. Co však doká­že udě­lat s tím vším lás­ka? Samozřejmě, Páral se s tím­to pro­blé­mem moc nepá­ře 🙂 a je jas­né, že pre­fe­ru­je při­ro­ze­nou, živou lás­ku, než záměr­ně gene­ro­va­né­ho „vhod­né­ho“ part­ne­ra, kte­ré­ho nabí­zí vědec­ká feli­cis­ti­ka. Ovšem kaž­dá lás­ka má svá úska­lí, tak i hrdi­no­vé M. L. a M. K. si budou muset pro­jít mno­hé obtí­že a když i toto vše zvlád­nou, tak musí (ale už po celý život) bojo­vat pro­ti ste­re­o­ty­pu a nau­čit se spo­lu ŽÍT.

Na kni­ze je tro­chu úsměv­né zná­zor­ně­ní spo­leč­nos­ti 24. sto­le­tí. Žádná věze­ní (až na Austrálii:-)), žád­né pení­ze, pros­tě jen při­jde­te do obcho­du a ..vez­me­te si, co potře­bu­je­te. No jo, musí­me vzít na zře­tel, že kni­ha byla napsá­na za soci­a­lis­mu:-).

Hodnocení: 80%.

P. S. Když já mám toho Párala moc rád...