Rozfoukaná-kniha o hledání vlastní identity a vnitřní rovnováhy

A101I0F0012849 rozfoukana 2d

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Román plný roz­po­ru, dob­ro­druž­ství, vel­ké odva­hy, obav, ale i roz­pol­ce­nos­ti pro vás při­pra­vi­la Soňa Císařová, se kte­rou se jakou autor­kou setká­vám popr­vé a ráda bych se s vámi podě­li­la o můj čte­nář­ský záži­tek. 

Hned na začát­ku kni­hy nalez­ne­te podě­ko­vá­ní autor­ky těm, co se na kni­ze podí­le­li, či ji jinak pomá­ha­li. Sestra Milena ji vytvo­ři­la obál­ku a její bra­tr Pavel ji posky­tl své obra­zy jako ilu­stra­ce. Ke kni­ze vzni­kl song nazva­ný Rozfoukaná, lze jej pomo­cí QR kódu načíst a poslech­nout. Kniha Rozfoukaná je psy­cho­lo­gic­ký dob­ro­druž­ný román pro všech­ny, co někdy řeši­li něja­kou život­ní kři­žo­vat­ku a nevě­dě­li, jakou ces­tou se dát. Hlavní hrdin­ka Soňa pro­ží­vá ve své prá­ci vel­mi nároč­ní obdo­bí. Kupí se jí pro­jek­ty, vše se na ni sype jako dome­ček z karet a začí­ná toho mít oprav­du dost… Probouzí se v divo­či­ně, je to řeče­no meta­fo­ric­ky, a pro­ží­vá vel­mi sil­né poci­ty, bolest, tou­hu, oba­vy i strach. Všechno se jí ode­hrá­vá v hla­vě, celý svůj dosa­vad­ní život, kte­rý pro­ži­la. Děj se ode­hrá­vá v růz­ných časo­vých rovi­nách.

• psy­cho­lo­gic­ké romá­ny

Kniha Rozfoukaná je kni­ha o hle­dá­ní vlast­ní­ho já, její vnitř­ní rov­no­váhy. Čeká vás dob­ro­druž­ná ces­ta za sebe­po­zná­ním, plná boles­ti, obav, stra­chu, oče­ká­vá­ní a nejen to.

Kniha je o sebe­po­zná­ní, o roz­kla­du ilu­zí, i o tom, když člo­věk žije „zdán­li­vě doko­na­lý život“ a pak se musí vyrov­ná­vat s rea­li­tou. Její život se začne roz­pa­dat, najed­nou její dosa­vad­ní hod­no­ty mají úpl­ně jinou váhu a dia­me­t­rál­ně odliš­ný význam. Román je vhod­ný pro milov­ní­ky introspek­tiv­ní pró­zy, pro čte­ná­ře, kte­ří chtě­jí zažít sil­ný pří­běh, co mají rádi kni­hy o psy­cho­lo­gii, osob­ním růstu, ale i tře­ba i o spi­ri­tu­a­li­tě. Pro něko­ho může být matou­cí čas­tá změ­na míst děje, ale autor­ka měla jas­nou před­sta­vu o vnitř­ní úva­ze v kni­ze bez zby­teč­né­ho množ­ství děje, pro­to ji ztvár­ni­la tak­to a roz­hod­ně si mys­lím, že se ji to poda­ři­lo. Knihu jsem čet­la s vel­kým napě­tím a oče­ká­vá­ním. Knihy toho­to žán­ru sice nevy­hle­dá­vám, ale když nad tím tak pře­mýš­lím, tak je to mož­ná ško­da, jeli­kož čte­ní této kni­hy jsem si moc uži­la a bavi­la mě od prv­ní stra­ny. Vyvolávala ve mně obrov­skou tou­hu a oče­ká­vá­ní, jakým smě­rem se děj bude vyví­jet.

Ukázka z kni­hy:

Když zača­lo zapa­dat slun­ce, vytra­ti­la jsem se z ves­ni­ce, Našla jsem krás­né mís­to, kde jsem se usa­di­la do trá­vy.

„Dou, tenhle západ slun­ce by se ti tak moc líbil. Zvedla bys ke slun­ci pal­mo­vý list a vyprá­vě­la mi pří­běh, kte­rý v něm vidíš. A já bych tě poslou­cha­la a pro­hlí­že­la si tvé líc­ní kos­ti, tvé rty, kte­ré se růz­ně culí, a kout­ky úst, kte­ré bys ani na vte­ři­nu neza­vře­la ve svém inspi­ra­tiv­ním pří­bě­hu… „Dou, proč jsem tady? To, že chci žít, jsem pře­ci už něko­li­krát doká­za­la.“

V dál­ce se ozve dět­ský smích a mě bod­ne u srd­ce..

Vždyť já zapo­mně­la.. Jak by ten malíř ve mně doká­zal nakres­lit svou podo­bu, když se ješ­tě nepo­dí­val tvá­ří v tvář prav­dě z dět­ství. Skoro nic si nepa­ma­tu­ji.

Slunce padá níž a níž za sví­tí­cí horu, až ji v jed­nu chví­li ozá­ří, jako by celá hoře­la. Čirá krá­sa, pomys­lím si. Zlaté odstí­ny hla­dí pra­les, pal­my a veš­ke­rou zele­nou džun­g­li až tam, kam dohléd­nu. Zvednu se a poma­lu se vydám zpět do ves­ni­ce. Prožila jsem krás­ný den plný rados­ti. Ale je mi smut­no.

Někde jsem v tom svém obrov­ském život­ním honu za úspěchem-nebo co to vůbec bylo-zapomněla, že jsem taky býva­la jen malou hol­čič­kou. Zapomněla jsem ji někde dáv­no v čase. Ze vzpo­mí­nek se vytra­ti­lo, co vše pro­ži­la. A tak mě její pří­běh začal děsit ve snech. A já se sna­ži­la ješ­tě víc, aby nee­xis­to­va­la. Jednou pro­vždy na ni zapo­me­nout. A to se na čas poved­lo. Najednou mě nebrz­di­la v kari­é­ře ani ve vzta­zích. Přesto se v nich obje­vo­va­ly stej­né poci­ty zkla­má­ní a smut­ku jako v dět­ství. Jako přes kopí­rák mé vzta­hy kon­či­ly stej­ně.

Kde jsem v tom svém rádo­by uhla­ze­ném živo­tě byla oprav­du já? Žena, jež schvál­ně ztra­ti­la své dět­ství?

S myš­len­ka­mi na bez­sta­rost­né míst­ní děti si to koneč­ně uvě­do­mím. Kde jsem necha­la tu malou hol­čič­ku v lacláč­cích? Musím ji zase najít! Vzít ji do náru­če a nebát se spo­leč­ně vyrůst.

Autorka: Soňa Císařová

Ilustrace: Pavel Císař

Žánr: belet­rie pro dospě­lé

Vydáno: Vydalo nakla­da­tel­ství Pointa v Brně, ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, a.s, Praha, 2025

Počet stran: 168

Vazba kni­hy: váza­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 978-80-7691-650-0

Knihu může­te kou­pit zde: Rozfoukaná | Albatrosmedia.cz