Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...ROZHOVOR: JITKA NĚMCOVÁ
Kdo přišel s nápadem natočit film o Vláďovi Mišíkovi?
Točila jsem o Zuzaně Michnové, ta byla na prvním místě, a pak jsem si řekla, že bych natočila ještě o Vláďovi Mišíkovi. Lidem, o kterých točím, dávám vlastně nový život. Třeba o Zuzaně Michnové by už nikdo dvacet let nevěděl - jak psali novináři - konečně že si někdo vzpomněl. A Vladimíru Mišíkovi jsem změnila život… Především, točím filmy o výjimečných lidech naší hudební scény. A domnívám se, že už u těch dvou jmen zůstanu.
Zjistila jste během natáčení navzdory té nejpečlivější přípravě o Vladimíru Mišíkovi něco, co vás překvapilo a co jste nevěděla?
Ze začátku jsem o jeho osobním životě nevěděla vůbec nic. Třeba ani to, že bere tolik léků, že má obrovskou vůli žít, jak ho těší jezdit na koncerty a že ho to pořád nabíjí. Že nemluví sprostě, že je nesmírně taktní a noblesní. Ale především, že miluje svoji rodinu a své děti, snad proto, že on sám úplnou rodinu neměl.
Co vás na Vladimírově životě nejvíc fascinovalo?
Fascinovala mě celá jeho osobnost, vůbec není jednoduchá. Tím ale získal film rozmanitost a vrstevnatost. Vláďův osud je zajímavý, ale během natáčení se mi odkryly jeho další dosud netušené situace.
Jaký vztah máte k hudebnímu žánru, který Vladimír zosobňuje? Jak blízký je vám svět jeho fanoušků?
Nejsem tímto směrem vyhraněná, ale Stříhali dohola malého chlapečka nebo Večernice patří prostě k mému životu.
Měla jste díky rozhovorům s Vladimírem, jeho kolegy, jeho rodinou, díky archivům a rodinným videím materiál na mnoho filmů. Trápilo vás, že se do filmu něco podstatného nedostane
Protože jsem měla dopředu připravený přesný scénář, neměla jsem materiál, který by byl nazbyt. Takže jsem se ve střižně netrápila.
Věděla jste rovnou, jaké všechny příběhové linky byste ve filmu chtěla sledovat?
Před natáčením jsem měla v ruce pevný scénář - a ten jsem zrealizovala. Pro mne byl Vláďa Mišík jako hrdina filmu, a tomu faktu jsem všechno přizpůsobila. Postavila jsem si scénu v ateliéru, planetku Mišík a do ní jsem Vláďu posadila. Tím jsem ho absolutně stylizovala. Pokud beru Vláďu jako herce, umožňuju mu, aby se do své postavy „schoval“. Přestal mít ostych a uvolnil se k projevům, které by asi nikdy nesdělil. K Vláďovi jsem přidala slepici Evičku, a tím se rázem změnil jeho monolog v dialog - a každý dialog už je dramatický. Planetka Mišík mi umožnila stav beztíže, a ten mě inspiroval k chagallovským obrazům, kde lítá úplně všechno. Dalším nápadem bylo Mišíkovo LP Kuře v hodinkách, kde to kuře z obalu desky mi vyrostlo ve slepici. Tím, že jsem měla Vláďu jako herce ve stylizovaném prostředí, jsem mohla velmi plynule inscenovat hrané scény… Například silná hraná scéna pod písní Stříhali dohola malého chlapečka. Vláďa mě nechal jako jedinou nakouknout do svého soukromí přes rodinné videoarchívy. Jediné, s čím jsem se nesmířila, že jeho americký otec padl v korejské válce. Tuhle Vláďovu informaci o smrti otce jsem nedokázala přijmout - sama nevím proč.
Jak jste s tím faktem dál pracovala?
Rozhodla jsem se, že to prověřím, že bychom mohli na hrob jeho otce položit kytičku. Ale všechno bylo úplně jinak! Nejedna situace z pátrání po jeho genealogickém rodu připomínalo až detektivku, se skutečně netušeným rozuzlením… Vláďova maminka už nežije, a tak jsme na začátku neznali ani celé jméno Vláďova otce, jen křestní, John - a že se narodil někde v Michiganu nebo v Massachusetts. To bylo vše.
Myslíte, že Mišíkova hudba a potažmo váš film jsou spíš generační záležitost, nebo si můžou získat i mladé publikum?
Film je tak dobrodužný a zajímavý, nechybí v něm legrace, takže se domnívám, že v žádném případě není generační. Myslím, že film je napříč generacemi - a patří všem, kteří chodí do kina.
Při natáčení jste se potkala se spoustou Vláďových kolegů muzikantů - jak se ti rozhovory s nimi natáčely? Byli to disciplinovaní respondenti?
Všichni na Vláďu slyší a všichni se už známe. Komunikace s nimi je jednoduchá.
Proč jste se rozhodla umístit hlavního hrdinu na vzdálenou planetku na okraji naší sluneční soustavy?
Protože astrologové v observatoři na Kleti skutečně nedávno objevili planetku s průměrem pět kilometrů. A s úctou k Mišíkovým písním pro ni navrhli jeho jméno a Mezinárodní unie jméno „Mišík“ pro planetku 18456 dne 6. května 2014 uznala.
Film jste chtěla stihnout k Vláďovým sedmdesátinám 8. března - je to pro režiséra dobře, nebo spíš špatně vědět, že má takto neposouvatelný termín dokončení?
Deadline časového limitu je pokaždé opravdu náročný, navíc tento film je velmi složitý, má nejen triky, různé motivy a několik vrstev vyprávění. Je to plnohodnotný, velký film. Kdybych neměla kolem sebe tým profesionálů, nikdy bych termín nemohla stačit. Scénář vznikl v březnu 2016 a za rok, 8. března bude mít premiéru.
A co plánujete dál?
Mě těší točit filmy, ale teď - v mezičase před tím dalším - se musím postarat o svoji rodinu, o pana profesora Otakara Vávru, mého manžela. Nejde o plnění nějaké vůle, prostě to tak cítím: chtěla bych mu zřídit muzeum, založit nadaci, postarat se o knihovnu, digitalizaci jeho filmů a uložit ho důstojně na vyšehradský Slavín.
(4,91 z 5)