Vy jste zkušený dabér. Jaké máte zkušenosti s dabingem animovaných filmů?
Ani nevím, kolik vlastně let animované filmy dabuji. Každopádně méně, než hrané. Je to ale trošku odlišná zkušenost. Neříkám, že lidičky se dabují jednoduše, ale myslím, že kreslený se dabuje jednodušeji. Jak postavy hrané, tak kreslené mají jedno společné – mají své duše, charaktery. V tom je to přibližně stejné. Ale ta herecká duše a fantazie se tomu animovanému filmu, myslím, musí dát větší.
Jakou duši můžete vdechnout autíčku?
Přiznám se, že auto dabuju poprvé ve své kariéře. Tohle autíčko ale není obyčejné, vždycky se chová jako člověk. A můj hrdina je takový trochu dryáčnický, trochu vychloubačný a rozpustilý rošťák. Alespoň takovou představu jsem si o něm udělal z toho, jak se chová. Bez představy nejde v hereckém umění nic, přičemž pan režisér na této představě samozřejmě může spolupracovat a dotvářet ji. To je dané samozřejmě i tou textovou předlohou a hlasem herce originálního dabingu. Člověk se pak snaží přizpůsobit tomu, jak si myslí, že to chtěl režisér amerického dabingu.
Jaký máte vy sám vztah k autům?
Myslím, že naprosto normální. Měl jsem hodně autíček, je to pro mě především praktický dopravní prostředek, který stál a pořád stojí nějaké peníze. Nejsem z těch, kdož si své miláčky na čtyřech kolech opečovávají a dávají jim jména. Filmový hrdina Ramone je tedy mým prvním autem, které má jméno.
