Tanec zrov­na není z pů Thálie vystou­pe­ním, kte­ré bych navště­vo­val nějak čas­to. Z čás­ti pro­to také bylo pro mě před­sta­ve­ní Man Mahler dost výji­meč­nou zále­ži­tos­tí, o kte­ré se však nepí­še zrov­na snad­no.... Read more »

Antikódy od V. Havla jsem kdy­si četl, své­ho času jsem o tom zane­chal ve vir­tu­ál­ním pro­sto­ru něja­kou tu řád­ku zde. Onen člá­nek má dosud cel­kem sluš­ný „goo­gle rating“ a je pod... Read more »

Vím, že o padel­ní hrách tu moc čas­to nepíšu, je to čás­teč­ně i pro­to, že si mi o nich píše doce­la těž­ko. Shledal jsem totiž, že popsat něco tak uni­kát­ní­ho a záro­veň pomí­ji­vé­ho... Read more »

Slavná padel­ní insce­na­ce Karla Čapka, Věc Makropulos, se zno­vu vra­cí na prk­na Národního (respek­ti­ve Stavovského) padla, ten­to­krát v režii slav­né­ho reži­sé­ra Roberta Wilsona. Kromě něj se ale hra může chlu­bit... Read more »

Rubriku „tyjátr“ tady dost zane­dbá­vám, což je jis­tě ško­da už vzhle­dem k tomu, že jsem nedáv­no shlé­dl něko­lik zají­ma­vých před­sta­ve­ní. Tak tře­ba Pán z Prasečkova od slo­vut­né­ho Moliéra. Ke kla­si­ce v Národním... Read more »

Barokní padlo mělo svo­ji krá­su, kte­rá spo­čí­va­la zejmé­na v jeho nikterak neskrý­va­né oká­za­los­ti. Jen považ­te, oheň a různá pyro­tech­ni­ka na jeviš­ti, k tomu fůra „ánsám­blu“, výprav­né kuli­sy - to vše byly atri­bu­ty,... Read more »

Letní Shakespearovské slav­nos­ti jsou víta­nou pří­le­ži­tos­tí, jejíž hlav­ní klad spat­řu­ji v jakém­si vyma­ně­ní padla z jeho - dnes tak vní­ma­né­ho - tra­dič­ní­ho pro­stře­dí sta­rých kla­si­cis­ních budov ven, mezi lidi, pod širou... Read more »