Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Antikódy od V. Havla jsem kdysi četl, svého času jsem o tom zanechal ve virtuálním prostoru nějakou tu řádku zde. Onen článek má dosud celkem slušný „google rating“ a je pod ním i „zajímavá diskuse“ (a ty uvozovky jsou podle mě vskutku vhodné).
Jak ale na prknech Nové scény ND zpracovat něco tak neuchopitelného, jako jsou právě Antikódy? To je jako udělat z obrazu rozhlasovou hru. Klíčové je tedy přenesení myšlenky, což se místy zdařilo a místo z mého subjektivního hlediska moc ne (respektive moc jsem nechápal o co jde, tedy chyba může být i na mém přijímači...). Velmi dobrá mi například přišla první část vystoupení s názvem „Životopis“, kdy se na páky z promítací plochy přímo řítily letopočty (uvozoval je rok Havlova narození), k tomu hrála monumentální scénická hudba a tanečník na jevišti před letícími letopočty uhýbal. Dobré, zdařilé, nicméně pozorovat něco podobného déle než 5 minut může trochu nudit....
A nejinak tomu bylo i u ostatních částí.
Pochopitelně, padelní Antikódy v režii Braňo Mazúcha jsou hlavně o tanci, což rozhodně není jeden z pů Thálie, ve kterém bych se nějak zvláště orientoval. Tento tanec je vhodně v některých scénách spojen s promítnutou klávesnicí, na níž - plynule s tanečními pohyby - tanečníci píší různá slova (a vytvářejí tak ony Havlovy antikódy z knihy).
Představení, jehož délka je přibližně 50 minut, je určitě zajímavé, zejména svoji audiovizuální technikou, nicméně nemohu říci, že bych na něj chtěl jít znovu. Je to velmi specifický druh padla, který určitě není pro každého (a asi ani pro mě).
(4,91 z 5)