Rychle a zběsile 10 (Fast X) – Recenze – 60 %

Dominic Toretto (Vin Diesel) si koneč­ně uží­vá ničím neru­še­né rodin­né sešlos­ti s gri­lo­vá­ním na zahra­dě a je vzor­ným otcem osmi­le­té­ho syna, kte­ré­ho učí drif­to­vat oko­lo palem a roze­zná­vat typy moto­rů pod­le zvu­ku. Znenadání se však obje­ví zce­la nová hroz­ba, násled­kem čehož JE JEHO RODINA OPĚT V NEBEZPEČÍ.

V úvo­du fil­mu je divá­kům při­po­me­nu­to, že Dom a jeho spo­leč­ní­ci ve fil­mu Rychle a zbě­si­le 5 zabi­li jis­té­ho bra­zil­ské­ho nar­ko­ba­ro­na, kte­ré­ho před­tím olou­pi­li o obří sejf plný peněz. Jak se nyní uka­zu­je, tak onen mafi­án měl syna Danteho (Jason Momoa), kte­rý se zni­če­ho­nic po dese­ti letech zje­ví, aby se hro­zi­vě pomstil. Naláká Domův tým do pas­ti a une­se dal­ší čle­ny jeho rodi­ny, aby jej obral o všech­no, na čem mu zále­ží. Takže Dominic hned star­tu­je káru, aby všech­ny zachrá­nil, pro­to­že NIC NENÍ VÍC NEŽ RODINA.

Photo © Peter Mountain / Universal Pictures

 

Film Rychle a zbě­si­le 10 je prv­ní čás­tí plá­no­va­né­ho vyvr­cho­le­ní celé akč­ní série, kte­ré má být údaj­ně tvo­ře­no tře­mi pro­vá­za­ný­mi fil­my. Tím vzni­kl de fac­to fil­mo­vý seri­ál na pokra­čo­vá­ní, neb Rychle a zbě­si­le 10 nemá v pod­sta­tě žád­né pořád­né zakon­če­ní a závě­reč­né titul­ky se v něm obje­ví vylo­že­ně upro­střed akč­ní scé­ny, aniž by byly jed­not­li­vé pří­bě­ho­vé linie jak­ko­li uspo­ko­ji­vě zavr­še­ny. Zkrátka se něco načne a pokra­čo­vá­ní bude příš­tě, patr­ně roz­dě­le­né do dal­ších dvou fil­mů. Plán je to mega­lo­man­ský, nesoud­ný a roz­ma­ři­lý, nicmé­ně k sérii Rychle a zbě­si­le, kte­rou defi­nu­jí při­nejmen­ším od její­ho páté­ho dílu podob­né pojmy, to tak nějak sedí.

Režisérem desá­té­ho dílu se stal Louis Leterrier, kte­rý má na kon­tě mimo jiné akč­ní fil­my Kurýr a Utržený ze řetě­zu, nový Souboj titá­nů nebo prv­ní Podfukáře, čímž vystří­dal reži­sé­ra Justina Lina, jenž u sním­ku zůstal v pozi­ci sce­náris­ty. Oběma v zása­dě sta­čí k úspě­chu jen nadá­le napl­ňo­vat žánro­vá klišé a tra­de­mar­ky spo­je­né s celou sérií, počí­na­je čet­ný­mi zábě­ry na naleš­tě­né kapo­ty luxus­ních auto­mo­bi­lů lesk­nou­cích se v paprs­cích slun­ce za hudeb­ní­ho dopro­vo­du našla­pa­né­ho hip-hopu a kon­če pro­ná­še­ním pří­pit­ků a život­ních mou­d­er o důle­ži­tos­ti rodi­ny, na jejichž účet vznik­la na inter­ne­tu již celá řada výsměš­ných memů. A stě­žej­ní je i vézt se dál na vlně totál­ní absur­di­ty akč­ních scén, kte­ré se neu­stá­le a za kaž­dou cenu trum­fu­jí ve stup­ňu­jí­cí se šíle­nos­ti.

Kromě ustá­le­né­ho Torettova týmu (humor­né duo Tyrese Gibson a Ludacris, hac­ker­ka Nathalie Emmanuel, zno­vuvzkří­še­ný Sung Kang a Domova man­žel­ka Michelle Rodriguez) se k hrdi­nům postup­ně při­dá­va­jí dal­ší ved­lej­ší posta­vy z minu­lých dílů, a to včet­ně těch, kte­ří dří­ve zastá­va­ly pozi­ci hlav­ních zápo­rá­ků (John Cena, Charlize Theron a dal­ší). Kromě nich se ale (čas­to tře­ba jen na pár desí­tek vte­řin, a někdy ani to ne) pra­vi­del­ně zje­vu­jí i dal­ší posta­vy ztvár­ně­né slav­ný­mi her­ci a hereč­ka­mi, čas­to hra­jí­cí­mi něčí­ho pří­buz­né­ho (např. drži­tel­ky Oscara Helen Mirren a Rita Moreno, kte­ré mají obě v celém fil­mu asi tři věty).

Nejvýraznějším osvě­že­ním je v tom­to smě­ru záměr­ně pře­hrá­va­jí­cí Jason Momoa, kte­rý si svou roli vyši­nu­té­ho soci­o­pa­ta, únos­ce a tero­ris­ty evi­dent­ně hod­ně užil. Jeho posta­va dis­po­nu­je dis­ku­ta­bil­ní­mi moti­va­ce­mi, zřej­mě neko­neč­ný­mi finanč­ní­mi zdro­ji, nevy­čer­pa­tel­ným zbroj­ním arze­ná­lem, vozi­dly řidi­tel­ný­mi na dál­ku a schop­nos­tí všech­no ihned nahac­ko­vat, nicmé­ně mno­hem více než coko­li z toho ji při­tom defi­nu­je obli­ba mód­ních tren­dů, šat­ník vypůj­če­ný z tra­ves­ty show a také nevy­po­či­ta­tel­nost a vyží­vá­ní se v cha­o­su, což z ní dělá spo­lu s mani­a­kál­ním sty­lem její­ho cho­vá­ní sval­na­tou a poké­ro­va­nou vari­a­ci na Jokera, kte­rá se vyloup­la z bra­zil­ské­ho kar­ne­va­lu a ve vol­ných chví­lích laku­je mrt­vo­lám neh­ty na nohou. Na opač­ném kon­ci spek­tra mezi nový­mi posta­va­mi je pak taj­ná agent­ka v podá­ní Brie Larson, kte­rá je zce­la mar­ná a na roz­díl od ostat­ních jí všech­ny ty její drs­né pohle­dy, suché hláš­ky a pompéz­ní pří­cho­dy na scé­nu zkrát­ka nelze věřit.

 

Solidní řeme­sl­né schop­nos­ti tvůr­ců násled­ně dopa­da­jí na úrod­nou půdu ve sviž­ných a dyna­mic­ky sestří­ha­ných akč­ních scé­nách, kte­ré pat­ří už dlou­ho­do­bě v celé sérii k tomu nej­lep­ší­mu, zatím­co všech­no ostat­ní, od prá­ce s posta­va­mi po dia­lo­gy, je čas­to za hra­nou sebe-parodie („Když se podí­váš do zpět­né­ho zrcát­ka, tak jedi­né, co tam neu­vi­díš, je věč­nost.“), při­čemž oká­za­lá tupost scé­ná­ře je na řadě míst para­dox­ně vtip­něj­ší než záměr­ný humor, vyvě­ra­jí­cí pře­de­vším ze slov­ní inter­ak­ce haš­te­ří­cích se postav. Ta sku­teč­nost, že jde po obsa­ho­vé strán­ce od začát­ku do kon­ce o dement­ní pop­cor­no­vý výplach, se už dáv­no rozu­mí samo sebou a nikdo snad ani nemů­že čekat coko­li jiné­ho.

Každopádně dokud se ve fil­mu ode­hrá­vá něco akč­ní­ho a praš­tě­né­ho, tak je to zába­va znač­ná (tře­ba hned v úvo­du dojde na dvou­me­t­ro­vou hoří­cí námoř­ní bom­bu, kutá­le­jí­cí se neza­sta­vi­tel­ně v uli­cích Říma smě­rem k Vatikánu). Kontaktní sou­bo­je nejsou tak zají­ma­vé jako vel­ko­le­pé auto­mo­bi­lo­vé honič­ky či ohni­vé výbuchy a destruk­ce nej­růz­něj­ších sta­veb (nehle­dě na dosti kolí­sa­vou úro­veň digi­tál­ních tri­ků), ale také to jde. Leč jakmi­le se začne na plát­ně ode­hrá­vat coko­li jiné­ho, tak pou­ta­vost fil­mu výraz­ně kle­sá, přes­to­že režij­ně je tem­po vyprá­vě­ní poměr­ně ustá­té, v čemž mu napo­má­há i čas­té pře­pí­ná­ní mezi něko­li­ka pří­bě­ho­vý­mi lini­e­mi, kte­ré se všech­ny zamě­řu­jí na jinou část postav a kaž­dá z nich se navíc ode­hrá­vá na jiném kon­ti­nen­tě.

Fanoušci série tudíž opět dosta­nou to, co oče­ká­va­jí, s čímž její tvůr­ci počí­ta­jí a nevá­ha­jí jim to ser­ví­ro­vat plný­mi douš­ky s až dětin­skou rados­tí. Hlavně je ale Rychle a zbě­si­le 10 navzdo­ry kle­sa­jí­cí ten­den­ci něko­li­ka před­cho­zích dílů zas o pozná­ní lep­ší než Rychle a zbě­si­le 9, tak snad se i dal­ším plá­no­va­ným dílům poda­ří udr­žet ve vodách nad­prů­mě­ru.

 

---

---