Dominic Toretto (Vin Diesel) si konečně užívá ničím nerušené rodinné sešlosti s grilováním na zahradě a je vzorným otcem osmiletého syna, kterého učí driftovat okolo palem a rozeznávat typy motorů podle zvuku. Znenadání se však objeví zcela nová hrozba, následkem čehož JE JEHO RODINA OPĚT V NEBEZPEČÍ.
V úvodu filmu je divákům připomenuto, že Dom a jeho společníci ve filmu Rychle a zběsile 5 zabili jistého brazilského narkobarona, kterého předtím oloupili o obří sejf plný peněz. Jak se nyní ukazuje, tak onen mafián měl syna Danteho (Jason Momoa), který se zničehonic po deseti letech zjeví, aby se hrozivě pomstil. Naláká Domův tým do pasti a unese další členy jeho rodiny, aby jej obral o všechno, na čem mu záleží. Takže Dominic hned startuje káru, aby všechny zachránil, protože NIC NENÍ VÍC NEŽ RODINA.
 |
Photo © Peter Mountain / Universal Pictures |
Film Rychle a zběsile 10 je první částí plánovaného vyvrcholení celé akční série, které má být údajně tvořeno třemi provázanými filmy. Tím vznikl de facto filmový seriál na pokračování, neb Rychle a zběsile 10 nemá v podstatě žádné pořádné zakončení a závěrečné titulky se v něm objeví vyloženě uprostřed akční scény, aniž by byly jednotlivé příběhové linie jakkoli uspokojivě završeny. Zkrátka se něco načne a pokračování bude příště, patrně rozdělené do dalších dvou filmů. Plán je to megalomanský, nesoudný a rozmařilý, nicméně k sérii Rychle a zběsile, kterou definují přinejmenším od jejího pátého dílu podobné pojmy, to tak nějak sedí.
Režisérem desátého dílu se stal Louis Leterrier, který má na kontě mimo jiné akční filmy Kurýr a Utržený ze řetězu, nový Souboj titánů nebo první Podfukáře, čímž vystřídal režiséra Justina Lina, jenž u snímku zůstal v pozici scenáristy. Oběma v zásadě stačí k úspěchu jen nadále naplňovat žánrová klišé a trademarky spojené s celou sérií, počínaje četnými záběry na naleštěné kapoty luxusních automobilů lesknoucích se v paprscích slunce za hudebního doprovodu našlapaného hip-hopu a konče pronášením přípitků a životních mouder o důležitosti rodiny, na jejichž účet vznikla na internetu již celá řada výsměšných memů. A stěžejní je i vézt se dál na vlně totální absurdity akčních scén, které se neustále a za každou cenu trumfují ve stupňující se šílenosti.
Kromě ustáleného Torettova týmu (humorné duo Tyrese Gibson a Ludacris, hackerka Nathalie Emmanuel, znovuvzkříšený Sung Kang a Domova manželka Michelle Rodriguez) se k hrdinům postupně přidávají další vedlejší postavy z minulých dílů, a to včetně těch, kteří dříve zastávaly pozici hlavních záporáků (John Cena, Charlize Theron a další). Kromě nich se ale (často třeba jen na pár desítek vteřin, a někdy ani to ne) pravidelně zjevují i další postavy ztvárněné slavnými herci a herečkami, často hrajícími něčího příbuzného (např. držitelky Oscara Helen Mirren a Rita Moreno, které mají obě v celém filmu asi tři věty).
Nejvýraznějším osvěžením je v tomto směru záměrně přehrávající Jason Momoa, který si svou roli vyšinutého sociopata, únosce a teroristy evidentně hodně užil. Jeho postava disponuje diskutabilními motivacemi, zřejmě nekonečnými finančními zdroji, nevyčerpatelným zbrojním arzenálem, vozidly řiditelnými na dálku a schopností všechno ihned nahackovat, nicméně mnohem více než cokoli z toho ji přitom definuje obliba módních trendů, šatník vypůjčený z travesty show a také nevypočitatelnost a vyžívání se v chaosu, což z ní dělá spolu s maniakálním stylem jejího chování svalnatou a pokérovanou variaci na Jokera, která se vyloupla z brazilského karnevalu a ve volných chvílích lakuje mrtvolám nehty na nohou. Na opačném konci spektra mezi novými postavami je pak tajná agentka v podání Brie Larson, která je zcela marná a na rozdíl od ostatních jí všechny ty její drsné pohledy, suché hlášky a pompézní příchody na scénu zkrátka nelze věřit.
Solidní řemeslné schopnosti tvůrců následně dopadají na úrodnou půdu ve svižných a dynamicky sestříhaných akčních scénách, které patří už dlouhodobě v celé sérii k tomu nejlepšímu, zatímco všechno ostatní, od práce s postavami po dialogy, je často za hranou sebe-parodie („Když se podíváš do zpětného zrcátka, tak jediné, co tam neuvidíš, je věčnost.“), přičemž okázalá tupost scénáře je na řadě míst paradoxně vtipnější než záměrný humor, vyvěrající především ze slovní interakce hašteřících se postav. Ta skutečnost, že jde po obsahové stránce od začátku do konce o dementní popcornový výplach, se už dávno rozumí samo sebou a nikdo snad ani nemůže čekat cokoli jiného.
Každopádně dokud se ve filmu odehrává něco akčního a praštěného, tak je to zábava značná (třeba hned v úvodu dojde na dvoumetrovou hořící námořní bombu, kutálející se nezastavitelně v ulicích Říma směrem k Vatikánu). Kontaktní souboje nejsou tak zajímavé jako velkolepé automobilové honičky či ohnivé výbuchy a destrukce nejrůznějších staveb (nehledě na dosti kolísavou úroveň digitálních triků), ale také to jde. Leč jakmile se začne na plátně odehrávat cokoli jiného, tak poutavost filmu výrazně klesá, přestože režijně je tempo vyprávění poměrně ustáté, v čemž mu napomáhá i časté přepínání mezi několika příběhovými liniemi, které se všechny zaměřují na jinou část postav a každá z nich se navíc odehrává na jiném kontinentě.
Fanoušci série tudíž opět dostanou to, co očekávají, s čímž její tvůrci počítají a neváhají jim to servírovat plnými doušky s až dětinskou radostí. Hlavně je ale Rychle a zběsile 10 navzdory klesající tendenci několika předchozích dílů zas o poznání lepší než Rychle a zběsile 9, tak snad se i dalším plánovaným dílům podaří udržet ve vodách nadprůměru.
