SeriálAkta X

Věříte? Slavná dvoj­ka agen­tů FBI Mulder a Scullyová se letos podru­hé vrá­ti­la na stří­br­né plát­no, moc klad­ných ohla­sů se jí však skli­dit nepo­da­ři­lo. A při­tom na tele­viz­ních obra­zov­kách se jí v rozpě­tí deví­ti let (1993-2002) ved­lo nesrov­na­tel­ně lépe. Nevěříte? Uvěříte!
10. září 1993 byla na tele­viz­ní sta­ni­ci FOX (a poz­dě­ji 26. květ­na 1995 na TV Nova) odvy­sí­lá­na pilot­ní epi­zo­da seri­á­lu s názvem Akta X. Tento pět­a­čty­ři­ce­ti­mi­nu­to­vý úvod­ní film, kte­rý byl nato­čen během dvou týd­nů za směš­né 2 mili­o­ny dola­rů, vyprá­ví o agen­to­vi FBI Foxi Mulderovi (David Duchovny), kte­rý přes všech­ny své výbor­né pra­cov­ní výsled­ky, obdi­vu­hod­ný aka­de­mic­ký pro­spěch a sil­né konexe v Kongresu trá­ví vět­ši­nu své­ho vol­né­ho i pra­cov­ní­ho času ve špi­na­vém skla­diš­ti s vyvě­še­ným pla­ká­tem obsa­hu­jí­cí roz­ma­za­nou foto­gra­fii léta­jí­cí­ho talí­ře a vel­ký nápis CHCI UVĚŘIT. Mulder je totiž veli­ce zapá­le­ný do jis­té­ho sou­pi­su nevy­ře­še­ných pří­pa­dů FBI s názvem Akta X. Nejen že těm­to pří­pa­dům nikdy nikdo nepři­šel na kloub, všech­ny navíc dopro­vá­ze­ly růz­né nevy­svět­li­tel­né okol­nos­ti. Aby tedy vede­ní Úřadu pro vyšet­řo­vá­ní pře­de­šlo vol­né­mu prů­cho­du vše­li­ja­kých Mulderových teo­rií o mimo­zemš­ťa­nech, upí­rech nebo čaro­děj­ni­cích, při­dě­lí mu za par­ťá­ka dok­tor­ku Danu Scullyovou (Gillian Anderson), kte­rá má za úkol pozo­ro­vat Mulderova vyšet­řo­vá­ní a před­lo­žit pak objek­tiv­ní zprá­vu. Ve svém prv­ním pří­pa­du se tak Mulder a Scullyová vydá­va­jí do okre­su Bellefleur vyšet­řit záhad­né úno­sy a úmr­tí něko­li­ka míst­ních stu­den­tů. A kult je na svě­tě.

Skutečně, dnes bys­te asi jen těž­ko hle­da­li seri­ál s pro­pra­co­va­něj­ší atmo­sfé­rou. Kdo si pod pojmem Mulder a Scullyová nepřed­sta­ví dvě roz­ma­za­né posta­vy v baloňá­cích a s mat­né svět­lo vyza­řu­jí­cí­mi bater­ka­mi nebo ono slav­né tů-dů-dů-dů-dů-dů... z úvod­ních titul­ků, jako­by nebyl. Tato dvoj­ce si spo­lu pro­šla nejen téměř deví­ti tele­viz­ní­mi séri­e­mi, ale i dvě­ma celo­ve­čer­ní­mi fil­my. Zatímco však prv­ní z nich se ve své době u fanouš­ků dočkal ohla­sů veli­ce pří­z­ni­vých, nedáv­no uve­de­ná dvoj­ka vzpo­mín­ku na kul­tov­ní dvoj­ku agen­tů doko­na­le pohřbi­la.
Ale jak může být seri­ál samot­ný i po čtr­nác­ti letech exis­ten­ce tak popu­lár­ní? Z pohle­du dneš­ní doby, kdy se seri­á­ly stá­le pro­pra­co­vá­va­jí a vylep­šu­jí, potě­ší u Akt X pře­de­vším to, že obsa­hu­jí vesměs od kaž­dé­ho žán­ru něco. Někdy se jed­ná o čis­té sci-fi, jin­dy vám zase čirou hrů­zou naska­ku­je husí kůže. A jeli­kož je Scullyová půvo­dem soud­ní pato­lož­ka a Mulder expert na pro­fi­lo­vá­ní séri­o­vých vra­hů, občas nechy­bí ani epi­zo­dy s lékař­skou nebo kri­mi­nál­ní atmo­sfé­rou.

Přestože tako­vé­to díly kon­čí pře­váž­ně ote­vře­ně (vět­ši­nou v posled­ním zábě­ru nakouk­ne do kame­ry poto­mek dané­ho bubá­ka), kon­krét­ní pří­běh sko­ro pokaž­dé kon­čí ruku v ruce se závě­reč­ný­mi titul­ky, což čas­to vzbu­zu­je u divá­ka veli­ce sil­ný a mra­zi­vý pocit nejis­to­ty, jeli­kož si poma­lu uvě­do­mu­je, že ať už tahle dvoj­ka obje­ví coko­liv, tak kro­mě vlast­ní­ho pozná­ní s tím nemo­hou nic udě­lat. Vlkodlaci budou pořád pobí­hat po lese, prehis­to­ric­ký hmyz bude pořád vraž­dit nic­ne­tu­ší­cí dře­vo­rub­ce, a ufouni budou pořád uná­šet a stu­do­vat lidi. A v tom tkví kouz­lo Akt X.
Vedle těch­to epi­zod ale seri­ál nabí­zí navíc také sou­vis­lou myto­lo­gii, tedy jeden uce­le­ný pří­běh urču­jí­cí směr celé dějo­vé linie, což je veli­ce oblí­be­ný trend pře­de­vším v posled­ní době, napří­klad u seri­á­lu Ztraceni, Útěk z věze­ní nebo Hrdinové. Setkáváme se tak s téměř vše­moc­nou vlád­ní orga­ni­za­cí, kte­rá zame­tá pod kobe­rec špi­na­vé pro­jek­ty a poku­sy na lidech, kšef­tu­je s mimo­zemš­ťa­ny, koman­du­je FBI a zaměst­ná­vá chro­nic­ké kuřá­ky a poten­ci­ál­ní prás­ka­če, bez nichž by se ale Mulder nikdy nedo­stal tomu­to syn­di­ká­tu toli­krát na kobyl­ku. Jenže vždyc­ky, když už je moc blíz­ko, jsou všech­ny důka­zy fuč a všich­ni infor­má­to­ři povraž­dě­ni. A jeli­kož tato orga­ni­za­ce nehod­lá udě­lat z Muldera mučed­ní­ka tím, že by ho odstra­ni­la, neu­stá­le s ním váz­ne v zača­ro­va­ném kru­hu. Vládní spik­nu­tí je ale jen zákla­dem celé myto­lo­gie. Velká část pří­bě­hu je věno­vá­na napří­klad také Mulderovým pát­rá­ním po své mlad­ší sestře Samantě, kte­rou mu v dět­ství pří­mo před oči­ma unes­li mimo­zemš­ťa­né.

Okolo hlav­ní záplet­ky se také motá celá řada stá­lých postav, jako napří­klad zástup­ce ředi­te­le FBI Walter Skinner, kte­rý se v prů­bě­hu dru­hé série roz­hod­ne neo­hro­že­né dvo­ji­ci krýt záda, nebo tro­ji­ce Mulderových kama­rá­dů, kte­ří jsou občas snad ješ­tě para­no­id­něj­ší, než on sám. Žádná z těch­to postav ale nesa­há ani po kot­ní­ky ústřed­ní­mu páru, jehož vztah je stej­ně kul­tov­ní, jako celý seri­ál. Scullyová občas uvi­dí něja­kou tu nad­při­ro­ze­nost a tak na chví­li sku­teč­ně “uvě­ří“, aby záhy zase stá­la na dru­hé stra­ně min­ce a skep­tic­ky odmí­ta­la vše, co se jí její spo­leč­ník poku­sí vysvět­lit. Vedle toho, že se téměř neu­stá­le oslo­vu­jí pří­jme­ním a při kaž­dé misi se uby­tu­jí v oddě­le­ných poko­jích, je prav­da, že občas něja­ká ta jis­křič­ka sku­teč­ně pře­sko­čí. Pokaždé ale jenom asi tím sty­lem, že kaž­dou dru­hou sérii pro­ne­se Mulder větu: „Scullyová, já tě milu­ju.“ A tím to (až do něko­li­ka posled­ních řad, kdy se jejich vztah koneč­ně pro­hlu­bu­je) has­ne.

Ale přes to všech­no, jak už to tak bývá, nic pře­ce není bez chy­by, a u Akt X tomu nebu­de jinak. Vedle pár sil­ně pokul­há­va­jí­cích epi­zod (od nichž by se v kaž­dé sérii jis­tě našlo hned něko­lik kous­ků) zamr­zí pře­de­vším smě­řo­vá­ní seri­á­lu od šes­té série dál, kde je pro­jekt Akta X (zase) uza­vřen a tak se začne Mulder nudit. A bohu­žel se nudí i divá­ci. V prů­bě­hu osmé série to pak Duchovny zapích­ne úpl­ně a stop­ne si vesmír­nou loď prá­vě pro­jíž­dě­jí­cí ban­dy zele­ných mužíč­ků a putu­je za Samantou. A tak aby neby­lo Scullyové smut­no, je jí při­dě­len nový par­ťák s tvá­ří Roberta Patricka (Terminátor 2), a to, ať se na mě jako nikdo nezlo­bí, už pros­tě není ono (kór když si dovo­li­li změ­nit tolik let neměn­ný styl úvod­ních titul­ků!). Každopádně ani postup­ně upa­da­jí­cí série nic nemě­ní na tom, že Chris Carter, hlav­ní scé­náris­ta a samot­ný tvůr­ce seri­á­lu, je dle mého názo­ru guru své­ho řemes­la, a že Akta X jsou jeden z nejim­po­zant­něj­ších seri­á­lů, jaký jsem měl kdy tu čest sle­do­vat.

Mrazivá atmo­sfé­ra vás vtáh­ne a nepus­tí, ať už ji zub času ohlo­dá­vá, jak jen chce. A ani postup­ný úpa­dek posled­ních sérií mi neroz­mlu­ví mých deset hvěz­di­ček. The tru­th is out the­re...

Naše hod­no­ce­ní: 

10

Podobné člán­ky

Akta X

Pro mož­nost psa­ní komen­tá­řů se při­hlaš­te nebo zare­gis­truj­te.
25. December 2008 - 0:00 — Václav Urbánek

---