Single Man

Film debu­tu­jí­cí­ho reži­sé­ra Toma Forda, kte­rý se dosud věno­val mód­ní­mu návr­hář­ství pro tako­vé znač­ky jako Gucci či Yves Saint Laurent a v roce 2006 navr­hl vlast­ní kolek­ci pán­ské módy, po svě­tě už něja­kou tu dobu sbí­rá chvá­lu a nad­še­né poky­vo­vá­ní pánů kri­ti­ků. Single Man měl pre­mi­é­ru v roce 2009 a koneč­ně se dostá­vá také do našich kin.
Geroge Falconer (Colin Firth), pro­fe­sor Angličtiny na uni­ver­zi­tě v Los Angels, při­šel po šest­nác­ti letech o své­ho život­ní­ho part­ne­ra Jima, kte­rý zemřel při auto­no­ho­dě. Ačkoliv je to již osm měsí­ců od této udá­los­ti, George se s tím stá­le nemů­že vyrov­nat a kaž­dý den jen pře­ží­vá. Pak si ale řek­ne, že takhle dál žít nechce – a pro­to se roz­hod­ne dát veš­ke­ré své zále­ži­tos­ti na tom­to svě­tě do pořád­ku a večer z něj v kli­du ode­jít.

Single Man je jedi­neč­ným poči­nem po umě­lec­ké strán­ce. Je neu­vě­ři­tel­ně poe­tic­ký záro­veň však také neu­vě­ři­tel­ně depre­siv­ní. Popravdě – už dlou­ho jsem nevi­dě­la nic tak depre­siv­ní­ho (napo­sle­dy snad Muž a jeho pes s Jeanem-Paulem Belmondem). Jedná se totiž o psy­cho­lo­gic­kou son­du do živo­ta stár­nou­cí­ho pro­fe­so­ra, kte­rý zdá se nemá niko­ho, s kým by sdí­lel svůj život. Snad jen se svou psy­chic­ky nevy­rov­na­nou kama­rád­kou Charley (Julianne Moore), kte­rá mu však na kli­du duše také pří­liš nepři­dá. Postupně tak sle­du­je­me Georgovy pří­pra­vy na odchod z toho­to svě­ta a jeho neu­vě­ři­tel­ný smu­tek prou­dí­cí k nám z kaž­dé­ho jeho pohle­du. Ponurý a depre­siv­ní nádech pak fil­mu dodá­vá též ladě­ní do tma­vých barev (pře­de­vším hně­dé) a sil­ně melan­cho­lic­ká hud­ba na poza­dí. Colin Firth před­vá­dí vskut­ku mis­trov­ský kou­sek a nomi­na­ce na Oscara byla opráv­ně­ná. Avšak musím říct, že bych se bez této role v jeho herec­ké fil­mo­gra­fii roz­hod­ně obe­šla, neboť mi tak tro­chu zka­zi­la pohled na toho­to sym­pa­tic­ké­ho Brita. Svou posta­vu totiž hra­je nato­lik pře­svěd­či­vě, že nevím, zda se na něj ješ­tě vůbec někdy budu moci podí­vat a nepo­chy­bo­vat o jeho sexu­ál­ní ori­en­ta­ci.

Základní kámen úra­zu toho­to fil­mu (ale­spoň pro mě) je prá­vě ori­en­ta­ce hlav­ní­ho hrdi­ny a to jak je ztvár­ně­na. Zatímco v pří­pa­dě Zkrocené hory jsem po chví­li pře­sta­la vní­mat, že milost­ný pří­běh, kte­rý sle­du­ji se ode­hrá­vá mezi dvě­ma muži, v tom­to pří­pa­dě mi bylo sle­do­vá­ní Georgových podiv­ně zvrh­lých (odpusť­te pro­sím, ale na mě tak váž­ně půso­bi­ly) pohle­dů a jeho vzpo­mí­nek, či před­stav, sil­ně nepří­jem­né. Obzvláště pak ve scé­nách s jeho stu­den­tem Kennym. Nicholas Hoult, kte­rý Kennyho hra­je, má totiž sám o sobě nato­lik zvlášt­ní kukuč, že nikdy nedo­ká­že­te odhad­nout, co se mu honí hla­vou – sna­ží se své­ho pro­fe­so­ra svést? Nebo mu jde pou­ze o přá­tel­ství? Nemohla jsem si pomo­ci, ale jeho hezoun­ká tvá­řič­ka s flir­tov­ně zve­da­jí­cím se obo­čím a úsmě­vem a k tomu Firthův podiv­ně nehyb­ný pohled mně dost zner­vóz­ňo­va­li a bála jsem se, co bude dál..  Neberte to pro­sím špat­ně, stá­le si sto­jím za tím, že je to kva­lit­ní sní­mek, avšak je velmi…zvláštní. Dokážu pocho­pit, proč spous­tě lidí nesed­ne. Navíc celý děj se ode­hrá­vá v prů­bě­hu jed­no­ho jedi­né­ho dne a celé je to tako­vé zdlou­ha­vé a vlast­ně se tam ani nic nedě­je – a hlav­ně se tam nic nevy­ře­ší.

Hlavní hod­no­ta fil­mu tak tví pře­de­vším v jeho umě­lec­kos­ti, poe­tič­nu – a cel­ko­vém budo­vá­ní atmo­sfé­ry (ať se nám ta depre­siv­nost líbí nebo ne, nut­no uznat, že vysta­vě­na je vskut­ku bra­vůr­ně) a herec­kém výko­nu Colina Firthe. Jedná se však o vel­mi těž­ký psy­cho­lo­gic­ký sní­mek, tak­že pakli­že nejste zrov­na pří­z­niv­ci komor­ních psy­cho­lo­gic­ký dra­mat, či se zrov­na nena­chá­zí­te v nej­lep­ším život­ním obdo­bí, pak Single Man nebu­de vol­ba pro vás.

---