Kritiky.cz > Recenze knih > Mezinárodní Bestseller: Tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku

Mezinárodní Bestseller: Tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku

0 e1534418543498
0 e1534418543498
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

O tom, jaké to je být sta­rý a žít v domo­vě důchod­ců, Vám s nad­sáz­kou a pro­střed­nic­tvím sati­ris­tic­kých a iro­nic­kých pozná­mek doce­la věr­ně při­blí­ží dení­ko­vé zápis­ky někdy milé­ho, jin­dy mrzu­té­ho sta­ří­ka Hendrika Groena.

Hendrik Groen je důchod­ce vel­mi požeh­na­né­ho věku. Je mu již 83 a 1/4 roku. Jako vět­ši­na důchod­ců a jeho vrs­tev­ní­ků, i on žije osa­mě­lý v domo­vě pro seni­o­ry v Amsterodamu.

Dům pro seni­o­ry, ve kte­rém momen­tál­ně žije, má vel­mi výstiž­ný název: „Dům zapa­da­jí­cí­ho slun­ce“, jako by jedi­né, co tyto byd­lí­cí a spo­lubyd­lí­cí čeká, bylo jen tiché vyčká­ní na smrt, abso­lut­ní rezig­na­ce a smí­ře­ní se s nevy­hnu­tel­ným kon­cem.

Ovšem Hendrik není jen tak oby­čej­ný a vylo­že­ně typic­ký důchod­ce, je úpl­ně jiný. Tak tro­chu ten svůj „požeh­na­ný“ a leti­tý věk sabo­tu­je. Ač je jeden z nej­star­ších oby­va­tel domo­va důchod­ců, přec to neu­bí­rá na jeho nikdy nekon­čí­cím elá­nu a chu­ti žít a uží­vat si živo­ta. On se pros­tě ješ­tě necí­tí být mrt­vý!!!

Sám o sobě nená­vi­dí sta­ré lidi, hlav­ně ty sta­ré a mrzu­té lidi, kte­ří celý den nedě­la­jí nic jiné­ho, než že řeší svo­je nemo­ci a neu­stá­le si stě­žu­jí na všech­ny těž­kos­ti a pro­blémy spo­je­né se svým stá­řím, a to kaž­dý den až do doby, dokud je nako­nec pře­ci jen nevy­svo­bo­dí smrt.

Hendrik je jiný! Jeho neza­jí­má žád­né popí­je­ní čaje, senil­ní žvatlá­ní nad šál­ky a čajo­vým peči­vem, a hlav­ně nikdy nekon­čí­cí stíž­nos­ti na zdra­vot­ní pro­blémy, a ani osa­mo­ce­ný nechce pěs­to­vat pota­jí nar­ci­sy. Je až s podi­vem, jak moc ho štvou všech­ny ty zájmy, zvy­ky a zlo­zvy­ky jeho vrs­tev­ní­ků a chtě nechtě mu pořád­ně lezou na ner­vy a pří­šer­ně ho vytá­čí.

Není tedy divu, že chce z této kaž­do­den­ní­ho ste­re­o­ty­pu pro­vždy utéct, unik­nout, a ješ­tě si při­tom pořád­ně a doo­prav­dy užít. Dohnat všech­no, co ješ­tě ve svém živo­tě nestih­nul. On pros­tě nechce jen tak sedět jako ostat­ní důchod­ci, krmit holu­bi v par­ku a čekat, až si pro něj při­jde smrt.

Možná i z toho důvo­du se roz­hod­ne, že si začne psát svůj deník, ve kte­rém se vykres­lu­je jeho typic­ky iro­nic­ký a sar­kas­tic­ký pohled na svět kolem něho.

U toho dle dení­ku jsem se pořád­ně zasmá­la od srd­ce, neboť ten­to typ humo­ru veli­ce milu­ji, a toho­to mrzu­té­ho, ale i na dru­hou stra­nu i milé­ho sta­ří­ka zami­lo­va­la, hlav­ně jeho vel­mi tref­né a vtip­né poznám­ky na všech­no a všech­ny lidi. Vždy doko­na­le slo­vy doká­za­la tre­fit to pra­vé mís­to, všech­no nazý­val pra­vý­mi jmé­ny bez jaké­ko­liv pře­tvář­ky nebo příkras, čímž se dost čas­to zaslou­žil o vykouz­le­ní pepr­ných, ale o to úsměv­něj­ších situ­a­cí.

Ostatně nikdo neče­ká na úpl­nou ote­vře­nost bez jakých­ko­liv ser­ví­tek. Ostatní se pak tak tro­chu cítí zasko­če­ni a pře­kva­pe­ni tím, co vlast­ně ten Hendrik prá­vě vyslo­vil. Tenhle sta­řík se pros­tě oprav­du neza­lek­ne niče­ho a vše vám naser­ví­ru­je bez zla­té­ho pozlát­ka pří­mo pod nos. A je to prá­vě Hendrik, kdo nikdy nezka­zí žád­nou legra­ci, a pokud je potře­ba, umí si udě­lat sran­du i sám ze sebe.

A co  je na tom­to sta­ří­ko­vi zvlášt­ní­ho? Možná to, že z jeho „oso­bi­té­ho“ humo­ru jen těž­ko pozná­te, kdy to mys­lí sku­teč­ně váž­ně, a kdy si pro změ­nu dělá legra­ci a jen tak žer­tu­je.

Hlavním plá­nem, jak pře­žít co nejdéle je, hlav­ně se nepod­dat kaž­do­den­ní­mu ste­re­o­ty­pu, ale to se ne vždyc­ky poda­ří. A jeli­kož na umí­rá­ní je ješ­tě dost času, tak na pro­test zalo­ží se svý­mi přá­te­li „klub REBELŮ STAŘÍ-ALE-NE-MRTVÍ“!

Stejně jako kaž­dý klub, i tenhle klub má své vlast­ní poslá­ní, svá nepsa­ná pra­vi­dla, a hlav­ně ome­ze­ný počet svých čle­nů. Tento klub si kla­de za hlav­ní cítil, to, aby si všich­ni čle­no­vé spo­leč­nos­ti uží­va­li napl­no posled­ních dnů své­ho živo­ta, nebá­li se dělat bláz­ni­vé věci, kte­ré si ve své minu­los­ti a ve svém živo­tě ode­pře­li, napl­no si těch posled­ních pár dnů živo­ta uží­vat napl­no, kaž­dič­ké­ho momen­tu, jež jim byl ješ­tě dopřán.

O to pak úsměv­ně­ji vypa­dá, když kasi­no doslo­va pře­pad­ne ban­da sta­ří­ků a vrh­ne se na hazard. Určitě se bude­te smát stej­ně jako já nad jejich jed­no­den­ní­mi výle­ty, výstřel­ky a nápa­dy: Sláva klu­bu se roz­ne­se po celém domo­vě a pro­bu­dí tou­hu všech vrs­tev­ní­ků stát se jeho čle­ny, jeho sou­čás­tí. Bohužel ale ne všech­ny lze při­jmout za čle­ny, a pro­to se na člen­ství v klu­bu vypi­su­je pořad­ník. Ne ale všich­ni spo­lubyd­lí­cí z domo­va se této pocty a člen­ství doži­jí, neboť počet míst je strikt­ně ome­zen a nic se na tom nehod­lá měnit!

Hendrik má tři nej­lep­ší přá­te­le, jež jsou záro­veň i čle­ny klu­bu REBELŮ STAŘÍ-ALE-NE-MRTVÍ. Grietje je na sto pro­cent pře­svěd­če­ná, že trpí Alzheirmerovou cho­ro­bou, kte­ré se tolik děsí, hlav­ně toho oka­mži­ku, kdy si už pros­tě na nic nevzpo­me­ne. Možná pro­to svým přá­te­lům pře­dá­vá „taj­né“ instruk­ce, co potom mají dělat, až ten dlou­ho oče­ká­va­ný oka­mžik nasta­ne. Taková její pojist­ka, zad­ní vrát­ka.

Jeho nej­lep­ší­ho kama­rá­da ani před­sta­vo­vat nemu­sí­me, ale čas od času si navzá­jem děla­jí kuli­šár­ny a pošťu­chu­jí se jako kočka s myší, ale jeden bez dru­hé­ho si pobyt v domo­vě důchod­ců nedo­ká­že před­sta­vit.

E-Etje, pokud by se s ní sezná­mil a potkal ji o něko­lik desí­tek let dří­ve, v době, kdy byl ješ­tě mlád, urči­tě by se do ní zami­lo­val, plně by ji milo­val a sta­la by se zce­la urči­tě jeho život­ní lás­kou, s kte­rou by mož­ná i mohl žít, a mož­ná by s ní i zestárl. Kdo ví?

Bohužel v tomhle věku ale štěs­tí netr­vá věč­ně, a osud tomu tak chtěl, že mu tuhle pozd­ní lás­ku poz­dě­ji také ode­jmul. Ale o tom až poz­dě­ji.

Hlavní je, že to byla prá­vě ona, ten hlav­ní pod­nět, sti­mul, moti­va­ce, proč z niče­ho nic začal Hendrik dělat všech­ny ty mož­né a nemož­né kous­ky, proč i zalo­žil tak věhlas­ný klub „Staří-ale-ne-mrtví“.

Teprve, když ji spat­řil, tak si uvě­do­mil, že nechce kaž­dý den pro­ží­vat nud­né a šedi­vé dny v domo­vě důchod­ců jako ostat­ní a čekat na svo­jí vlast­ní smrt. Uvědomil si, že tro­cha té anar­chie neuško­dí a vykouz­lí si tak ješ­tě báječ­né a neo­by­čej­né dny, jež si pro­střed­nic­tvím toho­to klu­bu s jed­not­li­vý­mi čle­ny zpes­t­ří a skvě­le uži­jí.

Je důle­ži­té si uvě­do­mit, že stár­nu­tím nic nekon­čí, ale nao­pak i začí­ná. Stáří je plné nových mož­nos­tí a je jen na nás všech, zda je vyu­ži­je­me a bude­me žít napl­no hez­ky den po dni, zda si tře­ba najde­me nové přá­te­lé, nebo i novou lás­ku, ostat­ně i na lás­ku není nikdy poz­dě, ta si věk nevy­bí­rá a vkrá­čí do našich živo­tů vždy neo­hlá­še­ně.

Je to pros­tě čas, kdy lze koneč­ně bez jaký­ko­liv výči­tek pod­ni­kat spous­tu dob­ro­druž­ství, báječ­ných věcí, pozná­vat nové a nepo­zna­né, jít do vše­ho NAPLNO! Nikdy není na nic poz­dě! PRÁVĚ NAOPAK!

Možná mě na tom celém vyprá­vě­ní dost zkla­ma­lo a zasko­či­lo, že deník nemá žád­ný šťast­ný konec ane­bo něja­ké rozum­né rozuz­le­ní děje. Prostě nic! Deník si jen tak ply­ne dál, hez­ky den po dni. Je to pros­tě jen oby­čej­ný deník jed­no­ho „nezná­mé­ho“ sta­ří­ka, kde den po dni ply­ne, stej­ně tak jako v běž­ném živo­tě.

A mož­ná prá­vě toto ubra­lo tak tro­chu na geni­ál­ním díle plné iro­nic­kých a sar­kas­tic­kých pozná­mek, pro­to­že pros­tě ten děj či záplet­ka nároč­né­mu čte­ná­ři chy­bí, jen těž­ko se spo­ko­jí jen s dení­ko­vý­mi zápis­ky.

Zde vše klid­ně ply­ne, asi stej­ně tak jako má být poklid­né i stá­ří, pro­lo­že­né úsměv­ný­mi pří­ho­da­mi z běž­né­ho živo­ta. Ovšem i občas se tyto dení­ko­vé zápis­ky stá­če­jí k popi­su kaž­do­den­ní­ho ste­re­o­ty­pu, pros­tě kaž­dý den není posví­ce­ní, a ne vždyc­ky se zada­ří na něja­kou „sta­ří­kov­skou“ akcič­ku.

Samotná audi­ok­ni­ha pou­ka­zu­je na to, jak to asi tak cho­dí v jed­not­li­vých domo­vech pro seni­o­ry. S jaký­mi lec­kdy nesmy­sl­ný­mi záka­zy, pří­ka­zy a naří­ze­ní­mi se musí potý­kat její jed­not­li­ví oby­va­te­lé; o to více to pak ve vyprá­vě­ní umoc­ňu­je jejich poci­ty opuš­tě­nos­ti, osa­mě­los­ti, bez­moc­nos­ti a zby­teč­nos­ti.

Dost čas­to jsou tyto sta­ří­ci pro­ti své vůli svý­mi vlast­ní­mi dět­mi odtrh­nu­ti z dění rodi­ny, ze svých domo­vů, od svých nej­bliž­ších přá­tel, a pone­chá­ny v domo­vech pro seni­o­ry, aby se zde o ně posta­ra­li a necha­li je v tichos­ti a ale­spoň v tro­chu důstoj­něj­ších pod­mín­kách dožít již své dáv­no pro­ži­té živo­ty.

Z vyprá­vě­ní na nás poslu­cha­če dost čas­to dýchá zou­fal­ství a bez­na­děj, že jed­nou mož­ná i my takhle dopad­ne­me, ocit­ne­me se sami v domo­vě důchod­ců, kde bude­me jen vyčká­vat na svo­jí smrt.

Na jed­nu stra­nu je vše úsměv­ně podá­no, ale když se nad tím vším hlou­bě­ji zamys­lí­me, je to až děsi­vá sku­teč­nost, co nás jed­nou může také potkat. Autor vel­mi rea­lis­tic­ky vykres­lil, jak to asi v tako­vých domo­vech fun­gu­je, a čemu jsou samot­ní oby­va­te­lé vše­mu vysta­ve­ni, o nesmy­sl­nos­ti jed­not­li­vých naří­ze­ních, pra­vi­del a záka­zů, jež pošla­pá­va­jí posled­ní zbyt­ky lid­skosti a důstoj­nos­ti samot­ných oby­va­tel sta­ro­bin­ce.

Je až s podi­vem, že sta­ří­ci vůbec nepro­tes­tu­jí a rezig­no­va­ně poslou­cha­jí jako malé děti, což je dost zará­že­jí­cí a smut­né....

Hlas Hendriku Groenovi pro­půj­čil Jiří Žák, kte­rý si vás zís­ká svým pod­ma­ni­vým a cha­risma­tic­kým hla­sem, jež si s tex­tem jed­not­li­vých dení­ko­vých zápis­ků výbor­ně pohrál. Snadno tak vycí­tí­te jed­not­li­vé nála­dy Hendrika, zda je smí­řen se svým osu­dem a momen­tál­ně na vše rezig­no­val, nebo se nao­pak na něco těší a je plný nad­še­ní, opti­mis­mu a elá­nu, jin­dy kdy má nao­pak nála­du do něko­ho a něče­ho rýpat.

Tyhle zápis­ky a ten­to šar­mant­ní sta­řík Hendrik si zce­la urči­tě zís­ka­jí Vaše srd­ce. A až jed­nou zestár­nu, a mé děti mě odlo­ží jako nepo­třeb­nou věc do domo­va důchod­ců, budu hned prv­ní v pořad­ní­ku do klu­bu „STAŘÍ-ALE-NE-MRTVÍ“.

Tajný deník Hendrika Groena 83 1/4 roku

Nezkrácená audi­ok­ni­ha ve for­má­tu MP3

Celková dél­ka: 11 hodin 23 minut 13 sekund

Čte: Jiří Žák

Zvuk, mix a mas­te­ring: Studio Harryton

Hudba: Tomáš Harant

Vydalo Nakladatelství XYZ ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, a.s. v roce 2017


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Jukka Behm: Plyšáček - 70 %15. října 2023 Jukka Behm: Plyšáček - 70 % Emilii je patnáct a hrozně se na malém městě, kde s rodiči a bratrem žije, nudí. Jediná kamarádka je přelétavá a rodiče ji ignorují, takže se svěřuje své „smečce“ plyšáků. Pejskovi, […] Posted in Recenze knih
  • Vězenkyně1. srpna 2023 Vězenkyně Po pravdě tak geniálně promyšlený thriller jako je Vězenkyně od B.A. Paris, od autorky bestsellerů Za zavřenými dveřmi a V pasti lži, jsem už dlouho nečetla a určitě se k němu zas někdy s […] Posted in Recenze knih
  • Anička a Velikonoce- šestá kniha příhod osmileté Aničky25. března 2022 Anička a Velikonoce- šestá kniha příhod osmileté Aničky Máte rádi příběhy malé Aničky? Těšíte se na Velikonoce? Tak právě Vám je určena kniha Ivany Peroutkové, kterou vydal Albatros Media v Praze. Rozhodně se máte na co těšit.  Aničce už je […] Posted in Recenze knih
  • Na okraji17. října 2021 Na okraji Nemůžeme děti ochránit před vším..... To, že děti nemůžeme ochránit před vším, přece neznamená, že bychom je neměli chránit před tím, před čím je ochránit dokážeme... Napínavý severský […] Posted in Recenze knih
  • Třináctá oběť3. září 2021 Třináctá oběť Třináctá oběť je dalším dílem z detektivní série s kriminalistou Maxem Wolfem, jejímž autorem není nikdo jiný než Tony Parsons. Příběh začíná v okamžiku, kdy je jednoho brzkého rána v […] Posted in Recenze knih
  • DÍVKA BEZE JMÉNA18. srpna 2021 DÍVKA BEZE JMÉNA Dívka beze jména je dalším případem ambiciózní policistky Josei Quinnové, s kterou jsme se již dříve mohli seznámit v prvním díle této série s názvem "Mizející dívky", od celosvětově […] Posted in Recenze knih
  • VĚRNÝ ČTENÁŘ....nebo fanatický vrah9. srpna 2021 VĚRNÝ ČTENÁŘ....nebo fanatický vrah Věrný čtenář... nebo fanatický vrah od Maxe Seecka uvítají všichni, co milují napínavé a strhující čtení. Tento bestseller, jež vyšel ve více než 35 zemích, vydalo nakladatelství GRADA […] Posted in Recenze knih
  • Příběhy starého Izraele - Noe, Mojžíš, Šalamoun a mnoho dalších4. července 2021 Příběhy starého Izraele - Noe, Mojžíš, Šalamoun a mnoho dalších Žil jednou jeden muž jménem Nemo. Byl moudrý a pomáhal lidem, aby jim usnadnil práci. Ovšem nijak mu neprojevili vděčnost a posmívali se mu. Jednoho dne si ho zavolala Jahve a svěřil mu, […] Posted in Audioknihy
  • Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie - dávné egyptské příběhy3. července 2021 Báje a pověsti starého Egypta a Mezopotámie - dávné egyptské příběhy Celé věky panovala tma. Žádná země, lidé ani Bohové. Žil jenom Bůh pravodstva Nóvev. Po čase se vynořil z pravodstva zářící Bůh Re. Ten se dokázal proměnit v různé věci. Byl to mladý Bůh […] Posted in Audioknihy
  • Pohádky k neuvěření - zvířata, ale také líný lidožrout12. června 2021 Pohádky k neuvěření - zvířata, ale také líný lidožrout Loď bláznů - jeden mladík jménem Ben a ten se najednou rozhodl, že uteče na moře. Ale neměl zrovna šťastnou ruku. Kapitán mimo jiného nosil kalhoty na hlavě, první důstojník si zase choval […] Posted in Audioknihy
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,75012 s | počet dotazů: 269 | paměť: 72144 KB. | 25.04.2024 - 10:42:54