Hardware (1990)

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Měl se stát deko­ra­cí a posled­ním člán­kem její­ho umě­lec­ké­ho díla, ale mís­to toho se bojo­vý robot Mark 13 roz­hod­ne eli­mi­no­vat všech­no živé ve svém dosa­hu.

Svět postih­la nuk­le­ár­ní vál­ka a země se pro­mě­ni­la v radi­o­ak­tiv­ní pus­ti­nu. Veškerý eko­sys­tém se zbor­til jako dome­ček z karet a lidé pře­bý­va­jí ve zpus­to­še­ných měs­tech. Jediným vět­ším pří­jmem k obo­ha­ce­ní je puto­vá­ní do zamo­ře­né­ho úze­mí (zóny), kde se dá najít nej­růz­něj­ší mate­ri­ál či zbyt­ky odpa­du z vál­ky. Jedním tako­vým dob­ro­dru­hem a hle­da­čem cen­nos­tí je i býva­lý voják Mo Baxter, kte­rý se svým par­ťá­kem Shadesem po del­ší době zaví­tá domů. V míst­ním ‘‘obcho­dě‘‘ pro­dá nale­ze­né věci a při odcho­du se sra­zí s podiv­ně vypa­da­jí­cím Nomádem, od kte­ré­ho kou­pí zbyt­ky jaké­ho­si robo­ta, pro svou pří­tel­ky­ni Jill. Ta žije ve svém bytě, kte­rý má nej­mo­der­něj­ší zabez­pe­čo­va­cí sys­tém, kte­rý jí má ochrá­nit před okol­ním svě­tem. Ve svém ate­li­é­ru dělá umě­lec­ké výtvo­ry z nej­růz­něj­ších suro­vin a je veli­ce potě­še­na dár­kem, kte­rý dosta­ne od Moa. Ani jeden z nich však netu­ší, že jde o roz­bi­té­ho bojo­vé­ho robo­ta typu Mark 13, kte­rý je napro­gra­mo­va­ným k oka­mži­té eli­mi­na­ci všech ve svém dosa­hu. Robot se doká­že sám opra­vit a brzy se v domě roz­pou­tá hoto­vé peklo.

Český název: Zbraň
Režie: Richard Stanley
Rok výro­by: 1990
Délka: 93 minut
Země: Velká Británie

Hrají:
Dylan McDermott ... (Moses Baxter)
Stacey Travis ... (Jill)
John Lynch ... (Shades)
William Hootkins ... (Lincoln Wineberg Jr.)
Iggy Pop ... (Angry Bob)
Carl McCoy ... (Nomad)
... a dal­ší

Richard Stanley pat­ří mezi ty reži­sé­ry, jenž mě svý­mi fil­my doká­ží vždy pořád­ně nažha­vit, aby mě násled­ně doce­la dost zkla­ma­li. U jeho fil­mů je vždy zásad­ní začá­tek, kte­rý vás doká­že doko­na­le upou­tat a někdy i dostat rov­nou do kolen, jen­že tenhle chla­pík má pro­blém udr­žet nasa­ze­nou lať­ku až dokon­ce. Stejně tomu bylo i ten­to­krát, když nás úvod zave­de do zpus­to­še­né a vyprah­lé pouš­tě, kte­rá je pose­ta pozůstat­ky z nuk­le­ár­ní vál­ky. Atmosféra je v ten­to moment doce­la těž­ko popsa­tel­ná, ale divák má oči při­le­pe­né k obra­zov­ce a s napě­tím oče­ká­vá co se bude dít. K tomu vše­mu hra­je veli­ce pod­ma­ni­vý hudeb­ní dopro­vod a přes­to­že nepad­ne jedi­né slo­vo je divák doce­la pohl­cen dějem. Jenže to je taky asi jedi­ný moment, kte­rý ve vás z toho­to fil­mu zůsta­ne ješ­tě hod­ně dlou­ho.

Poté se již totiž sezná­mí­me s hlav­ním hrdi­nou a jeho pří­tel­ky­ní. Což o to, jde o doce­la sym­pa­tic­kou dvo­ji­ci a jak vid­no v poste­li jim to doce­la kla­pa­lo, ale hod­ně sla­bý scé­nář a pře­de­vším jed­not­li­vé dia­lo­gy vás začnou po čase nudit. Zajímavý je zřej­mě jen ate­li­ér v domě a divák může obdi­vo­vat jaký­si umě­lec­ký kolos, kte­rý se sna­ží hlav­ní hrdin­ka Jill pro­mě­nit na umě­lec­ké dílo. Zajímavější je však zřej­mě násled­ný sexu­ál­ní akt, kdy je kame­ra zakry­ta zele­ným a čer­ve­ným fil­trem a kopu­lu­jí­cí posta­vy v někte­rých můžou vyvo­lat sku­teč­ně roz­ma­ni­té před­sta­vy. Ona je taky Stacey Travis kus pěk­né žen­ské, tak­že se není čemu divit.

Tím však zába­va kon­čí a pře­jde­me k jakési adap­ta­ci Terminátora. Bojový robot se totiž jako máv­nu­tím kou­zel­né­ho prout­ku začne dávat sám dohro­ma­dy a pus­tí se do toho k čemu byl stvo­řen. Tedy sna­ží se chla­pec jeden ple­cho­vý, ale moc mu to nejde. Postav k zabí­je­ní tu moc není a když už se něja­ká najde, tak toho vět­ši­nou stej­ně moc k vidě­ní není, pro­to­že kame­ra­man a osvět­lo­va­či se v tu chví­li asi zbláz­ni­li. Obraz se celý zaha­lí do čer­ve­né­ho fil­tru a občas se vystří­dá s bláz­ni­vě bli­ka­jí­cí­mi svě­tel­ný­mi efek­ty při nichž toho moc nero­ze­zná­te ani s vět­ším počtem dioptrií. Navíc doce­la vel­ký počet scén postrá­dá logi­ku a leda­by­le naho­ze­né hláš­ky jed­not­li­vých postav vás ani moc nero­ze­smě­jí. Přišlo mi, že se reži­sér i scé­náris­ta totál­ně od polo­vi­ny fil­mu vybod­li na postup­né slo­že­ní jed­not­li­vých stříp­ků pří­bě­hu, zce­la vypus­ti­li jakou­ko­liv spo­ji­tost mezi scé­na­mi a jedi­né čemu se věno­va­li, byl neko­neč­ný boj robo­ta a sochař­ky, kte­rý nebral kon­ce. Nezničitelný stroj pře­žil snad všech­no a nako­nec ho sejme…. No pros­tě tohle byl film nato­če­ný snad jen pro fanouš­ky laci­ných sci­fi béček.

Ani samot­né herec­ké výko­ny mě zrov­na dva­krát nepo­tě­ši­li, přes­to­že se zde obje­vi­lo hned něko­lik zná­mých tvá­ří. Lemmyho a Iggy Popa asi není potře­ba pří­liš před­sta­vo­vat, tedy hlav­ně těm jenž mají rádi tvrd­ší muzi­ku. Dylan McDermott se sice sna­žil, ale moc se mu to neda­ři­lo, pře­de­vším pak v dru­hé polo­vi­ně fil­mu. Znát ho může­te napří­klad z fil­mu The Messengers, nebo The Cowboy Way.

Hardware je hod­ně prů­měr­ným fil­mem, kte­rý je doslo­va roz­dě­le­ný na dvě úpl­ně odliš­né polo­vi­ny. Zatímco ta prv­ní doká­že divá­ka zaujmout skvě­le pro­pra­co­va­nou zpus­to­še­nou kra­ji­nou a je dopro­vá­ze­na sluš­ným hudeb­ním dopro­vo­dem, ta dru­há začne po čase doce­la postrá­dat jaký­ko­liv smy­sl a jedi­né co je zde k vidě­ní je neko­neč­ný sou­boj s bojo­vým robo­tem, kte­rý mě ze začát­ku bavil, ale čím déle trval a čím víc začal reži­sér vymýš­let nej­růz­něj­ší kra­vi­ny, tím víc jsem začí­nal být otrá­ve­ný. Úplný konec již začí­ná hra­ni­čit s žán­ro­vým odpa­dem, tak­že je doce­la ško­da, že to Stanley zase na závěr doce­la zko­nil. Ostatně v jeho fil­mech tomu již bývá doce­la zvy­kem, tak­že se divím, že mě to ješ­tě pře­kva­pu­je.

Hodnocení:
50%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře