Ju-on: The Grudge (2002)

rp 4256 1.jpg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

NENÁVIST si tě najde všu­de!!!

Rita pra­cu­je jako soci­ál­ní dob­ro­vol­ni­ce pro tokij­skou agen­tu­ru sta­ra­jí­cí se o sta­ré a nemo­hou­cí lidi. Jednoho dne jí její šéf při­ká­že, aby se zašla podí­vat na jed­nu paci­ent­ku žijí­cí ve svém domě. Kolega, kte­rý jí měl na sta­ros­ti se již něja­kou dobu neo­zval, a tak milá dív­ka tuto prá­ci nako­nec při­jí­má. Když vstou­pí do zchát­ra­lé­ho domu, nalez­ne sta­rou ženu v dosti zubo­že­ném sta­vu, a tak se roz­hod­ne dům tro­chu ukli­dit. Nebohá dív­ka však netu­ší, že dům má vel­mi pochmur­nou minu­lost a sta­rá žena roz­hod­ně není jeho jedi­ným oby­va­te­lem. Hrůza, jenž brzy započne, se pro ní brzy sta­ne děsi­vou noč­ní můrou a nej­hor­ší na tom je, že se před ní nelze nikde scho­vat. Každý kdo pře­kro­čí práh toho­to domu, pozná na vlast­ní kůži co to zna­me­ná oprav­do­vá NENÁVIST!!!

Český název: Nenávist
Alternativní název: Ju-on 3 (japon­ský pra­cov­ní název)
Režie: Takashi Shimizu
Rok výro­by: 2002
Délka: 92 min
Země: Japonsko

Hrají:
Megumi Okina ... (Rika Nishina)
Misaki Ito ... (Hitomi Tokunaga)
Misa Uehara ... (Izumi Tôyama)
Yuya Ozeki ... (Toshio)
Takako Fuji ... (Kayako)
...a dal­ší

Představovat reži­sé­ra toho­to fil­mu asi není vůbec potře­ba. Mezi horo­ro­vý­mi fanouš­ky asi nee­xis­tu­je nikdo, kdo by neznal jmé­no Takashi Shimizu. Natočil oba původ­ní video fil­my Ju-on a Ju-on 2. Poté se roz­ho­dl obě tyto ver­ze vylep­šit, a tak po dvou letech vzni­kl nejen ten­to rema­ke, ale i jeho pokra­čo­vá­ní. Aby toho neby­lo málo a jeho umě­ní si moh­li vychut­nat i fanouš­ci za vel­kou lou­ží, nato­čil i dal­ší dvě ame­ric­ké ver­ze pod názvem The Grudge, ve kte­rých se obje­vi­la v té době veli­ce popu­lár­ní hereč­ka Sarah Michelle Gellar. O tom, že asi­a­té a pře­de­vším Japonci jsou chlap­ci šikov­ní a nevý­slov­ně si váží svých oprav­do­vých fil­mo­vých kle­no­tů svěd­čí i fakt, že v roce 2009 nato­či­li v pořa­dí již pátý a šes­tý díl, kte­ré se v ori­gi­ná­le jme­nu­jí Ju-on: Kuroi shôjo a Ju-on: Shiroi rôjo. Tentokrát však již pod tak­tov­kou jiných reži­sé­rů a na jejich kva­li­tě to bylo oka­mži­tě znát. A proč se vlast­ně roz­ho­dl na pře­lo­mu roku 2002-2003 Takashi Shimizu nato­čit ten­to rema­ke?

Hlavním důvo­dem bylo vychy­tá­ní všech před­cho­zích chyb, kte­ré mu byly v původ­ním Ju-on čas­to vytý­ká­ny. Navíc zís­kal mno­hem vět­ší finanč­ní pro­střed­ky, a pro­to se mohl nejen poku­sit stvo­řit legen­dár­ní asij­ský film, kte­rý by byl schop­ný kon­ku­ro­vat fil­mům jako Ringu nebo Jian gui, ale pře­de­vším on se ve svých pře­dě­láv­kách oprav­du vyží­val a chtěl všem doká­zat, že dru­hou šan­ci už doká­že vyu­žít mno­hem lépe. Proto se obklo­pil veli­ce schop­ný­mi lid­mi, kte­ří mu dopo­moh­li vytvo­řit a hlav­ně zre­a­li­zo­vat jeho sen. Ju-on: The Grudge se oprav­du nesma­za­tel­ně zapsal do pamě­tí vět­ši­ny horo­ro­vých fanouš­ků po celém svě­te a dodnes se u něj slab­ší pova­hy scho­vá­va­jí pod peři­nu. Jenom by si u toho měli dávat pozor, aby na ně něco nevy­ba­flo i tam! Pojďme se tedy vydat spo­leč­ně po sto­pách v pořa­dí již tře­tí­ho Ju-on, jenž spat­ři­lo svět­lo svě­ta pro­to, aby si o něm vyprá­vě­li ješ­tě naši vnu­ko­vé a výrob­cům ple­nek se zvý­ši­la odpro­dej.

Nenávist je již od pra­dáv­na lid­skou emo­cí, kte­rá mnoh­dy vyvr­cho­lí v obrov­skou tragé­dii. Jednotlivé stup­ně se od sebe dost liší a mnoh­dy mají zce­la odliš­ný konec, ale její důsled­ky se nechval­ně pro­nes­ly v celé his­to­rii lid­ské­ho rodu. Tato špat­ná vlast­nost se sta­la obrov­skou inspi­ra­cí mno­ha fil­mo­vých reži­sé­rů všech žánrů, a tak samo­zřej­mě nesmí chy­bět ani v tom našem nej­ob­lí­be­něj­ším. Asiaté si v ní pří­mo libu­jí a pře­ná­še­jí jí do vět­ši­ny svých fil­mů. Především pak do svých ‘‘ducha­řin‘‘, při jejichž sle­do­vá­ní se vět­ši­ně výraz­ně zved­ne tep a mno­zí si při nich hrů­zou zakrý­va­jí oči. A ani ten­to kou­sek není výjim­kou, ba se spí­še prá­vem vyhří­vá na výslu­ní.

Začátek fil­mu se sice nese v dosti nud­ném duchu, ale po dva­ce­ti minu­tách se roz­je­de oprav­du bri­lant­ní jíz­da, kte­rou jsem si užil až do kon­ce. Snímek je roz­dě­le­ný do něko­li­ka samo­stat­ných čás­tí, ve kte­rých máme šan­ci sle­do­vat jed­not­li­vé pří­běhy všech důle­ži­tých postav. Všechny však spo­ju­je klet­ba domu, kte­rá nemá s nikým sli­to­vá­ní a svou nená­vis­tí si pohrá­vá s osu­dy všech zúčast­ně­ných. Velikým pří­no­sem k navo­ze­ní parád­ní atmo­sfé­ry se stal hudeb­ní dopro­vod, kte­rý měl na svě­do­mí Satou Shirou, jenž spo­lu­pra­co­val rov­něž i na dru­hém díle (rema­ku Ju-on 2). Právě zvu­ky a dopro­vod­ná melo­die jsou oprav­do­vým lahod­ným bonbón­kem toho­to sním­ku. Ledas kdo si u toho i ucvrnk­ne stra­chem. Samozřejmě nesmím opo­me­nout ani na prá­ci hlav­ní­ho kame­ra­ma­na Kikumury Tokushoua, jenž doká­zal vždy divá­ko­vi nabíd­nout přes­ně to, co bylo v danou chví­li potře­ba. Perfektní pro­sto­ro­vé sní­má­ní i smy­sl pro jed­not­li­vé detai­ly je k vidě­ní téměř po celou dobu fil­mu. Co je však vše­o­bec­ně pova­žo­vá­no za nej­lep­ší prvek fil­mu, když téměř vše je sko­ro doko­na­lé?

Všeobecně jsou jimi ozna­čo­vá­ny spe­ci­ál­ní efek­ty a děsi­vé scé­ny, při nichž se obje­vu­jí Toshio a Kayako. Oba se doká­ží obje­vit napros­to všu­de a jejich pří­tom­nost a náh­lý pří­chod na scé­nu nikdy pře­dem neod­had­ne­te. Tyto leka­cí scé­ny jsou oprav­do­vým luxu­sem a zbo­žím k neza­pla­ce­ní. Především pak posta­va Kayako nahá­ní hrů­zu nejen svým zje­vem, ale i samot­ný­mi pohy­by. Mnohdy sta­čí jen její mrk­nu­tí oka nebo samot­ná chůze po čtyřech (lépe řeče­no pla­ze­ní). Vybafnutí z tem­né­ho mís­ta může klid­ně při­nést i zásta­vu srd­ce všem, jenž mají pro­blémy se srd­cem, a pro­to by jste před shléd­nu­tím toho­to kous­ku měli zajít radě­ji na návště­vu za svým kar­di­o­chi­rur­gem. Zvláště pokud si ten­to film pus­tí­te sami a večer, tak máte o neza­po­me­nu­tel­ný záži­tek vysta­rá­no!!! Ještě dnes si vzpo­mí­nám na scé­nu z půdy či toči­té­ho scho­diš­tě, při kte­rých jsem po dlou­hé době oprav­du pocí­til podiv­né chvě­ní. Pro ty, jenž by snad nepo­cho­pi­li prů­běh fil­mu si tvůr­ci při­pra­vi­li men­ší rozuz­le­ní na úpl­ném kon­ci fil­mu, tak­že nezou­fej­te!

Příjemným pře­kva­pe­ním jsou i samot­né herec­ké výko­ny vět­ši­ny pro­ta­go­nis­tů. Zatímco v původ­ním Ju-on se sta­ly herec­ké výko­ny ter­čem doce­la vel­ké kri­ti­ky, tak zde se oprav­du uro­di­lo. Jednu z hlav­ních rolí dosta­la sym­pa­tic­ká hereč­ka Megumi Okina, kte­rou si může­te pama­to­vat i z ame­ric­ké­ho kous­ku Shutter.

Hodnocení:
Tento film je zdár­ným pří­kla­dem toho, že ne vždy musí být rema­ke hor­ší než ori­gi­nál. Naopak pat­ří mezi nej­lep­ší asij­ské fil­my, kte­ré jsem kdy viděl a vždyc­ky po něm šáh­nu rád zno­vu. Kdyby neby­la úvod­ní dva­ce­ti­mi­nu­tov­ka tak nud­ná, tak bych mu dal rov­nou stov­ku. Takhle půjdu o deset pro­cent dolů, ale to nezna­me­ná že by si jí neza­slou­žil.