Kyselý dech (2016)

Partička horo­ro­vých nad­šen­ců z Karviné se ten­to­krát roz­hod­la nato­čit ama­tér­ský horor, ode­hrá­va­jí­cí se v 90. letech.

Sestry Červeňákovy se s nad­še­ním pouš­tě­jí do natá­če­ní nové­ho horo­ru Kyselý Dech, což se záhy stá­vá jejich nej­hor­ší noč­ní můrou. Samy se oci­ta­jí v hni­sa­jí­cím svě­tě dok­to­ra Ericha Karpiho,

jehož zni­če­ná mysl tou­ží pře­mě­nit vše lid­ské v napros­té zlo. Dostává ovšem pro­tiv­ní­ka v podo­bě star­ší sest­ry, kte­rou žene msta. Vítejte zpět v dobách video­půj­čo­ven, rych­lo­da­bin­gů, škol­ních gan­gů a sty­lo­vé módy a nech­te se uná­šet atmo­sfé­rou tem­ných loka­cí, seč­ných zbra­ní, bizar­ních postav a pocti­vých ruč­ních efek­tů.(ofi­ci­ál­ní text dis­tri­bu­to­ra)

Režie: Lukáš Bulava

Rok výro­by: 2016

Délka: 36 min

Země: Česká repub­li­ka

Alternativní název: Sour Breath

Hrají:

Zuzka Blahutová...(Simča)

Viki Pekalová...(Barča)

Martin Trudič...(údržbář)

Alan Kocůrek...(doktor)

Vlado Matzke...(otec)

...a dal­ší

Už to bude něja­ký ten pátek, co na ama­tér­skou čes­kou scé­nu při­šel Lukáš Bulava spo­leč­ně s kar­vin­skou pro­duk­cí Horrorwatch. Do dneš­ní­ho dne nato­čil osm ama­tér­ských fil­mů a já jsem rád, že jsem je měl mož­nost všech­ny vidět. Právě díky němu a pro­jek­tům jako Pionýři horo­ru nebo Noc horo­ro­žrou­tů jsem nad čes­kou novo­do­bou horo­ro­vou tvor­bou, nezlo­mil onu pověst­nou „hůl“ nadob­ro. Jsem však rád, že se této par­tě nad­šen­ců nako­nec pře­ce jenom poda­ři­lo usku­teč­nit a hlav­ně dokon­čit ten­to kou­sek, přes­to­že akce na HitHit zřej­mě nedo­padla tak úpl­ně pod­le jejich před­stav.

Samotný námět i uvol­ně­ný trai­ler nevy­pa­da­li vůbec špat­ně, což samo­zřej­mě bylo prvot­ním impul­zem k tomu, abych jim dal i ten­to­krát zele­nou. Přestože mám něko­lik výhrad k samot­né­mu scé­ná­ři, ale k tomu se dosta­ne­me poz­dě­ji. V úvo­du se mě na krát­ký oka­mžik zmoc­ni­la nos­tal­gie a vzpo­mín­ky na sta­ré dob­ré časy, kdy i já byl čas­tým návštěv­ní­kem video­půj­čo­ven. To samé pla­tí i o rych­lo­da­bin­gu. Sice to sem nepat­ří, ale v hla­vě se mi hned vyba­vi­la scé­na ze Slunce seno. Tvůrci se sna­ži­li situ­o­vat děj do 90. let a já jim plně věřím, že si natá­če­ní vylo­že­ně uži­li. Užili si však i samot­ní divá­ci?

Já mys­lím, že pří­z­niv­ci nízko-rozpočtových sním­ků a pocti­vých ruč­ních efek­tů ano. Milovníci novo­do­bých digi­tál­ních orgií (mnoh­dy spí­še bla­fů), sili­ko­no­vých polo­na­hých krá­sek, holly­wo­od­ských met­ro­se­xu­á­lů či snad pře­mrš­tě­ných akč­ních scén však můžou tvr­dě nara­zit. Předností Kyselého dechu je hlav­ně jeho vizu­ál­ní strán­ka, kva­lit­ní střih, dob­rá kame­ra, vhod­ně zvo­le­ný hudeb­ní dopro­vod a sluš­né gore. Právě tato kon­ste­la­ce doce­la sluš­ně vyvá­ži­la sla­bi­ny, na kte­ré se tu dá rov­něž nara­zit. Samozřejmě nesmím opo­me­nout ani míst­ní regi­o­nál­ní akcent, kte­rý mi nejed­nou vykouz­lil úsměv na tvá­ři.

Asi nej­vět­ší výhra­dy bych měl k někte­rým herec­kým výko­nům. Chápu, jde vět­ši­nou o ama­té­ry, kte­ří mají pra­chmi­zer­né zku­še­nos­ti s pra­cí před kame­rou a zúčast­ni­li se pro­jek­tu jen pro osob­ní potě­še­ní a nad­še­ní z dané věci. Ovšem nevím jest­li „kopie“ Vasquezové byla tou nej­lep­ší vol­bou pro to, aby se z ní sta­la tahoun­ka celé­ho sním­ku. Zatímco Barbora Kosiecová v jiných reži­sé­ro­vých sním­cích před­ved­la téměř bez­chyb­né výko­ny, tak u této sleč­ny to moc pře­svěd­či­vé neby­lo. Zvláště v prv­ní polo­vi­ně děje. Co se samot­né­ho scé­ná­ře týče, tak někte­ré dia­lo­gy chtě­lo ješ­tě více vypi­lo­val a roz­hod­ně zapra­co­vat na kom­plex­nos­ti celé záplet­ky. Některé scé­ny mi při­šly jen tak leda­by­le naho­di­lé (viz ta u ohně poté, co star­ší sest­ra ute­če ze spá­rů dok­to­ra). Navíc bych uví­tal i vět­ší pro­stor pro škol­ní­ho údrž­bá­ře, pro­to­že ten byl oprav­du dob­rý. Scéna s krum­pá­čem, pat­ří ke zla­té­mu hře­bu veče­ra. Vlastně obě v nichž byl pou­žit. Závěrečná ces­ta odpla­ty se už nes­la v dosti pří­jem­ném duchu a já si tak odná­ším doce­la dob­ré poci­ty.

Lukáš Bulava tak opět uká­zal, že točit roz­hod­ně umí a ani za ten­to kou­sek se urči­tě ve finá­le sty­dět nemu­sí. Nakonec doká­zal mazác­ky udr­žet rov­no­váhu pozi­tiv­ních i nega­tiv­ních prv­ků a já urči­tě zkla­mán nebyl. No a samo­zřej­mě se už těším na jeho dal­ší tvor­bu. Bod navíc zís­ká­vá i za dlou­ho­do­bé udr­že­ní úrov­ně svých sním­ků a pří­nos čes­ké ama­tér­ské scé­ně.

Hodnocení:
70%