My Mom’s a Werewolf (1989)

rp My Moms a Werewolf 1989.jpg

Jennifer musí zachrá­nit svou mat­ku, ale má jen málo času. Stává se z ní totiž vlkodlak…

Leslie je žena v domác­nos­ti, kte­rá se sta­rá o své­ho man­že­la, dospí­va­jí­cí dce­ru a psa. Jednoho dne se při návštěvě zve­ri­me­xu sezna­mu­je s tajem­ným maji­te­lem Harrym, kte­rý ji začne pro­je­vo­vat svou náklo­nost a pře­de­vším jí na něm zaujmou jeho až hyp­no­ti­zu­jí­cí oči. Při pohle­du do nich mu pod­leh­ne a při počí­na­jí­cích hrát­kách v poste­li ji Harry kous­ne do pal­ce u nohy. Od té chví­le se s ní začnou dít div­né věci. Narostou jí tesá­ky, začne růst srst na rukou a nohou – Harry je totiž ve sku­teč­nos­ti vlkodlak a Leslie se poma­lu ale jis­tě dostá­vá pod vliv jeho moci. Změny v mat­či­ně cho­vá­ní i jejím vzhle­du samo­zřej­mě neu­nik­nou ani Jennifer, kte­rá se jí za pomo­ci své kama­rád­ky Stacey a cikán­ky madam Gypsy poku­sí zachrá­nit…

Český název: Má mat­ka je vlkodlak

Režie: Michael Fischa

Rok výro­by: 1989

Délka: 90 min

Země: USA

Hrají:

Susan Blakely...(Leslie Shaber)

Tina Caspary...(Jennifer Shaber)

John Schuck...(Howard Shaber)

John Saxon...(Harry Thropen)

Diana Barrows...(Stacey)

Ruth Buzzi...(Madame Gypsy)

...a dal­ší

Jde o nepří­liš zná­mou vlkod­la­čí kome­dii, kte­rá se mi pod ruky dosta­la zce­la náho­dou. Její kva­li­ta je dosti pochyb­né­ho rázu, ale máte-li rádi uje­té a bizar­ní kous­ky, mož­ná vás ten­to film doká­že zaujmout. V žád­ném pří­pa­dě však neče­kej­te zápla­vu kva­lit­ních hlá­šek, pře­hr­šel humor­ných situ­a­cí ani kva­lit­ní pře­mě­ny ve vlkodla­ka. Od kaž­dé­ho je tu k vidě­ní oprav­du jen špet­ka, ale nemůžu říct, že bych se u sle­do­vá­ní této kome­die nudil.

Nevím, mož­ná za to moh­lo herec­ké obsa­ze­ní – výko­ny neby­li nej­hor­ší, mož­ná za to moh­lo poně­kud bizar­ní až trap­né poje­tí, kte­ré mi něko­li­krát doká­za­lo vykouz­lit úsměv na tvá­ři. Celý film je spíš směš­ný než abych se u něj za bři­cho popa­dal, ale dojde zde i k něko­li­ka vcel­ku pove­de­ným scé­nám (situ­a­cím) – mat­ka vege­ta­ri­án­ka dosta­ne chuť na čer­stvé maso, večí­rek v mas­kách, úchyl­ní sou­se­dé mají­cí rádi „BDSM“ prak­ti­ky a nej­víc mě dosta­la asi návště­va zuba­ře.

Vlkodlačí mas­ky se mi moc nelí­bi­ly, na to kdy byl ten­to film nato­če­ný. Stejně tak ani finál­ní vlkod­la­čí bit­ka v lož­ni­ci. Přišlo mi, že v závě­ru tomu začal dochá­zet dech i vtip­nost. Susan Blakely i Tina Caspary mi to však doká­za­ly vyna­hra­dit. Jen ško­da, že John Saxon tu nedo­stal zas až tolik pro­sto­ru, kolik bych si přál. Jeho pohled byl vskut­ku démo­nic­ký.

Na tenhle film musí­te být pros­tě dob­ře nala­dě­ní. Není to žád­ná bom­ba, spí­še tako­vá vlkod­la­čí odde­chov­ka, ale jsem rád, že jsem na ní nara­zil a mám ji ve své sbír­ce. Pro mno­hé to bude nej­spíš pod­prů­měr­ná zále­ži­tost, ale já tomu nako­nec ten prů­měr dám. Už jen kvů­li pove­de­né­mu pro­střed­ku fil­mu.

Hodnocení:

50%