Reazione a catena (1971)

rp thumbCoverMain.jpeg

Na bře­hu poklid­né záto­ky se roz­pou­tá krva­vý boj o dědic­tví. Ve kte­rém si nemů­že­te být nikdy jis­tí, zda vám vra­zí kudlu do zad váš nej­lep­ší pří­tel či milen­ka.

Jedné noci záhad­ně umí­rá zámož­ná hra­běn­ka Federica, kte­rá je maji­tel­kou pře­krás­né záto­ky a při­leh­lých pozem­ků, na kte­ré si brou­sí zuby nejed­na rea­lit­ka. Úředně se má za to, že žena spácha­la sebe­vraž­du, o čemž svěd­čí nale­ze­ný dopis zane­cha­ný na roz­lou­če­nou. Ale najdou se i tací, jenž toto tvr­ze­ní zpo­chyb­ňu­jí – pře­de­vším pak její nele­gi­tim­ní syn Simon, kte­rý je pře­svěd­čen, že byla jeho mat­ka zavraž­dě­na. Té noci totiž záhad­ně zmi­zel i man­žel Fillipo Donati. Právě dce­ra Renata spo­leč­ně se svým mužem Albertem nesmír­ně tou­ží zís­kat vše­chen maje­tek zesnu­lé, ale netu­ší, že sto­jí v celém zástu­pu dal­ších zájem­ců. Během násle­du­jí­cích hodin se na bře­hu poklid­né záto­ky roz­pou­tá vra­žed­né šílen­ství a krva­vý boj o dědic­tví.

Český název: Zátoka krve
Režie: Mario Bava
Rok výro­by: 1971
Délka: 90 min
Země: Itálie
Alternativní název: A Bay of Blood

Hrají:
Claudine Auger ... (Renata)
Luigi Pistilli ... (Albert)
Claudio Camaso ... (Simon)
Anna Maria Rosati ... (Laura)
Chris Avram ... (Ventura)
...a dal­ší

Peníze odjak­ži­va doká­ží hoto­vé divy a mnoh­dy se i úpl­ný sva­tou­šek doká­že pro­mě­nit v násil­né­ho psy­cho­pa­ta, jen aby si pěk­ně při­lep­šil. Přesně tak tomu je i v tom­to fil­mu zná­mé­ho ital­ské­ho reži­sé­ra Maria Bavy, kte­rý má na svém kon­tě něko­lik veli­ce zají­ma­vých záře­zů v horo­ro­vém žán­ru. Tentokrát se jed­ná o smě­si­ci kla­sic­ké­ho gial­la a v té době začí­na­jí­cí­ho sla­she­ru. Mnozí jej pova­žu­jí za něco zce­la výji­meč­né­ho, ale v mých očích jde však o jeden z reži­sé­ro­vých nej­slab­ších kous­ků. I tak jde však o prů­měr­nou podí­va­nou, kte­rá mi urči­tě nezka­zi­la nála­du.

Za mou nevo­li může veli­ce zma­te­ný scé­nář a nepře­hled­ný děj, kdy jsou na tom všem nej­lep­ší asi jen samot­né mor­dy. Celý sní­mek bych totiž roz­dě­lil do dvou pyt­lů. Zatímco atmo­sfé­ra, kva­li­ta scé­ná­ře a herec­ké výko­ny u mě moc neob­stá­ly, tak již zmí­ně­né vra­žed­né scé­ny a hudeb­ní dopro­vod ano. Jako celek totiž u mě atmo­sfé­ra neza­pů­so­bi­la tak jak by měla, pro­to­že díky cha­o­tic­ké­mu stři­hu a na sebe nena­va­zu­jí­cím scé­nám, jsem v tom měl mís­ty pěk­ný guláš. Sice nemůžu upřít, že se tu a tam sku­teč­ně obje­ví znám­ky napě­tí, ale nešlo o nic tak úžas­né­ho, abych si na to za dva dny ješ­tě vzpo­mněl. Asi nej­víc se mi líbil samot­ný začá­tek, kdy všech­no fun­go­va­lo, tak jak mělo. Následné sezná­me­ní s vět­ši­nou důle­ži­tých postav nám mělo uká­zat, kdo všech­no tady ješ­tě zařve. Potom se už totiž roz­pou­tá vra­žed­ná mánie, kdy se všich­ni sna­ží zabít toho­to dru­hé­ho.

Za zají­ma­vou vsuv­ku by se dal ozna­čit pří­jezd čtyř nadr­že­ných tee­nage­rů k záto­ce a jejich krát­ké účin­ko­vá­ní ve fil­mu. Pány jis­tě nej­víc potě­ší odha­le­né hereč­ky a kame­ra­ma­nův smy­sl pro detail. Abych však jen pořád něko­ho neha­nil, tak prá­vě tato pasáž mě bavi­la asi nej­víc. Tvůrci totiž pro­za­tím ješ­tě stá­le drže­li nasta­ve­nou lať­ku v pes­t­ros­ti jed­not­li­vých vražd a někte­ré byly vskut­ku úchvat­né. Dokonce si zde při­jdou na své i milov­ní­ci leh­čí­ho gore. Bava se v tomhle oprav­du vyží­val a při­pra­vil si pro nás nejed­no pře­kva­pu­jí­cí vyhas­nu­tí živo­ta. Hlavně díky tomu jsem se na film i dodí­val. Za vel­kou lasko­min­ku pova­žu­ji pře­jíž­dě­ní cho­bot­ni­ce po mrt­vém obli­če­ji. Čím víc se však film blí­žil ke kon­ci, tím jsem začal být otrá­ve­něj­ší. Černý humor mě už tak nebral, stej­ně jako urych­le­né vyvraž­dě­ní zbyt­ku postav, kte­ré tam byly mnoh­dy jen dopoč­tu. Tady to páno­vé cel­kem nezvlád­li. No a úpl­ný závěr bych ozna­čil jedi­ným slo­vem = TRAPNÉ.

Je vel­ká ško­da, že se celý film nene­sl v duchu začát­ku, kdy jsem do toho vše­ho vklá­dal ješ­tě vel­ké nadě­je. Bohužel zhru­ba od polo­vi­ny mi to při­šlo zby­teč­ně až moc pře­kom­bi­no­va­né a pře­de­vším cha­o­tic­ké. Nějak výraz­ně tomu nepo­moh­la ani tem­no­ta, kte­rá měla zvý­šit úro­veň napě­tí, ale u mě to fun­go­va­lo ten­to­krát napros­to obrá­ce­ně. Jsem hroz­ně rád, že to netr­va­lo ješ­tě déle, pro­to­že bych musel jít s hod­no­ce­ním ješ­tě dolů.

Hodnocení:
Hodně sla­bých 60%.