Retro Puppet Master (1999)

rp thumbCoverMain.jpeg

Andre Toulon nám v tom­to sed­mém díle povyprá­ví svůj pří­běh, jak to všech­no vlast­ně zača­lo. Dozvíme se, jak při­šel k tajem­ství živo­ta, uvi­dí­me jeho úpl­ně prv­ní lout­ky a záro­veň i prv­ní střet­nu­tí se Sutekhovými slu­žeb­ní­ky.

Andre Toulon uprchl se svý­mi lout­ka­mi z Německa a při svém útě­ku se scho­val v hos­tin­ci Kolewige, kte­rý leží čty­ři kilo­me­t­ry za švý­car­ský­mi hra­ni­ce­mi. Zde nalez­ne Blade hla­vu jed­no­o­ké dře­vě­né lout­ky a mis­tr Toulon začne vyprá­vět svým miláč­kům svůj pří­běh, kte­rý začal v roce 1902 v Paříži...

Režie: David DeCoteau
Rok výro­by: 1999
Délka: 90 min
Země: USA
Alternativní název: Puppet Master 7: Retro

Hrají:
Greg Sestero ... (Andre Toulon)
Jack Donner ... (Afzel)
Stephen Blackehart ... (stráž­ce)
Brigitta Dau ... (Elsa)
Guy Rolfe ... (Older Andre Toulon)
...a dal­ší

Tehdy mla­dý Andre Toulon a jeho čty­ři spo­leč­ní­ci zalo­ži­li lout­ko­vé diva­dlo, ve kte­rém hra­jí Danteovu bož­skou kome­dii. Jednoho dne na jejich před­sta­ve­ní zaví­tá dce­ra vel­vy­slan­ce Elsa, kte­rá se do Toulona oka­mži­tě zami­lu­je. Po před­sta­ve­ní nalez­ne před diva­dlem zbi­té­ho cizin­ce. S pomo­cí Andreho ho odne­sou do diva­dla. Když muž při­jde k sobě, před­sta­ví se jim jako Afzel, egypt­ský čer­nok­něž­ník, kte­rý ukra­dl tajem­ství živo­ta. Od té doby ho všu­de pro­ná­sle­du­jí slu­žeb­ní­ci egypt­ské­ho démo­na Sutekha. Toulon mu nevě­ří, ale Afzel na oka­mžik oži­ví jeho dře­vě­né lout­ky a potom mu pře­dá prs­ten, kte­rý v sobě skrý­vá tajem­ství živo­ta. Jejich setká­ní však netr­vá dlou­ho, pro­to­že do diva­dla vtrh­nou Sutekhem oživlé mumie a všech­ny kro­mě Andreho zabi­jí. Potom une­sou Elsu a chtě­jí ji vymě­nit za prs­ten. Andre Toulon se však své nově nabi­té síly nechce zba­vit a tak oži­ví všech­ny své lout­ky a vydá se na roz­ho­du­jí­cí sou­boj.

Režisér David DeCoteau se roz­ho­dl pokra­čo­vat v novém tren­du, kte­rý při­ne­sl v šes­tém díle Puppet Master a pro divá­ky při­chys­tal dal­ší obrov­ské pře­kva­pe­ní. Tentokrát se roz­ho­dl udě­lat krok zpět a děj pře­ne­sl úpl­ně na začá­tek. Takže svým způ­so­bem je Retro Puppet Master po dějo­vé linii úpl­ně prv­ním dílem. Ovšem jen napůl, jeli­kož záro­veň nava­zu­je oka­mži­ky i na Puppet mas­ter 3, kdy na kon­ci lout­kař odjíž­dí pryč z Berlína. Změn v tom­to fil­mu je tolik, že se neda­jí pořád­ně ani spo­čí­tat. Některé z nich se jis­tě vyved­ly, ale v cel­ko­vém výsled­ku si mys­lím, že ten­to­krát reži­sér šlá­pl tro­chu ved­le. Nevyvaroval se chyb své­ho před­chůd­ce Burra a opět zamo­tal hla­vu nejed­no­mu divá­ko­vi nelo­gic­ký­mi scé­na­mi.

První men­ší změ­nou je hudeb­ní dopro­vod. Opět ho má sice na svě­do­mí Richard Band, ale ten­to­krát šlo o zbru­su nové melo­die. Původní úvod­ní zněl­ka, kte­rá zdo­bi­la všech šest pře­de­šlých dílů byla vyne­chá­na a nahra­ze­na novou. A roz­hod­ně se poved­la i ten­to­krát stej­ně, jako něko­lik dopro­vod­ných melo­dií, kte­ré se obje­vi­ly během fil­mu. Konečně tro­cha oži­ve­ní a expe­ri­ment, kte­rý si mě roz­hod­ně zís­kal.

Jak už jsem podotkl na začát­ku, tak děj se roz­dě­lil na pří­tom­nost a minu­lost. To zna­me­ná, že ten­to­krát si Andreho Toulona zahrá­li dva her­ci. Toho kla­sic­ké­ho, kte­rý s námi byl od tře­tí­ho dílu si zahrál opět Guy Rolfe, kte­rý byl však ten­to­krát odsu­nut až na dru­hou kolej, pro­to­že nedo­stal moc pří­le­ži­tos­ti. Té se cho­pil mla­dý talen­to­va­ný herec Greg Sestero, kte­rý byl pro mě do té doby vel­kou nezná­mou. V letoš­ním roce se obje­ví v dal­ší pře­dě­láv­ce slav­né­ho fil­mu The Pit and the Pendulum (2009). I ten­to­krát chy­bě­la v Puppet Master tro­cha té ero­ti­ky, přes­to­že v jed­né z hlav­ních rolí se tu obje­vi­la pohled­ná hereč­ka Briggita Dau, kte­rý mimo jiné zahrá­la napří­klad ve fil­mu Bad Boy (2002). Nejznámějším her­cem je asi Stephen Blackehart, kte­ré­ho si horo­ro­ví fan­do­vé můžou pama­to­vat z tro­mác­ké­ho fil­mu Tromeo and Juliet, nebo akč­ní­ho fil­mu Lethal Weapon 4 (1998).

Největší změ­nou ovšem byly samot­né lout­ky. Naši kla­sič­tí zná­mí Pinhead, Jester, Blade, Leech Woman a Tunneler se obje­vi­li jen na oka­mžik a poté byli razant­ně odsu­nu­ti stra­nou. Moc jsme si jich tedy neu­ži­li. Hlavním důvo­dem byl retro styl, kte­rý se ten­to­krát roz­hod­li tvůr­ci vyu­žít a uká­za­li nám šest zbru­su nových dře­vě­ných lou­tek, kte­ré ovšem moc vel­ký dojem na mě neu­dě­la­ly. Jejich ztvár­ně­ní se pod­le mě moc nepo­ved­lo a těm původ­ním nesa­ha­jí ani po kot­ní­ky. Některé z nich byly pojme­no­va­né stej­ně a tak jsme měli mož­nost vidět zastár­lou ver­zi Retro Tunnelera, Retro Six Shootera, Retro Pinheada a Retro Bladea, kte­rý měl ovšem zce­la roz­liš­né zbra­ně. Místo háku měl Freddyho ruka­vi­ci s ost­rý­mi bři­ty. K této čtve­ři­ci při­bi­ly i dvě zce­la odliš­né lout­ky: jed­no­o­ký Cyclops a Doctor Death ( kost­li­vec se slu­ši­vým dok­tor­ským hábi­tem a skal­pe­lem v ruce). Tato lout­ka se mi líbi­la asi nej­víc. Tentokrát se ovšem všech­ny lout­ky zapo­jo­va­ly do bitek rov­no­měr­ně a někte­ré úto­ky byly oprav­du nápa­di­té.

Teď k těm chy­bám, kte­rým se tvůr­ci nevy­va­ro­va­li: opět nám uká­za­li nový způ­sob oži­vo­vá­ní lou­tek a mně při­jde, že si už ani sami nepa­ma­tu­jí, že sko­ro v kaž­dém díle se to dělo úpl­ně jinak. Tentokrát k tomu sta­čil prs­ten s jehlou, kap­ka krve a kou­zel­né zaří­ká­va­dlo. Také Sutekhovi slu­žeb­ní­ci se pre­zen­to­va­li jako oby­čej­ní lidé, kte­ří ovlá­da­jí zvlášt­ní druh magie. Roztomilí Totems byli vystří­da­ní egypt­ský­mi mumi­e­mi, kte­ré ve vět­ši­ně fil­mu měly lid­skou podo­bu a neu­ká­za­ly nic svě­to­bor­né­ho. Vesměs pokaž­dé opa­ko­va­ly dvě stej­né věty a já se jen těšil, kdy už koneč­ně ska­pou.

Hodnocení:
Trochu nešťast­ně se reži­sér DeCoteau roz­lou­čil se sérií Puppet Master. Zatímco oba před­cho­zí díly pat­ři­ly k tomu nej­lep­ší­mu, co nám vra­žed­né lout­ky nabíd­ly, tak ten­to díl pat­ří k těm nej­hor­ším. Přesto všech­no se však na něj urči­tě dívat dá. Jde pře­ce jen o retro ver­zi a tak se musí brát tro­chu s odstu­pem. Kdyby se vyva­ro­va­li těch do očí bijí­cích chyb, tak bych jim i odpus­til tu roman­tic­kou vsuv­ku, kte­rou zača­li postup­ně do těch­to fil­mů cpát čím dál víc. Takhle hod­no­tím film sla­bý­mi 50%.