 |
| Tato studna skrývá opravdu děsivé tajemství. |
Novinářka Reiko se svým malým synem se jdou naposledy rozloučit s neteří Tomoko, která záhadně zemřela ve svém domě. Lékaři řekli, že jí prý selhalo srdce. Jenže Reiko zjístí, že kromě její neteře zemřelo ve stejný den i několik jejich spolužáků. Náhodou se dozvídá o tajemné kazetě, kterou si údajně pustili v chatce na nedalekém poloostrově. Reiko tedy odjíždí na ono místo a kazetu skutečně najde. Pustí si ji, ale na pásce jsou jen sestříhané, nesmyslné pasáže. Když páska dojede na konec, zazvoní najednou telefon ve kterém se ozve: „Za sedm dní zemřeš‘‘. Reiko do všeho zasvětí svého bývalého manžela Ryujiho a rozhodnou se pátrat po původu kazety na vlastní pěst. Času je však málo, protože na lidi, kteří pásku shlédnou je uvalena kletba, která jim skutečně dává jen sedm dní života.
Český název: Kruh
Režie: Hideo Nakata
Rok výroby: 1998
Délka: 96 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Ring
Hrají:
Nanako Matsushima ... ( Reiko Asakawa)
Hiroyuki Sanada ... ( Ryuji Takayama)
Yutaka Matsushige ... ( Yoshino)
Miki Nakatani ... ( Mai Takano)
Yuko Takeuchi ... ( Tomoko Oishi)
...a další
Další děj filmu asi není potřeba moc popisovat, protože většina z vás jistě zná slavnější americký remake režiséra G. Verbinského. Tady bych se chtěl však pozastavit nad tím, že oba filmy zas až tak stejné nejsou. Americká verze si vypůjčila pouze příběh a některé scény. Jinak díky většímu rozpočtu a spoustě speciálních efektů udělala z remaku (tedy alespoň pro mne) o něco lepší podívanou. Chtěl bych jen ještě podotknout, že japonský Kruh se inspiroval knižní předlohou od Kôji Suzukiho.
O tom, že jsou asiaté mistry hororové scény, mě přesvědčili již mnohokrát. Jejich filmy patří mezi nejlepší díla, které jsem měl možnost vidět. Ringu určitě patří mezi ty lepší, ale úplný top to není. Režisér Nakata měl však mnohem více ztížené podmínky, než jeho americký kolega, protože nedisponoval velkými finančními prostředky a taktéž se musel obejít bez podpory digitálních či jiných speciálních efektů. I bez toho všeho však dokázal natočit nadprůměrný hororový kousek, který se dodnes těší hlavně v Asii velké oblibě.
Na rozdíl od svého protějšku toho z děje zase až tak moc o tajemné postavě Sadako (Samara) neprozradil. Diváky se snaží neustále něčím napínat a za doprovodu tajemné hudby se mu to i daří. Hudba je však velice dobrá v obou filmech. Bohužel na plné čáře ztrácí na děsivosti, protože právě američané díky svému rozpočtu mohli divákům více nabídnout, hlavně co se vzhledu samotné dívky i ponurého prostředí týče. Nemohl jsem si však nevšimnout, že americký bratříček někdy zbytečně natahoval děj a hodně scén si i přidal. Některé z nich se však neskutečně povedly a zvýšily jeho kvalitu. Japonci prostě vsadili na rychlý spád děje, slušný střih a zbytečné nenatahování. To sem jim ostatně docela povedlo. Navíc byli první, takže jejich kolegové jen vychytali některé mouchy a pak slízli smetanu (tím, že jejich dílo je jistě známější). Docela nerad to přiznávám, ale párkrát jsem se u filmu i nudil a jednou se přistihl, že začínám usínat. Japoncům prostě chyběly ty americké vsuvky, které obohatily ještě více děj.
V čem měli američané asi nejvíc navrch, bylo herecké obsazení. Naomi Watts je prostě nepřekonatelná. Její asijská kolegyně Nanako Matsushima však předvedla rovněž velice slušný výkon. A právě tato celkem neznámá japonská herečka předvedla zcela určitě nejlepší výkon. Zahrála si i ve druhém díle. Ostatní herci se moc ve filmu neohřáli, takže je nebudu ani hodnotit. Jediný, kdo ještě stojí za zmínku, je Hiroyuki Sanada, který ve chvíli své smrti přivodil infarkt nejspíše nejen sobě, ale i některým slabším divákům. Ten má ze všech herců asi největší zkušenosti, protože jeho filmová sbírka je velice pestrá. Zahrál si například ve filmech jako The Last Samurai (2003), Sunshine (2007), Ninja bugeicho momochi sandayu (1980).
Hodnocení:
Přestože se mi zdá být americká verze o trochu lepší, musím pochválit a ocenit i tohle dílo. Bylo postavené na jednoduchosti (ve které bývá síla), atmosféře a rychle odsýpajícím ději. Americkému dílu bych dal 80% a jeho staršímu bratříčkovi dávám 70%. Oba filmy mají přednosti v něčem jiném, ale znám lepší asijské filmy než je tento.
