Snow Creature, The (1954)

Nejprve na jeho exis­ten­ci nevě­ři­li a pak jej ješ­tě blá­ho­vě dopra­ví do Los Angeles. Aniž by si při­tom uvě­do­mi­li, jak může být ten­to tvor nebez­peč­ný, pokud se dosta­ne na svo­bo­du.

Vědecká expe­di­ce pod vede­ním dok­to­ra Parrishe, hle­dá a sbí­rá v Himalájích bota­nic­ké vzor­ky. Všechno vypa­dá v napros­tém pořád­ku až do doby, kdy do tábo­ra dora­zí zne­po­ko­ju­jí­cí zprá­vy. Manželku hlav­ní­ho sher­py (prů­vod­ce) Subry une­sl hro­zi­vý Yeti. Nešťastný muž ihned žádá dok­to­ra Parrishe a jeho spo­leč­ní­ka Wellse, aby mu pomoh­li zachrá­nit život jeho milo­va­né. Oba ame­ri­ča­ni se mu však vysmě­jí, pro­to­že na exis­ten­ci sněž­né­ho muže pros­tě nevě­ří. Subra je však neob­lom­ný. Rozbije rádio vysí­lač­ku, pota­jí vez­me všech­ny nábo­je a donu­tí ostat­ní k pro­ná­sle­do­vá­ní Yetiho. Když koneč­ně nara­zí na jeho sto­py zamrz­ne všem úsměv na rtech. Od této chví­le jsou Wells a Parrish ochot­ni spo­lu­pra­co­vat dob­ro­vol­ně, pro­to­že ten­to objev má pro vědu nevy­čís­li­tel­nou hod­no­tu. Oba jsou roz­hod­nu­tí sněž­né­ho muže chy­tit, což se jim nako­nec i se štěs­tím poda­ří. Yeti je násled­ně pře­ve­zen do Los Angeles. Díky špat­né­mu zabez­pe­če­ní se však záhy po pří­jez­du dostá­vá na svo­bo­du a začne řádit v měst­ských uli­cích.

Režie: W. Lee Wilder
Rok výro­by: 1954
Délka: 69 min
Země: USA

Hrají:
Paul Langton ... (Dr. Frank Parrish)
Leslie Denison ... (Peter Wells)
Teru Shimada ... (Subra)
Rollin Moriyama ... (Leva)
Lock Marti ... (Yeti)
... a dal­ší

Yeti pat­ří spo­leč­ně s Lochneskou pří­še­rou a mno­ha dal­ší­mi do sku­pi­ny záhad­ných stvo­ře­ní, jenž údaj­ně žijí na naší zemi. Již celá řada lidí při­šla se spous­tou foto­gra­fií, na kte­rých je zachy­cen, ovšem naši slav­ní (svě­to­ví) věd­ci a chyt­ré hla­vy ve vlá­dách popí­ra­jí jeho exis­ten­ci. Většina těch­to sním­ků byla ozna­če­na za pod­vrh a poku­sy vytřís­kat na sen­za­ci co nej­víc peněz. Existuje však i nespo­čet lidí, kte­ří věří, že se po Zemi pohy­bu­jí tvo­ro­vé, kte­rým se daří držet z dosa­hu lidí a díky tomu pře­ží­va­jí dodnes. Pro pány od fil­mů se však sta­ly tyto kre­a­tu­ry věč­nou inspi­ra­cí a na jejich počest byly nato­če­ny desít­ky sním­ků.

Dobrodružně ladě­ný film má již od začát­ku pozvol­né tem­po, kte­rým nás něko­lik prv­ních minut dopro­vá­zí hlas vypra­vě­če. Přelétneme vrchol­ky zasně­že­ných hor a nakouk­ne­me do dění v tábo­ře. Vědecká expe­di­ce slo­že­ná s pro­fe­so­ra Parrishe, foto­gra­fa Wellse, prů­vod­ce Subry a něko­li­ka nosi­čů si vychut­ná­vá pobyt na čer­stvém vzdu­chu co to jen jde a zatím ješ­tě hýří opti­mis­mem. V těch­to chví­lích máme ješ­tě šan­ci zapo­slou­chat se do hlu­bo­ko­my­sl­né deba­ty o nedo­tče­nos­ti Himalájí atd. Atmosféra má v tu chví­li poklid­né tem­po, kte­ré se nese v ryze přá­tel­ském duchu.

Teprve s pří­cho­dem Yetiho na scé­nu a násled­ným úno­sem prů­vod­co­vy ženy lze vycí­tit jis­té zajis­kře­ní. Nějakých ner­vy drá­sa­jí­cích momen­tů se tu nedo­čká­me za celou dobu, tak­že musí­me vzít povdě­kem i onu změ­nu psy­chic­ké­ho roz­po­lo­že­ní jed­not­li­vých postav. Rozzuřený Subra začne lehce šika­no­vat oba ame­ri­ča­ny, pro­to­že nena­šel jiný způ­sob jak je při­mět ke spo­lu­prá­ci. Žádná krev však nepo­te­če, tak­že pro horo­ro­vé­ho fan­du žád­né vel­ké vzru­še­ní.

Samotný Yeti taky nevzbu­zu­je pří­liš mno­ho hrů­zy. Jde o oby­čej­né­ho zarost­lé­ho chla­pí­ka, kte­ré­mu nasa­di­li bera­ni­ci a dvo­ji­tou vrst­vu kože­ši­ny. Pro jis­to­tu mu není nikdy vidět pří­mo do tvá­ře a scé­ny v nichž se obje­ví, se natá­če­li povět­ši­nou v přítmí. Způsob jeho dopa­de­ní i násled­né­ho útě­ku při­po­mí­na­jí lehce gro­tes­ku. Stejně tak i jeho pro­ná­sle­do­vá­ní poli­cií. Ani zde se nevy­hne­me nešvá­ru opa­ko­va­ných scén. Některé zde dokon­ce uvi­dí­me i desetkrát.

Film jako celek moc horo­ro­vým dojmem nepů­so­bí, ale co se taky dalo čekat od sním­ků z té doby. Pokud nemá­te dosta­tek peněz a teh­dy se jimi zrov­na dva­krát nero­za­h­zo­va­lo, muse­li se všich­ni spo­ko­jit i s tím málem, co nám zde tvůr­ci nabíd­li. Po dob­ro­druž­né strán­ce už to bylo o tro­chu lep­ší, jen se moh­li tvůr­ci vyva­ro­vat něko­li­ka zby­teč­ně zdlou­ho­va­ých pasá­ží.

Hodnocení:
50%

---