Stepfather III (1992)

rp thumbCoverMain.jpeg

Ani plas­ti­ka obli­če­je nezmě­ní to co máš uvnitř!!!

Jerry Blake je po svém dal­ším nezda­ru zís­kat skvě­lou a fun­gu­jí­cí rodi­nu opět držen v psy­chi­at­ric­ké léčeb­ně. Nic a nikdo ho však nedo­ká­že držet za mří­že­mi dlou­ho a tak se mu poda­ří opět pře­mo­ci ochran­ku a utéct na svo­bo­du. Tentokrát se však roz­hod­ne nejen změ­nit svou identi­tu, ale i tvář. Navštíví pochyb­né­ho plas­tic­ké­ho chi­rur­ga a ten se pus­tí do prá­ce, za kte­rou je brzy odmě­něn smr­tí. S novou tvá­ří a pod jmé­nem Keith Grant se šíle­ný otčím vydá­vá do malé­ho zapad­lé­ho měs­teč­ka v Kalifornii. Začne pra­co­vat v zahrad­nic­tví a brzy si vyhléd­ne svou novou oběť. Je jí pohled­ná Christine, kte­rá žije sama jen se svým synem Andym, kte­rý je upou­tán na inva­lid­ní vozík. Keith si brzy zís­ká jejich sym­pa­tie a po krát­ké době se s Christine i ože­ní. Jeho tou­ha zís­kat vytou­že­nou rodi­nu a koneč­ně zažít tro­chu štěs­tí však brzy zís­ká váž­né trh­li­ny. Jeho nevlast­ní syn Andy mu pře­stá­vá důvě­řo­vat a sna­ží se zjis­tit něja­ké infor­ma­ce z jeho pochyb­né minu­los­ti za pomo­ci míst­ní­ho fará­ře otce Brennana. To v Keithovi vzbu­dí jeho nezvla­da­tel­né chout­ky po zabí­je­ní a postup­ně začne odstra­ňo­vat všech­ny, kdo se mu posta­ví do ces­ty.

Český název: Otčím 3
Režie: Guy Magar
Rok výro­by: 1992
Délka: 110 min
Země: USA

Hrají:
Robert Wightman ... (Keith Grant)
Priscilla Barnes ... (Christine Davis)
Season Hubley ... (Jennifer Ashley)
David Tom ... (Andy Davis)
John Ingle ... (otec Brennan)
a dal­ší

Režisér Magar se po třech letech roz­ho­dl zno­vu oži­vit posta­vu šíle­né­ho otčí­ma a tak vznik­lo dal­ší pokra­čo­vá­ní, této kdy­si doce­la oblí­be­né série. Bohužel se mu nepo­ved­lo pře­svěd­čit Terryho O’Quinna, aby se zhos­til hlav­ní role a tak musel šáh­nout po náhra­dě. Tou se stal nepří­liš zná­mý herec Robert Wightman, kte­rý bohu­žel moc ve své zkouš­ce neob­stál. V žád­ném pří­pa­dě nedo­sa­ho­val tako­vých kva­lit jako jeho před­chůd­ce a svým výko­nem nasmě­ro­val ten­to tře­tí díl smě­rem k záhubě.

Ne že by byl Stepfather III vylo­že­ně otřes­ný (odpad­ní) film, ale zce­la jis­tě se jed­ná o nej­hor­ší díl celé série. Kouzlo psy­cho­pa­tic­ké­ho otčí­ma se jak­si vytra­ti­lo a divá­ci se tak muse­li spo­ko­jit z veli­ce prů­měr­nou podí­va­nou. Na začát­ku to sice vypa­da­lo, že by film mohl své před­chůd­ce mož­ná i před­čít, ale po dva­ce­ti minu­tách se vel­ké oče­ká­vá­ní změ­ní v drs­nou rea­li­tu, že tomu tak zce­la urči­tě nebu­de. Svým způ­so­bem tomu dopo­mohl i hod­ně tra­gic­ký čes­ký dabing, kte­rý mě štval po celou dobu. Atmosféra fil­mu už nemá ty správ­né grá­dy jako kdy­si, pro­to­že se tvůr­cům pros­tě neda­ři­lo jí udr­žet ve stej­né lati po celou dobu. Ve sním­ku se totiž vysky­tu­je na můj vkus až pře­mí­ra roman­tic­kých pasá­ží, kte­ré mají divá­ka uchlá­cho­lit a odvést jeho pozor­nost od hlav­ní pod­sta­ty fil­mu.

Tou měl být samo­zřej­mě stup­ňu­jí­cí se teror a zabí­je­ní šíle­né­ho otčí­ma. Vražd je zde ovšem doce­la poskrom­nu a roz­hod­ně ne moc nápa­di­tých. I když prv­ní dvě měly doce­la dob­rý mra­zi­vý náboj, kte­rý jsme měli mož­nost pocí­tit prá­vě v obou jeho před­chůd­cích. Jenže postu­pem času se to celé zača­lo měnit v jakousi detek­tiv­ku s vel­kým hap­pyen­dem. Otčím jako­by poza­po­mněl, co mělo být jeho hlav­ním úko­lem a ani nějak výraz­ně nezačne se svým tero­rem. Své obě­ti si nějak nevy­bí­rá, vět­ši­nou zabí­jí v momen­tál­ním afek­tu. Podle mě kro­mě nepří­liš dob­ře hra­jí­cí­ho hlav­ní­ho hrdi­ny je dal­ším vel­kým mínu­sem i sám reži­sér. Přitom v době natá­če­ní už něja­ké ty cen­né zku­še­nos­ti měl, ale na tohle pros­tě neměl. Natočit pořád­ný psy­cho­lo­gic­ký thriller s prv­ky horo­ru chce mít pořád­ný cit na dané téma a to on neměl. Od toho se prá­vě odví­jí ty vel­ké výchyl­ky v atmo­sfé­ře i kva­li­ty jed­not­li­vých pasá­ží. Zatímco v někte­rých momen­tech film mož­ná i před­čí dvoj­ku, tak v jiných spad­ne na okraj odpad­ních vod.

Rovněž jako u dvoj­ky, tak i zde pro­šumí hudeb­ní dopro­vod do prázd­na. Za celou dobu jsem si ho ani nějak výraz­ně nevši­ml a ten­to fakt mě u podob­ných fil­mů doce­la štve. Když už vás totiž nudí film, tak ať je ale­spoň co poslou­chat. Jediné co mi zved­lo morál­ku tro­chu víc bylo těch pár doce­la solid­ních efek­tů, záměr­ně nechci říkat gore scén. Hrábě v krku či mlá­ce­ní rýčem pat­ři­li k tomu nej­lep­ší­mu co bylo mož­né vidět. Bohužel drtič na vět­ve se moc do akce nedo­stal.

Hodnocení:
Po cel­ko­vém shr­nu­tí nedám fil­mu víc jak 40%, pro­to­že jsem čekal roz­hod­ně víc. Několik svět­lých chvil tu sice bylo, ale to nesta­čí ani na prů­měr­né hod­no­ce­ní.