Última cena, La (1999)

Šílený krát­ko­me­tráž­ní sní­mek z Argentiny, kte­rý sto­jí zato vidět.

Děj toho­to fil­mu se špat­ně popi­su­je, pro­to­že on vlast­ně ani žád­ný nemá. Jedná se o abs­trakt­ní pře­hlíd­ku šíle­ných scén, kte­ré se stří­da­jí v rych­lém tem­pu. To však nikterak nesni­žu­je kva­li­tu toho­to sním­ku. Na začát­ku fil­mu sle­du­je­me děsi­vý sen z már­ni­ce, kde oží­va­jí mrt­vo­ly a sápa­jí se na stra­ší ženu, kte­rou posed­ne pani­ka a šílen­ství. Potom se pře­ne­se­me do rea­li­ty, ve kte­ré se žena pro­bou­zí poli­tá stu­de­ným potem a vystra­še­ným výra­zem v obli­če­ji. Tím však hrůza nekon­čí. Teprve se roze­hřá­la a pře­jde do vyš­ší­ho leve­lu.

Režie: Daniel de la Vega
Rok výro­by: 1999
Délka: 7 min
Země: Argentina

Hrají:
Graciela Bonomi

Pekelné zlo ji nene­chá v kli­du ani u ní doma. Jídlo se z niče­ho nic pro­mě­ní v klub­ko zmí­ta­jí­cích se larev a do bytu pro­nik­ne čer­ný kouř, kte­rý se pře­mě­ní v pří­zrak. Ten už zaú­to­čí na ženu fyzic­ky. Musí se brá­nit úto­ku lopa­tou i krum­pá­čem, začne stří­kat krev a vše spě­je do děsi­vé­ho finá­le. Žena se s posled­ních sil brá­ní úto­kům pekel­né­ho stvo­ře­ní. Boj o holý život se poma­lu chý­lí ke kon­ci.

Slabším pova­hám bych nedo­po­ru­čo­val si ten­to sní­mek pouš­tět ve večer­ních hodi­nách a už vůbec by jste se na něj nemě­li dívat sami. Pocit úzkos­ti i utr­pe­ní totiž bude­te pro­ží­vat spo­leč­ně s hlav­ní hrdin­kou. Ta by si za svůj výkon vyslou­ži­la hned něko­lik oce­ně­ní, pro­to­že to co před­vá­dě­la musím pros­tě pochvá­lit. Svým vzhle­dem urči­tě nepat­ří mezi výstav­ní kous­ky, ale její křik mě bude nej­spíš stra­šit ve spa­ní ješ­tě hod­ně dlou­ho.

Atmosféru kro­mě její­ho již zmí­ně­né­ho řevu nej­víc kon­t­ro­lu­je skvě­lé zvu­ko­vé efek­ty a šíle­ný střih, kte­rý za dopro­vo­du děsi­vých zvu­ků vytvo­řil přes­ně to, co chy­bí u leckterých del­ších fil­mů. Tedy děsi­vou, ner­vy drá­sa­jí­cí atmo­sfé­ru, kte­rá mě pohl­ti­la a já poma­lu bez dechu sle­do­val sní­mek až do kon­ce. Ten se vesměs celou dobu natá­čel v přítmí a jen občas obra­zov­ku pro­řízlo ostřej­ší svět­lo. To ješ­tě víc při­spě­lo k cel­ko­vé­mu efek­tu a pro­žit­ku.

Poslední dobou se mi pod ruky dostá­vá stá­le více argen­tic­kých kous­ků a já jen z úža­sem hle­dím, že i tato země doká­že stvo­řil kva­lit­ní horo­ro­vé fil­my. Osobně si mys­lím, že nastal čas aby je poznal celý svět tro­chu blí­že, pro­to­že netu­ší o co při­chá­zí.

Hodnocení:
Možná po shléd­nu­tí toho­to sním­ku řek­ne­te, že jsem blá­zen, ale mě se pros­tě líbil tak, že mu z rados­tí dám 70%.

---