Ultraviolet (2006)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Roku 2078 již Země dáv­no není tím čím býva­la. Lidskou rasu postih­la před léty glo­bál­ní epi­de­mie, kdy se mno­ho jedin­ců naka­zi­lo zákeř­ným upí­řím virem zva­ným „hemo­phages“. Většina z nich sice byla postu­pem času eli­mi­no­vá­na mili­tant­ní lékař­skou sku­pi­nou „Archministry“ vede­nou kar­di­ná­lem Ferdinandem Daxusem. Ale stá­le ješ­tě pře­ží­vá dost jedin­ců, kte­ří se sna­ží pro­ti nim bojo­vat. Jednou z nich je i žena jmé­na Violet, kte­rá dosta­ne za úkol od vůd­ce odbo­je Nervy, ukrást nej­no­věj­ší zbraň, jíž měl Daxus vytvo­řit k úpl­né­mu vyhla­ze­ní všech naka­že­ných. K její­mu pře­kva­pe­ní se však jed­ná o malé­ho chlap­ce, kte­rý by se mož­ná mohl stát nao­pak klí­čem k jejich vylé­če­ní. Jenomže jak Daxus, tak i Nerva chtě­jí chlap­ce zabít a to ona pros­tě nemů­že dovo­lit!  

Režie: Kurt Wimmer

Rok výro­by: 2006

Délka: 88 min

Země: USA

Hrají:

Milla Jovovich...(Violet)

Cameron Bright...(6)

Nick Chinlund...(Ferdinand Daxus)

William Fichtner...(Garth)

Sebastien Andrieu...(Nerva)

...a dal­ší

 Ultraviolet je čas­to při­rov­ná­vá­na k horo­ro­vé sérii Uwe Bolla Bloodrayne a to jak nena­pl­ně­ným oče­ká­vá­ním fanouš­ků, tak i bíd­nou kva­li­tou samot­né­ho fil­mu. Přestože tady se o horo­ro­vý žánr otře­me oprav­du jen okra­jo­vě. Spíše jde o akč­ní sci­fi v němž figu­ru­je posta­va sexy „upír­ky“, kte­rá se rov­něž doká­že bra­vur­ně ohá­nět nabrou­še­nou čepe­lí. A ne jen jí. Režisér Wimmer si sice stě­žo­val že po vel­kých úpra­vách Screen Gems, kte­ří cel­ko­vou sto­páž dost oře­za­li, šla kva­li­ta jeho fil­mu o dost dolů, ale poprav­dě si ani nedo­ká­žu před­sta­vit, jest­li by bylo k vidě­ní něco lep­ší­ho (mini­mál­ně prů­měr­né­ho).

Což o to, pohled na Millu v sexy obleč­ku byl urči­tě super, ale to bylo tak jedi­né pozi­ti­vum na celém fil­mu. Přemrštěné akč­ní scé­ny ala Matrix a sla­bé digi­tál­ní efek­ty, mi zne­chu­co­va­li sle­do­vá­ní Ultraviolet téměř po celou dobu. Opravdu nesná­ším, když se při bojo­vých scé­nách kame­ra cha­o­tic­ky zmí­tá ze stra­ny na stra­nu a divák tak téměř nic nevi­dí. K samot­né­mu sci­fi žán­ru mívám čas­to výhra­dy a snad bych i pře­kou­sl jízdu motor­kou po stě­nách budo­vy, boj jed­né pro­ti desít­kám pro­tiv­ní­ků, aniž by hlav­ní hrdin­ce ukáp­la byť jen kap­ka krve (nepo­čí­tám tu skvrn­ku na zad­ku, či finál­ní sou­boj), ale kdy­by tvůr­ci pou­ži­li ale­spoň dob­ré spe­ci­ál­ní efek­ty. Ty počí­ta­čem udě­la­né vrtu­l­ní­ky – to byl oprav­du hnus. Obdobně smýš­lím i u scé­ny v kos­te­le, kdy jedi­ným mách­nu­tím usek­ne hlav­ní hrdin­ka deset upí­řích hlav.

Další mínus vidím v pře­mí­ře emo­cí, kte­ré se nám tvůr­ci sna­ži­li pro­střed­nic­tvím své­ho díla vnu­tit, leč jim to (potaž­mo posta­vě Violet) moc lidí neu­vě­ří. I tohle už ovšem posled­ní dobou řadím k pře­mí­ře toho vše­ho klišé (jak já to slo­vo nesná­ším), stej­ně jako srd­ce­ryv­né hap­pyen­dy. Jeden aby si poma­lu bral ke sle­do­vá­ní vět­ši­ny fil­mů papí­ro­vé kapes­níč­ky, v mar­né tou­ze vůbec uvi­dět spá­su v podo­bě závě­reč­ných titu­lek. Nevím, mož­ná by ta původ­ní ver­ze objas­ni­la tu spous­tu otáz­ní­ků, kte­ré mi během toho pro­lé­tá­va­li v hla­vě. Narazil jsem tu totiž na něko­lik momen­tů, situ­a­cí či názna­ků, u kte­rých jsem si říkal PROČ? Kupříkladu posta­va malé­ho chlap­ce Šestky, moh­la být mno­hem více roz­vi­nu­tá. Jenže proč by se někdo vůbec namá­hal.

Ultraviolet tak řadím do sku­pi­ny pod­prů­měr­ných fil­mů, kte­ré už vidět zno­vu nepo­tře­bu­ji. Osobně ani moc nechá­pu, proč se tomu Milla a William Fichtner vůbec pro­půj­či­li. Oba pat­ří mezi moje oblí­ben­ce, ale tady šláp­li dost ved­le. Zřejmě nej­slab­ší film, ve kte­rém jsem viděl hrát Millu Jovovich.  

Hodnocení:

20%

Podívejte se na hod­no­ce­ní Ultraviolet na Kinoboxu.