Waxwork II: Lost in Time (1992)

rp thumbCoverMain.jpeg

Voskové muze­um skon­či­lo v pla­me­nech, ale tím to ješ­tě všech­no nekon­čí!

Markovi a Sarah se na posled­ní chví­li poda­ří unik­nout z hoří­cích tro­sek muzea a oba se po stras­tipl­ném zážit­ku roz­hod­nou odjet domů. Netuší však, spo­leč­ně s nimi pře­žil ješ­tě jeden z účast­ní­ků posled­ní exkur­ze do svě­ta vos­ko­vých figurín, kte­rý se jim hod­lá pomstít. Ještě téže noci je zavraž­děn nevlast­ní otec Sarah a dív­ka je poli­cií myl­ně obvi­ně­na z jeho vraž­dy. Její podiv­né his­tor­ce o pří­še­rách nikdo nechce věřit a soud jí chce poslat na hod­ně dlou­ho za mří­že. Proto se roz­hod­ne Mark vzít Sarah do domu sira Wilfreda a poku­sit se nalézt něja­ký důkaz, jenž by jí pomohl ke zmír­ně­ní tres­tu. V taj­né kom­na­tě nalez­nou podiv­ný pří­stroj podob­ný kom­pa­su, kte­rý jim umož­ní ces­to­vat časo­prosto­rem. Oba se tak vydá­va­jí vstříc dal­ší­mu nebez­peč­né­mu dob­ro­druž­ství, plné­ho nej­růz­něj­ších nástrah a nestvůr.

Český název: Voskové muze­um 2: Ztraceni v čase
Režie: Anthony Hickox
Rok výro­by: 1992
Délka: 104 min
Země: USA

Hrají:
Zach Galligan ... (Mark Loftmore)
Monika Schnarre ... (Sarah Brightman)
Martin Kemp ... (Baron von Frankenstein)
Bruce Campbell ... (John Loftmore)
Alexander Godunov ... (Scarabis)
...a dal­ší

Po čtyřech letech se fanouš­ci prv­ní­ho dílu dočka­li pokra­čo­vá­ní, kte­ré se nese poně­kud odliš­něj­ším duchu, než tomu bylo minu­le. I zde sle­du­je­me jakousi vari­a­ci na horo­ro­vou kome­dii, plnou suché­ho čer­né­ho humo­ru, ale ten­to­krát do toho vše­ho tvůr­ci při­mí­cha­li ješ­tě pořád­nou dáv­ku fan­ta­sy, což ve finá­le fil­mu doce­la uško­di­lo. No vlast­ně jak se to vez­me, pro­to­že ani jed­nič­ka neby­la zrov­na cool. Tedy ale­spoň pro mou oso­bu. I ten­to­krát jsem tak musel doslo­va pře­tr­pět dal­ší dáv­ku nud­ných a mís­ty až trap­ných scén, při kte­rých jsem se ani moc neza­smál. Přesto musím uznat, že i zde se čas od času obje­vi­lo něco, co upou­ta­lo mou pozor­nost.

Podobně jako v před­cho­zím díle se i zde setká­me s celou řadou fil­mo­vých osob­nos­tí a pří­šer (viz. Frankenstein, Nosferatu, rádo­by Vetřelec, atd…). Mimo to se díky časo­prosto­ru pře­su­ne­me i do samot­ných fil­mů a bude­me tak moci sle­do­vat smut­né osu­dy něko­li­ka hrdi­nů ze zná­měj­ších fil­mů. Jako vzor poslou­ži­li tomu­to fil­my napří­klad The Hauting, Nosferatu eine Symphonie des Grauens a dal­ší. Dokonce bude­me moci sle­do­vat vesmír­nou řež­bu mezi (ehm) Vetřelcem a posád­kou vesmír­né lodi, nebo si pro­se­ká­me ces­tu přes zástu­py zom­bie v obchoďá­ku. Opět jak jinak než­li v humor­ném duchu.

Na úkor smí­chu však vza­la za své kva­li­ta spe­ci­ál­ních efek­tů a nešlo si nevšim­nout nepří­liš vábi­vé gumo­vi­tos­ti masek. Někomu to mož­ná neva­dí, ale já bych pře­ce jenom už v roce nato­če­ní oče­ká­val něco navíc. To samé se dá říci i o mís­ty až tea­trál­ních herec­kých výko­nech, kte­ré se ale­spoň mís­ty poku­si­li tro­chu vylep­šit zná­mé tvá­ře. Kupříkladu se zde na chví­li obje­ví i sám Bruce Campbell, kte­rý se v čer­no­bí­lé pasá­ži poku­sí odha­lit tajem­ství staré­ho domu. Ti bys­třej­ší si povšim­nou i kra­tič­ké­ho momen­tu, ve kte­rém si v honos­né poste­li pole­há­vá Drew Barrymore. Dokonce i David Carradine zde uká­že svůj ksich­tík.

Waxwork 2 by se měl brát s nut­nou nad­sáz­kou, ale z tro­chy sran­dy se bohu­žel neda­jí dělat zázra­ky. U něko­ho to mož­ná zabe­re a urči­tě ne kaž­dý bude sou­hla­sit s mým hod­no­ce­ním, ale já jsem z toho moc odva­ře­ný nebyl. Popravdě jsem se vět­ši­nu času nudil a víc­krát si to už asi nepus­tím.

Hodnocení:
40%