BloodRayne (2005)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Tři lov­ci upí­rů z Brimstonské spo­leč­nos­ti Vladimir, Sebastian a Katarina se na radu hos­pod­ské­ho vydá­va­jí do potul­né­ho cir­ku­su, kde údaj­ně vystu­pu­je podiv­ná žena se zvlášt­ní­mi schop­nost­mi. Na mís­tě však na ně čeká jen něko­lik lid­ských těl a vydě­še­ní pře­ži­vší. Vladimir je pře­svěd­če­ný, že žena musí být Dhampir a tak se lov­ci vydá­va­jí po jejích sto­pách. Hodlá ji totiž pře­svěd­čit, aby jim pomoh­la v boji s nej­moc­něj­ším upí­rem Kaganem. Zmatená Rayne se mezi­tím sna­ží napl­no ovlád­nout své schop­nos­ti a je roz­hod­nu­ta posta­vit se všem upí­rům, kte­ré potká. K pře­ži­tí totiž potře­bu­je jejich krev. Navíc se hod­lá pomstít za smrt své mat­ky, kte­rou má na svě­do­mí prá­vě Kagan. Napůl člo­věk, napůl upír však pro­ti němu nemá moc šan­cí, ale to by se moh­lo změ­nit, pokud by se Rayne poda­ři­lo najít tři pra­sta­ré upí­ří „talisma­ny“, po kte­rých však prah­ne i její otec...

Režie: Uwe Boll

Rok výro­by: 2005

Délka: 95 min

Země: USA / Německo

Hrají:

Kristanna Loken...(Rayne)

Ben Kingsley...(Kagan)

Michael Madsen...(Vladimir)

Matthew Davis...(Sebastian)

Michelle Rodriguez...(Katarin)

Will Sanderson...(Domastir)

Billy Zane...(Elrich)

...a dal­ší

O tom­to fil­mu jsem řadu let sly­šel samé nepěk­né refe­ren­ce a tak jsem se mu záměr­ně vyhý­bal. Pekelné spo­je­ní Uwe Boll a jeho díla pod­le horo­ro­vých her – o tom již není moc co dodá­vat, pro­to­že jsem od něj již ledasco viděl a udě­lal si na něj svůj obrá­zek. Většina z nich pat­ří do toho nej­hor­ší­ho odpa­du co kdy kdo nato­čil a já jej vět­ši­nou dost nevy­bí­ra­vě kri­ti­zo­val. Občas jsem však nara­zil i na pár vyjí­mek, ovšem tohle oprav­du není ten pří­pad. Při nábě­hu závě­reč­ných titu­lek jsem měl sto chu­tí si nafac­ko­vat, že jsem do BloodRayne pře­ce jenom šel. Stejnojmennou hru jsem nikdy nehrál, přes­to jsem ale­spoň tro­chu v obra­ze, o čem že v ní šlo. Takže se ani nedi­vím, že se Uwe dočkal tako­vé divác­ké nevo­le.

Přitom herec­ké obsa­ze­ní nevy­pa­da­lo vůbec zle. Jenomže v jeho fil­mech se to k mému údi­vu čas­to obje­vu­jí zná­mé tvá­ře, kte­ré si zby­teč­ně „poško­di­ly“ svou repu­ta­ci. Jelikož však fun­gu­jí tyto fil­my spíš jen jako prač­ka peněz, než­li by byli stvo­ře­né pro obo­ha­ce­ní fil­mo­vé­ho žán­ru, je lep­ší se jim sku­teč­ně vyhý­bat. Slabý scé­nář se sice sna­žil vytě­žit z oblí­be­nos­ti hry co mož­ná nej­ví­ce, jenomže to by se toho musel cho­pit někdo úpl­ně jiný. Mnohdy splá­ca­né scé­ny nemě­ly žád­ný efekt a divák tak jen sle­du­je pro­s­to­du­ché bojo­vé scé­ny, kte­ré by uspě­ly snad jen v ochot­nic­kém diva­dle. Když k tomu navíc při­po­čí­tám i zce­la mar­nou kame­ru a střih, bylo vyma­lo­vá­no.

Hodinu a půl jsem doslo­va trpěl jako raně­né zví­ře, kte­ré jen čeká na spá­su v podo­bě rych­lé­ho kon­ce. Když jsem sle­do­val to trap­né plá­ca­ní mečů, kte­ré ani zda­le­ka nepři­po­mí­na­lo oprav­do­vé sou­bo­je na život a na smrt, měl jsem chuť to váž­ně vypnout. Jediné co mě od toho odra­zo­va­lo, byla dvo­ji­ce K. Loken a Michelle Rodriguez. Obě dámy byly ale­spoň sla­bou náplas­tí na jinak sla­bou podí­va­nou. Tu a tam se tu však vyskyt­la něja­ká ta lep­ší scén­ka, díky kte­rým nako­nec ten zaslou­že­ný odpad nedám. BloodRayne si jej však zřej­mě zaslou­ží zce­la opráv­ně­ně.

Hodnocení:

30% 

Podívejte se na hod­no­ce­ní BloodRayne na Kinoboxu.