Byt (1968)

rp thumbCoverMain.jpeg

Jan Švankmajer a jeho dal­ší nestár­nou­cí kla­si­ka.

Podobně jako Andaluský pes i ten­to kou­sek je výbor­ným surre­a­lis­tic­kým krát­ko­me­tráž­ním sním­kem. No a podob­ně jako Luis Buñuel je i Jan Švankmajer úžas­ným reži­sé­rem, kte­rý doká­že doko­na­le divá­ko­vi zamo­tat hla­vu svou špič­ko­vou tvor­bou.

Režie: Jan Švankmajer
Rok výro­by: 1968
Délka: 13 min
Země: Československo
Alternativní název: Flat, The

Hrají:
Ivan Kraus
Juraj Herz

Tentokrát se děj ode­hrá­vá v jed­né míst­nos­ti (bytě), kde nic není tako­vé, jak by správ­ně mělo být. Hlavní hrdi­na v podá­ní Ivana Krause se nedob­ro­vol­ně oci­tá v podiv­ném pro­stře­dí, kte­ré se pro něj pochví­li stá­vá samot­ným peklem na zemi. Každá jeho čin­nost je ve finál­ní fázi k niče­mu, pro­to­že toto mís­to a pře­de­vším jeho náby­tek si žije vlast­ním živo­tem a mys­lí vždy krok dopře­du.

Během krát­ké chví­le se roz­pou­tá doslo­va psy­cho jíz­da, kdy atmo­sfé­ra nabe­re tako­vé obrát­ky, že je pros­tě k neza­dr­že­ní a divák jen oča­ro­va­ně hle­dí na sce­né­rii před sebou. Na čes­ké pomě­ry neví­da­ná podí­va­ná se mimo jiné dosta­la i do svě­ta a těší se doce­la solid­ních ova­cí. Není také divu, pro­to­že Švankmajer je pros­tě reži­sér – génius a jeho díla zaujmou snad kaž­dé­ho. Především díky své­mu netra­dič­ní­mu poje­tí a hlav­ně svým lehce depre­siv­ním náde­chem, kdy sle­du­je­me bez­vý­chod­nou situ­a­ci nešťast­né posta­vy. Naši pozor­nost si urči­tě zaslou­ží i veli­ce zda­ři­lá ani­ma­ce, kte­rou má na svě­do­mí Z. Šob.

Za oprav­do­vou lahůd­ku se dá pova­žo­vat i skvě­le zvlád­nu­tá prá­ce kame­ra­ma­na, kte­rý ve spo­lu­prá­ci s hudeb­ním dopro­vo­dem a mis­trov­ským pod­sví­ce­ním doká­zal dostat divá­ky do varu. Začátek fil­mu je sice lehce komic­ký a při­znám se, že mi nejed­nou cuka­li kout­ky, ale potom už to byla jiná káva. Bezmocnost, vztek a zou­fal­ství doká­ží mnoh­dy udě­lat svo­je a pře­de­vším v podá­ní nej­star­ší­ho z bra­trů Krausových jsou tyto emo­ce dota­že­ny k doko­na­los­ti. Některé scé­ny jsou vel­mi půso­bi­vé a přes­to­že nejde o nic “dech berou­cí­ho“, jde z toho vše­ho cítit tro­cha té ‘‘šíle­nos­ti‘‘, kte­rá je Švankmajerovi do jis­té míry vlast­ní.

Na malou chví­li se zde mih­ne i Juraj Herz, kte­rý zde rov­něž zane­chá nesma­za­tel­nou sto­pu. Jeho posta­va je do jis­té míry zaha­le­na tajem­stvím, ale to samé se dá vlast­ně říct o celém tom­to sním­ku. Jeho před­nos­tí je pře­de­vším jeho rafi­no­va­nost upou­tat divá­ka a doko­na­le si pohrát s jeho mys­lí. V čes­ké / čes­ko­slo­ven­ské kine­ma­to­gra­fii totiž není moc podob­ných kous­ků a tak je potře­ba si čas od času tako­vé kle­no­ty opět při­po­me­nout.

Hodnocení:
90%