Candyman (2021)

Vyslov pět­krát jeho jmé­no před zrca­dlem a legen­da zno­vu oži­je!

Umělec a malíř Anthony posled­ní dobou pro­dě­lá­vá tvůr­čí kri­zi. Což se nebla­ze pro­je­vu­je i na jeho intim­ním živo­tě s Briannou. Jednoho veče­ra se k nim na návště­vu sta­ví její bra­tr Troy se svým pří­te­lem a začne jim vyprá­vět hrů­zostraš­ný pří­běh o míst­ní legen­dě. Ten se měl ode­hrát v býva­lém čer­noš­ském ghet­tu Cabrini Green a pojed­ná­vá o mla­dé stu­dent­ce Helen a její tou­ze zjis­tit, zda je tajem­ný Candyman sku­teč­ný, nebo jde jen o fámu. Během její­ho pát­rá­ní zača­li umí­rat lidé za podiv­ných okol­nos­tí a ona sama se nako­nec zbláz­ni­la, měla unést malé dítě a skon­čit v ohni. Anthony je tím­to pří­běh doslo­va fas­ci­no­ván a začne sám pát­rat na vlast­ní pěst. Postupně začne odkrý­vat děsi­vou prav­du nejen o Candymanovi a Helen, ale i o sobě samém a pochmur­né his­to­rii Cabrini Green. Stále více pro­pa­dá tem­no­tě ve svém nit­ru, jeho obra­zy pou­ta­jí pozor­nost i oba­vy a pře­de­vším i v jeho nej­bliž­ším oko­lí začnou lidé umí­rat obzvláš­tě bru­tál­ním způ­so­bem…

Režie: Nia DaCosta

Rok výro­by: 2021

Délka: 91 min

Země: USA / Kanada

Hrají:

Yahya Abdul-Mateen II...(Anthony McCoy)

Teyonah Parris...(Brianna Cartwright)

Nathan Stewart-Jarrett...(Troy Cartwright)

Michael Hargrove...(Sherman Fields)

Vanessa Williams...(Anne-Marie McCoy)

Tony Todd...(Daniel Robitaille)

...a dal­ší

Původní Candyman z roku 1992 pat­ří mezi moje doce­la oblí­be­né fil­my a rov­něž tak i samot­ná fil­mo­vá posta­va (Candyman - Daniel Robitaille) ztvár­ně­ná Tony Toddem. Toto vol­né pokra­čo­vá­ní (v žád­ném pří­pa­dě nejde o žád­ný rema­ke, jak si někte­ří mys­lí!) úzce nava­zu­je prá­vě na prv­ní díl a zce­la igno­ru­je dal­ší dvě pokra­čo­vá­ní (přes­to­že i z nich si tvůr­ci vza­li něja­kou tu inspi­ra­ci). Měl jsem z toho­to fil­mu dost vel­ké oba­vy, pro­to­že posled­ní dobou když už se někdo roz­hod­ne vrá­tit zpět ke sta­rým kous­kům a nato­čí něja­ké to pokra­čo­vá­ní nebo rema­ke, tak to vět­ši­nou dopad­ne vel­kým prů­se­rem a tady od toho nako­nec taky neby­lo moc dale­ko. Ač se mnou mož­ná vět­ši­na nebu­de sou­hla­sit.

Ono bylo doce­la pěk­né, že jsou zde vzpo­me­nu­ty udá­los­ti z původ­ní­ho fil­mu, potaž­mo his­to­rie samot­né­ho malí­ře Robitaillea / Candymana, i nebo­hé Helen ze kte­ré média ve fil­mu udě­la­la poma­te­nou vra­žed­ky­ni, přes­to­že prav­da byla někde jin­de, bohu­žel Tony Todd si tu k mému obrov­ské­mu zkla­má­ní sko­ro vůbec neškrt­ne (obje­ví se vlast­ně až v samot­ném závě­ru a na jed­nom obra­zu), no a mís­to toho tu máme pří­běh o jakém si míst­ním retar­do­vi, kte­rý dával děc­kám bon­bo­ny a poli­caj­ti ho pak neprá­vem umlá­ti­li a on se roz­ho­dl pomstít. Koho to sak­ra zají­má? Vše nám je vysvět­le­no tím, že Candyman na sebe bere podo­bu neprá­vem zabi­tých lidí, kte­ří se chtě­jí pomstít, ale jak víme, jeho pohnut­ky byly troš­ku jiné a šlo mu hlav­ně o sebe a o to, aby o něm lidi mlu­vi­li a 5x opa­ko­va­li jeho jmé­no před zrca­dlem. Schválně, kdo z vás to někdy zku­sil…?

Místo pěk­ně krva­vých scén (i když ani ori­gi­nál nebyl pří­mo o bru­ta­li­tě a krvi, ale spí­še o síle pří­bě­hu), tady neu­stá­le řeší­me raso­vou otáz­ku, dis­kri­mi­na­ci čer­no­chů na úkor zlých bělo­chů, utis­ko­vá­ní homose­xu­á­lů, jiných men­šin – mě už tyhle kecy a nebo pře­kru­co­vá­ní his­to­rie lezou nesku­teč­ně na ner­vy a to nejen v reál­ném živo­tě ale i ve fil­mu. Co ale taky čekat, když vět­ši­na tvůr­ců, včet­ně reži­sér­ky a her­ců jsou čer­no­ši. Už jen kvů­li tomu si film pros­tě nedo­ká­žu napl­no užít, i kdy­by měl bůhví­ja­kou kva­li­tu.

Abych ale film jenom neha­nil. Chtěl bych pochvá­lit prá­ci kame­ra­ma­na, kte­rý se v někte­rých scé­nách nesku­teč­ně vyhrál a nabí­dl nám zají­ma­vou podí­va­nou. Především pak v těch, ve kte­rých figu­ro­va­la zrca­dla. Zrcadlové hrát­ky nám nejed­nou při­pra­ví vcel­ku zají­ma­vou podí­va­nou, bohu­žel co se týká gore, tady si zřej­mě moc nevě­ři­li a tak ve val­né vět­ši­ně buď ucuk­la kame­ra do dál­ky, nebo se vše pod­stat­né ode­hrá­lo mimo záběr kamer. Což zásad­ně ovliv­ňo­va­lo i samot­nou atmo­sfé­ru.

On nový Candyman má co nabíd­nout, ovšem v dosti jiné for­mě, než hod­ně lidí včet­ně mě samot­né­ho oče­ká­va­lo. Někdo bude urči­tě spo­ko­je­ný, to já mu neza­zlí­vám, ovšem coby fan­da ori­gi­ná­lu ten­to kou­sek řadím spí­še, co se kva­li­ty týče k nej­slab­ší­mu – pod­prů­měr­né­mu tře­tí­mu dílu. Štěk Todda, ty raso­vé kecy kolem a nevy­vá­že­nost pří­bě­hu mi pros­tě nedo­vo­lí dát lep­ší hod­no­ce­ní, než je lep­ší pod­prů­měr.

Hodnocení:

40%