Dog Soldiers (2002)

Na skot­skou vrcho­vi­nu při­lé­tá jed­not­ka ser­žan­ta Wellse, aby se zde zúčast­ni­la běž­né­ho vojen­ské­ho cvi­če­ní. Což někte­ří jeho muži nene­sou pří­liš licho­ti­vě. Přece jenom zdej­ší nehos­tin­né lesy nejsou tím neji­de­ál­něj­ším mís­tem na strá­ve­ní něko­li­ka příš­tích nocí. Nikdo z nich však nemá ani tuše­ní, že jejich mise má úpl­ně jiné opod­stat­ně­ní, než jaké jim bylo řeče­no. Velmi záhy to však pocí­tí na vlast­ní kůži. Již po pár hodi­nách nara­zí na opuš­tě­ný tábor, všu­de jen samá krev, zbra­ně a nevy­pá­le­ná muni­ce. Jediný kdo pře­žil je kapi­tán Ryan, veli­tel spe­ci­ál­ní jed­not­ky, se kte­rým Cooper nemá zrov­na nej­vře­lej­ší vztah. Když tu náh­le zazní z lesa prv­ní vlčí zavy­tí a vojá­ci se záhy stá­va­jí lov­nou zvě­ří něko­li­ka vlkodla­ků…

Český název: Psí vojá­ci

Režie: Neil Marshall

Rok výro­by: 2002

Délka: 105 min

Země: Velká Británie / Lucembursko / USA

Hrají:

Kevin McKidd...(Cooper)

Sean Pertwee...(Harry G. Wells)

Emma Cleasby...(Megan)

Darren Morfitt...(„Spoon“ Witherspoon)

Liam Cunningham...(Ryan)

...a dal­ší

Neila Marshalla mám coby reži­sé­ra doce­la rád, hlav­ně díky jeho Pádu do tmy, ale tomu­to vlkod­la­čí­mu fil­mu jsem nikdy nepři­šel na chuť. Viděl jsem už hezkou řád­ku horo­rů s vlkod­la­čí téma­ti­kou, ale tohle byl při tro­še dob­ré vůle jen oby­čej­ný prů­měr, kte­rý mě navíc ani moc neba­vil. Dokud se děj ode­hrá­val ješ­tě v lese, dalo se to pře­žít bez úho­ny a to hlav­ně díky něko­li­ka tref­ným hláškám a zají­ma­vým cha­rak­te­ris­ti­kám někte­rých postav (vojá­ků). Navíc se dalo ale­spoň obdi­vo­vat pro­stře­dí. Jenže ve chví­li kdy zača­li úto­čit vlkod­la­ci a násle­do­val pře­sun do bará­ku, zača­lo pro mě hoto­vé utr­pe­ní.

Ty nepři­ro­ze­né vlkod­la­čí pohy­by a nepří­liš pove­de­né mas­ky byli sice způ­so­be­ny nevel­kým roz­poč­tem a fak­tem, že se pod kos­týmy ukrý­va­li her­ci na chů­dách, ale to nebyl jedi­ný důvod, proč se mi to nelí­bi­lo. Nelogické cho­vá­ní někte­rých postav a pře­mrš­tě­ná „chytrost/nebo to byla blbost?“ vlkodla­ků, zača­la zavá­nět paro­dií na tyto fil­my. Pižlaní nožem do ruky, neko­neč­né čeká­ní kdy koneč­ně urve něko­mu vlkodlak hla­vu (váž­ně jsem nechá­pal, na co pořád čeka­li, když stá­li od obě­ti ani ne půl met­ru) a k tomu totál­ní vylí­za­nost vět­ši­ny vojá­ků.

Úplně si však doká­žu před­sta­vit, že se během natá­če­ní muse­li všich­ni zúčast­ně­ní dob­ře poba­vit. Kdyby někdo obsa­dil do toho­to fil­mu mě samot­né­ho, asi bych se stu­pi­di­tě scé­ná­ře taky chech­tal. Ono to ostat­ně bylo vidět i na samot­ných her­cích, kte­ří vesměs neje­vi­li žád­né znám­ky stra­chu. Abych však jen neha­nil, dalo se tu nara­zit i na něko­lik slib­ných momen­tů. Krve tu bylo dost, vět­ši­na důle­ži­tých oka­mži­ků (mor­dů) se ode­hrá­la stej­ně mimo zábě­ry kame­ry, ale ale­spoň to tvůr­ci vyna­hra­di­li tro­chou toho gore. Když zavřu obě oči dám tomu prů­měr­né hod­no­ce­ní, ale roz­hod­ně Psí vojá­ky nepo­tře­bu­ji hod­ně dlou­ho dobu vidět zno­vu. Nebo si to ješ­tě roz­mys­lím…!

Hodnocení:

50%