Fracchia contro Dracula (1985)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Paolo Villaggio pro­dá­vá hrad hra­bě­te Vlada.

Fracchia pra­cu­je jako rea­lit­ní agent. Jeho pra­cov­ní, ale i osob­ní život za moc nesto­jí. Už 40 let je pani­cem a u dívek taky zrov­na moc úspě­chů neza­zna­me­nal. V posled­ní době se sezná­mil s pohled­nou Sophií, ale jejich schůz­ky dopadly vždy díky jeho neši­kov­nos­ti kata­stro­fou.

Český název: Drákulův slu­ha
Režie: Neri Parenti
Rok výro­by: 1985
Délka: 88 min
Země: Itálie

Hrají:
Paolo Villaggio ... ( Giandomenico Fracchia)
Edmund Purdom ... ( Dracula)
Gigi Reder ... ( Rag. Filini)
Ania Pieroni ... ( Contessina Oniria)
Romano Puppo ... ( Frankenstein)
...a dal­ší

Jeho šéf už s ním ztrá­cí trpě­li­vost, pro­to­že ješ­tě nepro­dal žád­ný dům a tak mu dá ulti­má­tum: do tří dnů musí pro­dat jaký­ko­liv dům. Zrovna v tu chví­li se při­chá­zí pan Filini zají­mat o kou­pi men­ší­ho dom­ku na víken­dy. Ve Fracchiově počí­ta­či se obje­ví poža­do­va­ný dům, a to hrad hra­bě­te Vlada v Transylvánii. Sbalí si tedy kuf­ry a vyrá­ží s kli­en­tem na pro­hlíd­ku hra­du.

Po ces­tě mají sice pár men­ších pro­blé­mů, ale nako­nec do Transylvánie a měs­teč­ka u hra­du dora­zí v pořád­ku. Jenže kámen úra­zu je, že jim nikdo z oby­va­tel nero­zu­mí. Jen při zmín­ce o hra­bě­ti Vladovi všich­ni ute­čou. Fracchia a Filini se vydá­va­jí na hrad, kde je při­ví­tá sle­pý slu­ha a hrba­tý Boris. Následně si udě­la­jí pro­hlíd­ku hra­du a večer koneč­ně uvi­dí samot­né­ho hra­bě­te Vlada a jeho sest­ru Onirii. Ta se do Fracchii zami­lu­je (hlav­ně pro­to, že je panic a jeho krev je vel­mi vzác­ná). Má to ale jeden háček, a to Frankensteina. Začíná tak bláz­ni­vý kolo­toč sou­bo­jů, sran­dov­ních scé­nek a násle­du­je.

Režisér Parenti je zná­mý po celé Itálii svý­mi kome­di­e­mi, kte­ré oble­tě­ly celý svět. Nejznámější je asi film Maléry pana účet­ní­ho, ve kte­rých hra­je stej­ně jako zde P. Villaggio. Zde se poku­sil vtip­nou for­mou sklou­bit kome­dii s horo­ro­vý­mi prv­ky a kap­kou stra­chu. Vzniklo z toho prů­měr­né dílo, ve kte­rém se obje­vi­lo pár dob­rých hlá­šek, sran­dov­ní gri­ma­sy P. Villaggia a famóz­ní svat­ba byla tím nej­lep­ším, co jsme moh­li ve fil­mu vidět.

Ať už se jed­ná o fil­my s Paolem Villaggiem nebo skvě­lou dvo­ji­ci Terence Hillem a Bud Spencerem, jde vždyc­ky o smě­si­ci suché­ho humo­ru (kte­rý nikdy nezkla­me) a tro­chu té akč­nos­ti. Každý z fil­mů dopro­vá­zí veli­ce zda­ři­lá hud­ba, kte­rá se dle prá­vě pro­bí­ha­jí­cích scén buď­to stup­ňu­je nebo má kle­sa­vou ten­den­ci.

Paolo Villaggio je nespor­ně vel­mi sran­dov­ní herec, kte­rý svý­mi gri­ma­sa­mi doká­že divá­ka roze­smát víc, než kdeja­ká hláš­ka. Nejvíce se pro­sla­vil rolí účet­ní­ho Fantozziho, se kte­rou se obje­vil asi v sed­mi fil­mech. V Benátkách byl v roce 1992 k pří­le­ži­tos­ti udí­le­ní cen MFF oce­něn zvlášt­ním Zlatým lvem za svůj pří­nos Italské kine­ma­to­gra­fii.

Hodnocení:

Průměrná ital­ská kome­die, kte­rá sice není nic svě­to­bor­né­ho, ale ani neuško­dí se na ní podí­vat. A to hlav­ně kvů­li skvě­lé svat­bě na kon­ci fil­mu. Za ní i za P. Villaggia dávám 50%